Trimeles / Archiv 2005–2009 / 03. číslo (2. 1. 2006) / Rozum nebo cit - Kouzlo okamžiku II.
Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení

03. číslo (2. 1. 2006), Archiv 2005–2009

Rozum nebo cit – Kouzlo okamžiku II.

Celou zpáteční cestu neřekli ani slovo, hlavu plnou neodbytných myšlenek: ona nevyřčených dotazů a on měl co dělat, aby se v tom chaosu, který se mu strhl v hlavě, dočista neztratil. Ještě před pár hodinami měl v pár věcech úplně jasno, ale teď… Zdálo se mu, že už si nemůže být jistý vůbec ničím.
 
Než došli ke vstupní bráně, šero se proměnilo ve tmu prozářenou měsíčním svitem a oni se zdáli být spíš přízraky než čímkoli jiným. Tiše kráčeli spící krajinou a měsíc před ně vrhal pitvorné dlouhé stíny. U brány se zastavili a jejich pohledy se, poprvé od té chvíle tam dole u jezera, setkaly. Nevěděl, co má dělat. Tedy vlastně věděl. Věděl, co udělat nesmí. Stáli tam proti sobě, dva stíny ztracené v nekonečnosti vesmíru. Tím nekonečnem byly pro ně jejich oči. Oba to cítili stejně, ona to tušila a on to věděl.
 
Ne. Nesmím to udělat. Je to pro její dobro. Pro dobro nás všech.
 
Ale už si tím tak jistý nebyl. Ještě jí přejel zlehka hřbetem ruky po tváři (její okamžitá vstřícná reakce ho málem zbavila všech předsevzetí), potřásl hlavou, jakoby od sebe odháněl neodbytné myšlenky, a druhou rukou odhodlaně otevřel bránu. Zevnitř vyvanula známá příchuť školních chodeb a kouzlo okamžiku bylo pryč. Vešli dovnitř už každý sám i když vedle sebe a tam venku za branou zanechali něco, na co ani jeden z nich nikdy nezapomene.
 
Pomalu kráčeli chodbou ke schodům, oči sklopené k zemi a tak zaujatí vlastními myšlenkami, že on málem vrazil do vysokého bělovousého starce, který stál uprostřed chodby a s laskavým úsměvem je sledoval.
 
„Pro-promiňte, pane profesore,“ omlouval se, očividně tak překvapen tím setkáním, že se až zakoktal. Chtěl starce obejít a pokračovat dál, ale muž ho oslovil.
 
„Kam ten spěch, mladý příteli?“
 
„Byli jsme se projít, pane profesore. Byl krásný večer,“ odpověděl zdvořile a ohlédl se za sebe na svou společnici. Ta ovšem využila situace, s lehkým ruměncem na tváři jen špitla „Dobrou noc,“ a vyběhla po schodech k nápadnému obrazu tělnaté dámy v růžových šatech.
 
„To skutečně byl,“ přisvědčil stařec. „Jako stvořený na dostaveníčko.“ A šibalsky na něho mrkl nad obroučky svých půlkulatých brýlí.
 
„To- to není tak, jak si myslíte!“ ohradil se až příliš prudce a vzápětí si uvědomil, že by to těžko vysvětloval. Kromě toho – on mu vždycky viděl až na dno duše. A tam dnes tušil věci, o kterých by raději nic nevěděl. A jako by stařec chtěl potvrdit jeho myšlenky, zpod dlouhých bílých vousů se ozvala otázka na tělo.
 
„Nechtěl bys mi něco říct?“
 
Tak rád by se rozpovídal a svěřil. Všechno to ze sebe vysypat a ulevit si od té tíhy, která na něj dolehla.
Možná by mi i poradil, co mám dělat? Jak volit mezi přítelem a… čím vlastně?
 
Najednou se mu vybavila vzpomínka stará čtyři roky. Jakoby se to opakovalo. Stejná otázka, stejná odpověď.
 
„Ne, nic, pane profesore.“
 
„Nu, jak myslíš, chlapče. Můžeš jít.“
 
„Dobrou noc, pane profesore.“
 
Vykročil ke schodům sledován laskavým a chápavým pohledem starého muže.
 
V ložnici byl klid, všichni už spali. Rychle se převlékl, lehl si na postel a založil ruce za hlavu. Oknem dovnitř pronikaly mihotavé paprsky měsíce a jemu se stále vracela ta chvíle, kterou prožil dnes večer u jezera. Nedokázal si to srovnat v hlavě. Jeho přesvědčení, že rozum má vždycky pravdu (tedy aspoň ten jeho určitě) už nebylo ani tak přesvědčením jako spíš úpěnlivým přáním. Nechtělo se mu vstupovat na tenký led nezmapovaných emocí, ale zároveň ho to tam neodolatelně táhlo. Stále znovu nacházel argumenty, proč to není možné, a stejně snadno si je sám vyvracel. Po chvíli na něho přece jen dolehla únava a on, tvář ozářenou přízračným měsíčním svitem, usnul, aniž by si sundal brýle.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*