Dnes Vás poučí Gilnien o bytosti zvané Fylgja.

Za starých časů se věřilo, že každý člověk má svého strážného ducha snů. Fylgja, doslova znamenající „Doprovázející“, byla jednou jedním z nich. Upínala se buď na jednoho člověka, nebo na celou rodinu. Věřilo se, že čím víc má člověk fylgjur, tím více má duševní síly. Když fylgja útočí na svého nepřítele, donutí ho k zívání a posléze k nepřekonatelné ospalosti.

Fylgja může svého svěřence také opustit. Způsobí tím neustupující ospalost, dokud se daného člověka neujme jiná fylgja. Většinou to ale netrvá více než jedu noc. Pokud ano, mudlovští lékaři o nastávajícím stavu člověka mluví jako o kómatu.

Fylgja je úzce spjata s osudem a s ochrannou funkcí, jejím jediným posláním je chránit toho, s nímž je spjata. Ne vždy lze přesně popsat její podobu, která se liší individuálně, jako se jeden člověk liší od druhého. Věří se, že ji můžete spatřit jen ve snu, ve kterém vám přináší poselství a varování. Tyto sny označujeme jako věštecké, ale jen málokdo z nás ví, že jsou práce fylgjur, které si v nich zahrají hlavní role. Někteří dokonce tvrdí, že fylgja je tělesné stvoření v podobě věštkyň. Tato teorie však nebyla potvrzena.

Fylgja je často zaměňována s hamrem, což je duch, který nás ochraňuje ve spánku. Má všechny stěžejní rysy fylgjur, ovšem můžeme mezi nimi pozorovat jemné rozdíly. Fylgja na sebe bere živočišnou podobu, zatímco hamr může vypadat i jako nějaká rostlina. A zatímco u fylgjur nebylo potvrzeno tělesné spodobnění, u hamrů je to samozřejmostí.

A ještě jedna zajímavost. Fylgja se těsně před smrtí od svého svěřence odloučí a tím mu umožní smrt ve spánku. Hamr namísto toho zůstává se svým svěřencem až do konce, což někdy může být důsledek ošklivých a dlouhých smrtí (což hamr do poslední chvíle netuší).