Trimeles / Archiv 2005–2009 / 04. číslo (15. 1. 2006) / Neodbytné myšlenky - Kouzlo okamžiku III.
Adventní pohádkování I – Kouzelný vánoční zvoneček Adventní pohádkování – vše o soutěži Trimeles na cestách – magická Šumava Cesta za pokladem Kam i králové chodí sami aneb 19. listopad jako MDT Emoji na Hradě VII. Cesta za jiskrou Ohnivce Hog v kocke 20 a 2/2 – Neviditelný speciál Zápisník jednoho dinosaura VI. – dinosauří šatník Za plamenem svíčky Halloween is coming Odznáčky – všechny chytit máš! Aneb minisoutěže Žlutého Trimela Podzimní luštění Hog v kocke 20 Jak vyzrát na podzimní depku Skořicoví šneci DIY – 8. díl Tradiční nováčkovský turnaj – shrnutí Nováčkovská výprava Šokující záhada: Hrad zmizel! Konspirační teoretici (ne)mají jasno! Jejej, něco se pokazilo! Tenkrát na Západě – shrnutí 4. a 5. kola Příčná kombinatorika IV – Zpátky do školy Knižní klub u Trimela – Šikmý kostel TNT2024: Třetí úkol Bertranda Hooki: „Očividne sú na škole mocné kúzla, čo menia plány.“ Ohlédnutí za Tenkrát na Západě – Statistiky, body a střípky ze zákulisí TNT2024: Druhý úkol Školní rok Léto 2024 Tenkrát na Západě – shrnutí 3. kola Mrzispárský večírek II. aneb Kterak jsme ztratili Tesáka TNT2024: První úkol Tradiční nováčkovský turnaj 2024 Emoji na Hradě VI. Tenkrát na Západě – Epilog Pět odstínů léta – zážitky Pět odstínů léta – seriály Tenkrát na Západě – shrnutí druhého kola Tenkrát na Západě – Kde domov můj Tři soudky radí 11 Pět odstínů léta – filmy Tenkrát na Západě – Po bouři Viridis Am Reevesová: „Měla jsem systém, krásně fungoval, dokud se nerozpadl.“ Pět odstínů léta – Letní laskominy Tenkrát na Západě – shrnutí prvního kola Tenkrát na Západě – Do boje! Vlzivolský večílek Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka

04. číslo (15. 1. 2006), Archiv 2005–2009

Neodbytné myšlenky – Kouzlo okamžiku III.

Běžela nahoru po schodech, tak tak že nezakopla, a tváře jí hořely čím dál víc.
 
„Čokoládová žabka!“ vyhrkla před obrazem heslo a prolezla do místnosti, kde v krbu řežavěly poslední dohořívající uhlíky. Všude už byl klid a zdálo se, že všichni spí. Ještě posledních pár schodů a vešla do dívčí ložnice. Potichu, aby nevzbudila žádnou ze spících spolužaček, se převlékla, ale na spaní neměla ani pomyšlení. Přistoupila k oknu. Měsíc prozářil její vlnité vlasy, které se v jeho stříbřitém svitu změnily v jantarový vodopád. Opřená o okenní rám s mírně zakloněnou hlavou hleděla do noci a stále dokola si přehrávala těch pár chvil, které její vždy střízlivé uvažování dokonale převrátily vzhůru nohama. Přece – když mu navrhla, že se půjdou projít, nic tím nemyslela! Ani ve snu by ji nenapadlo, že se něco takového může stát!
 
Co to do mě vjelo? Chovala jsem se jako blázen! A on? Taky mě strašně překvapil. Ale ty jeho oči.. Můj bože, utopila bych se v nich! Sakra, co to plácám. A co by tomu řekl… ?
 
Vybavila se jí štíhlá postava vysokého chlapce, ohnivé vlasy sepnuté do culíku a pihovatý nos mezi nevinnýma modrýma očima. Vždycky přece myslela jenom na něho. I když musela připustit, že to s ním nebylo vždycky jednoduché. Kdyby jí aspoň řekl, co k ní cítí! Svévolné myšlenky se znovu rozletěly kam chtěly a chlapecká tvář, kterou v duchu viděla, měla náhle černé neposlušné vlasy a hluboké zelené oči…
 
Sakra! Dost už!
 
Snažila se sama sebe přesvědčit o nesmyslnosti svého počínání, ale nebylo to nic platné. Pořád se jí do mysli vkrádaly myšlenky, které by nejradši odehnala. Nakonec vzdorně pohodila hlavou, otočila se zády k oknu i k měsíční záři a vlezla si do postele. Netrvalo dlouho a spala hlubokým, nikoli však bezesným spánkem…
 
Probudila se uprostřed noci a prudce se posadila se široce rozevřenýma očima. Pohledem tápala kolem sebe. Měla nepříjemný tísnivý pocit, snad to byl zlý sen, nevěděla. Když se ujistila, že je ve svém pokoji a v bezpečí, opět ulehla a usnula. Tentokrát ji už žádný sen ze spánku nevyrušil.
 
Dny ubíhaly, léto skončilo a ze stromů začalo padat listí. Vrba Mlátička se jednoho zamračeného dne otřásla a shodila ze sebe najednou celý svůj podzimní hábit. A večer se začaly z mraků potichoučku snášet první vločky…
 
Po večerech sedávali společně u krbu ve společenské místnosti. Rozebírali všechno možné i nemožné, hráli hry a psali úkoly, kterými je učitelé neúnavně zahrnovali.
 
„Jakoby chtěli všechno stihnout do vánoc!“ ozvalo se jednoho takového večera od stolu u krbu, kde byla z pisatele vidět jen ohnutá záda, jak byl skloněn nad pergamenem popsaným neurovnaným písmem.
„Podívej se mi na to, prosím tě,“ narovnal se náhle, shodil si z ramene rezavý culík a podával pergamen přes stůl své společnici. „Nechybí mi v tom zatraceném lektvaru nějaká přísada? Nerad bych, aby si na mě ten mastný netopýr zase smlsnul.“
 
Zběžně poznámky přejela očima. „Hm, zdá se, že tam máš všechno. A rozpis prořezávání zapomněnkových keřů už máš? Zítra máme dvouhodinovku bylinkářství.“
 
„A sakra,“ poškrábal se na hlavě. „Já se snad dneska nevyspím.“ Povzdechl si a sebral ze stolu čistý pergamen. „A ty bys mi ten svůj rozpis na chvíli nepůjčila, viď?“
 
„Tos uhodl!“ zaškaredila se. „Víš moc dobře, že opisování zásadně neschvaluju!“
 
„Ale no tak, nebuď taková. Nemůžu přece celou noc strávit psaním úkolů. Chceš mě mít na svědomí?“
 
Upřel na ni svůj nevinný studánkově modrý kukuč a už se mu zdálo, že váhá, když se otevřely dveře a příchozí zahlaholil:
 
„Tak co, vy šprti, už jste hotoví?“
 
„Kdybych nemusel dělat ten nesmyslný rozpis na zítra, tak už bych měl padla. A co ty? Ty už to máš?“
 
„Jasně, už od včerejška,“ odpověděl a soustředěně zkoumal proti světlu své brýle, které si právě vyčistil cípem hábitu. „Myslel jsem, že bychom si mohli zahrát šachy,“ protáhl zklamaně a nasadil si brýle zpět na nos.
 
„Jestli ti budu stačit já, tak si s tebou zahraju. I když bych dala přednost Řachavému Petrovi. Ty šachy se mi zdají dost brutální.“
 
„Jak chceš, tak jdeme na to.“ Vzal do ruky opatrně balíček karet. „A ty tam u toho krbu, hoď sebou!“ houknul ještě přes rameno než začal rozdávat.
 
Dívala se na jeho hbité prsty, jimiž karty zamíchal a pak rozdal, a téměř proti její vůli se jí vybavila vzpomínka … tyhle ruce na jejích vlasech, tyhle oči tak blízko jejích, tyhle rty ještě blíž… Trhla sebou, aby se probrala z těch neodbytných myšlenek, ale tak prudce, že se nebezpečně zakymácela na židli. Tváře jí zrudly a očekávala smích z protější strany stolu. Když se nic neozvalo, překvapeně vzhlédla a na vteřinku, ještě než stačil uhnout, se jejich pohledy setkaly. Ale i ta vteřinka stačila, aby mezi nimi projel blesk. Oba stočili pohledy stranou a utápěli se v rozpacích. Situaci zachránil kocour, který se znenadání objevil a skočil jí na klín.
 
„Ty starý tuláku, kdepak jsi byl? Celý den jsem tě neviděla,“ plísnila ho na oko, ale zároveň ho podrbala pod krkem tak, jak to měl nejraději. Atmosféra se uvolnila a hra pak probíhala vcelku klidně, až na pár výbuchů, které byly ostatně u této hry normální.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*