Ačkoliv poměrně pozdě oznámeno, přeci jen se konal ve dnech 10. – 11. 12. neoficiální minisraz hog. Proč říkám neoficiální? A proč minisraz? Sešlo se nás tam totiž jen pár a navíc jsme se vloudili mezi mnohem početnější skupinu obdivovatelů Tolkiena, kteří se sešli společně oslavit hobití Nový rok. Ale začněme pěkně od začátku.
První odvážlivci dorazili do Prahy už v pátek ráno. Přesněji řečeno Annička a já. To správné setkání se ovšem konalo až v sobotu ráno. Zatímco Annička vyspávala, já jela pro Yokonku na nádraží a tam jsme se setkaly i s naší primuskou (tehdy ovšem ještě prefektkou) Elerin, s modrou prefektkou Ewelinou a s červeným primusem Peterem. Došli jsme probudit Anničku a Leiu na kolej, což se neobešlo bez menšího problému na vrátnici.
„Co tu chcete?“ vrhla se na nás paní vrátná.
„Nooo…my jdeme vyzvednout kamarádku,“ snažila jsem se zachránit situaci.
„A jak se jmenuje?“ nedala se vrátná odbýt.
Zděšeně jsem na ni pohlédla, protože mi došlo, že znám pouze křestní jméno a přezdívku.Vytáhla jsem mobil, že ji zavolám, ale vrátné v tu chvíli došla trpělivost a naprosto nepochopitelně místo toho, aby nás vyhodila, tak nás pustila dál.
Annička i Leia z nás sice byly mírně v šoku, asi hlavně i proto, že nás neočekávaly v takovém počtu, ale nakonec nás vřele přijaly. Leia se chopila hostitelských povinností a začala připravovat snídani, já taky přiložila ruku k dílu a nabídla sem instantní ovesnou kaši. Někteří se nechali přemluvit, což asi neměli dělat:
„No, omlouvám se, ale to nemělo vypadat jak polívka. Je v tom moc vody….ale jíst se do dá, vážně,“ snažila jsem se obhájit svůj výtvor. Naštěstí studenti hog jsou stateční a tak se snědlo i to, co nevypadalo příliš důvěryhodně.
Po snídani se vyrazilo k samotnému cíli cesty – na Buďánku. Pražskými dopravními prostředky, prodírajíce se mezi spoustou nákupuchtivých lidí ze všech koutů světa, dorazili jsme nakonec k vytouženému cíli. Tam už nás očekávala madam Raven. Její choť měl dorazit až později, kvůli pracovní vytíženosti. Nejprve nás ovšem čekalo ještě setkání s naší ctěnou zakladatelkou školy, madam Sefrenií. Po mírných zmatcích jsme s ní strávili v McDonald‘s na Andělovi dvě příjemné hodinky.
Ač nechtíc, rozloučili jsme se se Sef a vyrazili na zpáteční cestu. Na Buďánce nás již očekával pan Nekro. A zde se dostáváme k jádru onoho odhalení, které bylo učiněno. Pan Nekro, nejen, že měl u svého oblečení žlutý límeček (a snažil se obhájit tím, že je to oranžová, což mu ovšem stejně nijak nepomohlo), tak později do sebe ládoval zcela viditelně pouze ovoce, které připomíná barvu naší milé mrzimorské koleje. Jakožto důkaz přikládám foto, vyrobené na místě. A zdá se vám to málo? Dobře poslouchejte, dozvíte se víc.
Navečer měli tolkienisté připraven ohňostroj, ke kterému jsme byli přizváni. Bylo to opravdu moc hezké podíváníčko. Avšak Elerin, Ewelina a Peter už nebyli přítomni. Po ohňostroji odešli i Annička a Leia, spolu se svým kamarádem Danem, který s námi také chvíli pobyl. Takže jsem tam zůstala jakožto jediná zástupkyně žluté mezi dvěma zelenými profesory. Nicméně, možná právě to mi pomohlo učinit další skandální odhalení. Navečer jsem na vlastní uši slyšela říkat madam Raven: „Fůj, to je hnusně zelený.“ A tak jsem vytáhla svůj bonzmobil a pečlivě zaznamenávala, aby mi nic neuniklo.
„To bude článeček,“ říkala jsem si a moje srdce poskočilo.
A jak že to tam všechno skončilo? Někdo se díval po půlnoci na HP4, někdo usnul a pak byl brutálně probuzen. A tak jsem po „vydatném“ dvouhodinovém spánku vyrazila směrem od Buďánky – domů. Co se dělo po mém odchodu, to se můžete dozvědět snad jen od pana Nekra….ale kdo ví, jestli mu to můžete věřit, když ani ta jeho barva není tak jistá.