Švédsko povolilo lov lochnesek a je pouhou otázkou času, kdy se ho rozhodnou ostatní země následovat. Tento neuvěřitelně barbarský čin inspiroval naši útlocitnou madam Leti, kterážto ihned zahájila přípravu organizovaných protestů. Její soutěž o nejlepší transparent se sice těšila značné popularitě, avšak skupince mrzimorských studentů se zželelo lochnesek natolik, že se rozhodli aspoň jedné z nich poskytnout láskyplný domov – a vydali se ji hledat.
Nepočetná výprava s názvem „Lochneska je žlutá, je naše!“ neprodleně vyrazila na cestu. První problém nastal 30 metrů od hradu. „Co když nás cestou napadne zaujatý antilochneskově zaměřený politik?“ pronesla zamyšleně Anne DremRealtas, zatímco Ota Galad Felkerion nadšeně předváděl vlastní protestní transparenty. „No ano, nebo ozbrojené vojenské složky přidělené k lovu,“ dodala Stellar from Rivendell, jedním pohledem objala celou skupinku a rychle pokývala hlavou. „Taky by nás mohl v zachránění „naší“ lochnesky předběhnout oddíl norských vodních skautů!“ nadšeně vykřikla Silvia Honorová a koketně si uhladila vlasy. „No ale kdyby bylo nejhůř, máme tady zdatného ochránce,“ doplnila a pohlédla na Adama A. Devlina. Adamovi viditelně poklesla ramena. „Na mě se nedívejte, bouchače máte tady,“ a předhodil ženské přesile nešťastného Otíka, který na protest zuřivě mával transparentem “Odsuzujeme násilí.“ Dámy nevypadaly moc uklidněně, proto se Stelli vydala hledat posily.
Zanedlouho se vrátila s Orestem Vianuevou, úspěšným odrážečem mrzimorského famfrpálového týmu. Ori se tvářil vysloveně nebezpečně a výhrůžně si pohazoval se svou famfrpalicí. „Tady Ori nám zpracuje, koho ukážeme. Prý žádný problém,“ pronesla Stelli, Ori zamračeně přikývl a na ukázku zavlnil mimořádně vyvinutým pravým bicepsem. Otík rychle polkl a skryl se za transparent „Žít a nechat žít“, zatímco Adam soustředěně žužlal houbičky a snažil se moc nevnímat. „Počkejtéééé!“ řval někdo poblíž a dusot rozkomíhal nedaleký srub pana průvodce, proslulý nepříliš solidní statikou. Každý ví, že ho drží pohromadě jen mimořádně silná kouzla váženého pana ředitele.
Anička se otočila na hlučného vetřelce. „No to je úpe hustolesní, monstrózní, famózní, grandiózní, intergalakticky ultra vytuněný s mašličkou a apgrejdem!“ nadšeně vyjekla Yokoušek a plácla Stelli po zádech. Její body-all-guard Ori výhrůžně napřáhl palici a chystal se zakročit. „To je dobrý, Ori,“ pronesla Stelli a pohladila ho po rameni. Ori se uklidnil. Yoko O´Connon se nevinně usmívala na spikleneckou skupinku. „Já jsem slyšela Stelli, jak tady Orimu vysvětluje, co jedete dělat, tak já teda jako jedu taky, protože to je úpe ….“ „My víme hustolesní, monstrózní a tak dále,“ přerušila ji rázně Silvinka. „A Gilbert jede taky,“ doplnila skromně Yokoušek. „No prima! Nevezmem celej Mrzimor?! A proč operovat v malém – co takhle celou školu?! Včetně fialovýho běsu a domácího zvířectva?!“ pronesl důrazně Ajdam. „Myslím, že madam Leti by nejela, právě se vrátila z Tater a mazlí se s jejím nafukovacím jezevcem,“ klidně odtušila Yokoušek.
„To je vejprava tohleto, než vyrazíme, všechny lochnesky stihnou popravit!“ rozčileně vykřikl Otík. „Tak kde je ten Gilbert, ať konečně jedem,“ pronesla rezignovaně Stelli. „Prý nás dožene na nádraží, slévá zásoby medvědího mléka,“ podotkla Yokoušek, pohodila malým batůžkem na zádech a vyrazila směrem k bráně na konci školních pozemků. Udatná výprava se trousila za ní. „Zapomněl jsem si bonzbloček,“ pronesl Ajdam tiše k Otíkovi, „madam Tato by mě klovla bonzobrkem, ještě že to neví.“ Otík pokýval. „Nevzal jsem si svou výtvarnou sadu, co když cestou dojdou transparenty?“ zklamaně si povdychl. „Já zapomněla barevné schéma celé záchranné operace,“ pronesla zezadu tichoučce Silvinka, která se zatím nepozorovaně připlížila. „Ale nemám odvahu to říct Stelli, bojím se Oriho – co kdyby se rozčílila?!“ Anička ji chytila za ruku. „To bude dobrý, vymyslíme nový plán přímo na místě, bude mnohem akčnější, uvidíš,“ uklidňovala ji. „Zapomněla jsem si můj vytuněný žlutý šátek. Nastydnu a umřu,“ dodala vzápětí tragicky. „Tě zahřejem,“ nadšeně vyjekl Otík, kterého to probralo ze zoufalství nad zapomenutou sadou. „To by se ti líbilo!“ Vykřikla Anička a chystala se mu to vysvětlit podrobněji.
„Nemluvit! Šetřit síly! Šlapat!“ přerušil ji Ori a všichni rázem nasadili vyšší tempo. Jeho palice zkrátka budila respekt…