20. října hodně časně zrána jsem si pokojně debatoval ve Velké síni s madam Leti, když v tom hlučně vpadl rozrušený pan ředitel (vládce náš, slunce naše jasné) a podivoval se, kolik je tam živých lidí. Madam Leti jej srdečně přivítala: „Jej, vitajte pán riaditeľ… už som si myslela, že sa zase schovávate pod vaňou :)“ Na což pan ředitel s odporem odpověděl: „Tam je tma.“ Bojí se snad náš Nejvyšší hlavoun tmy? Koupíme mu k Vánocům noční louči?! A proč se jevil tak rozrušen?! Odpovědi jsme získali velmi záhy.
V novinkách se totiž objevilo stručné oznámení: „Dle nařízení ministerstva kouzel, paragraf 4 Sb, odstavec druhý, ze dne 19.10.2005 se
žádají VŠICHNI obyvatelé hradu aby neprodleně odprodali své hůlky do vetešnictví. Pan Kšeftař vyplatí původní cenu hůlky, tedy nikdo o své peníze nepřijde. V obchodě hůlky převezme odpovědný pracovník ministerstva, který zabezpečí jejich bezpečný převoz na půdu ministerstva. Toto opatření se provádí z důvodu eliminace Dřevožrouta Nenajedeného, který je vážným nebezpečím všem kouzelníkům. Dle slov ministra se v nejbližší době objeví v prodeji ošetřené hůlky, jenž nebudou díky své úpravě broukem ohroženy. Je opravdu nutné, aby byly odprodány všechny hůlky na hradě, čas je do pondělí 24.10.“
Pan ředitel vypadal sklíčeně. „Vůbec netuším, co bychom dělali, kdyby kalamita vypukla přímo tady ve škole. Nelenil jsem tedy a hned odnesl svou hůlku.“ Madam Leti vstřebávala otřes poměrně krátce, je vidět, že umění fortunace zvládá vskutku výtečně. „huh, drevožrout?…. a ja som bola so svojím prútikom z gabonového dreva s tykadlom cerastésa takspokojná… budem za ňou žialiť…“ Stejně jako my ostatní. Vytvořil jsem si ke své hůlce z citronovníku opravdu osobní pouto, cítím se bez ní tak neúplný, tak prázdný, tak … bez ruky … Jako například i Rieshel Kvintusová Kvinti z Mrzimoru: „Teď pro hůlku truchlím a doufám, že mi táž hůlka snad někdy bude i vrácená, jinou si snad pořizovat nechci, nebo jen velice neochotně.“
Pan ředitel však za rozhodnutím ministerstva stojí: „Však jistě víte, jak je nebezpečné použít hůlku nakaženou dřevožroutem, vzpomeňte na chudáka Derena Velkolepého, jak dopad…“ Madam Leti zatím rozjímá nad nutnými opatřeními: „Kolega travt má vo svojej učebni značnú zbierku hodne použitých prútikov… pre potreby výuky, dúfam, že ich nazabudne odovzdať. Ano, to rozhodne…“ Pak se zarazí a tázavě pohlédne na profesora Elénéra. „Také niečo by som neriskovala. Ako dopadol pan Velkolepý?“ Náš nejvyšší hlavoun posmutněle pokýve ušlechtilou lebí a praví: „Nepamatujete se? Byly toho plné noviny, dopadl opravdu dosti velkolepě, jeho kousky sbírali až u Balkánu.“
Toto opatření vyvolalo opravdovou bouři nevole, málokdo se chtěl své věrné hůlky vzdát – nakonec však nezbývalo nic jiného. Dřevožrout napadl i základy našeho bezpečného hradu, hrozila opravdová kalamita! na pokyn pana ředitele jsme zachovávali zdravou paniku. Navíc se zjistilo, že pan Kšeftař musí mít příslovečné židovské předky, neboť se na této smutné situaci snažil urvat ještě nějaký zisk. První prodané hůlky odkupoval silně pod cenou, bouřili se studenti i profesoři. „Jen co si pořídím novou hůlku, tak pan Kšeftař něco zažije,“ pravil kostnatý ředitel zmijozelské koleje, profesor Nekro the Gravedigger.
Situaci nakonec musel prošetřit sám vládce náš, slunce naše jasné. „Pan Ollivander prodává některé hůlky s cenami, které se dají na běžném trhu označit jako nehoráznost. Ceny odkupu hůlek jsou však stanoveny na běžnou cenu, za kterou můžete hůlky v normálních obchodech zakoupit (tedy třeba i u Kšeftaře). Podle zprávy, kterou jsem obdržel se bude ministerstvo případem Ollivander zabývat, nicméně garanci vrácení peněz nemůže poskytnout, dle nejmenovaných zdrojů za vším stojí jistý Leopold Hampejs, který u pana Olivandera vypomáhal, dané zboží přecenil a se ziskem zmizel někde u Bahamských ostrovů. Pan Ollivander okamžitě stahuje své zboží z prodeje. Pátrání po zmizelém Hampejsovi není ukončeno.“
Můžeme dodat, že celá akce zanechala velkou skvrnu na dosud poměrně bezúhonné pověsti našeho Ministerstva. Nešťastníci, kteří se nedokázali od svých hůlek odpoutat do 24.10. tohoto roku, byli nemile překvapeni, když jim hůlka byla násilně odebrána bez náhrady. Jelikož školní výuka nemůže z pochopitelných důvodů pokračovat bez jakýchkoli hůlek, vyvinul pan Ollivander na zakázku pro potřeby lidu studentského a profesorského hůlku zcela nové generace. Prodává ji pod označením „Kouzelnické párátko“. Miniaturizace zasáhla i tak tradiční odvětví jako je výroba kouzelnických hůlek. Tento model se vejde do každé kapsy, kabelky, kapsičky, úchytky i žlábku. V případě nouze ji navíc můžete využít i jako dlabátko na zub. Ačkoli budí všeobecnou nedůvěru, i tak si našlo své fanoušky, kteří se jím v Siláckém ringu dloubou nejen v zubech, ale i v nose.
Nové hůlky prý budou proti napadení tímto zákeřným škůdcem už ošetřeny
Použito do soutěže „Říjen na Hogwarts“