Letos v září jsem se zúčastnil mezinárodního kempu v Anglii, kde se sjeli mladí lidé z celého světa a řešili témata týkající se sportu a rozdílných kultur. Tak jsem si řekl, že by vás, milí čtenáři našeho Žlutého Trimela, třeba zajímalo, jak to v té zemi Harryho Pottera vypadá.
Bylo to poprvé, co jsem měl letět letadlem, tak jsem se pochopitelně hrozně moc těšil. A nezklamal jsem se, let byl úžasný-být nad mraky, to by si měl každý alespoň jednou v životě vyzkoušet. Hned po příletu jsme byli dopraveni mikrobusem do univerzitního městečka v Loughborough (naši výpravu tvořilo šest studentů z ČR). Já chodím do školy ve Šlapanicích u Brna, to je město s asi 10 000 obyvateli. A ta univerzita byla dvakrát tak velká jako celé naše Šlapanice. Mají tam vlastní hřiště na úplně všechno, diskotéku a hospody.
Hlavní náplní bylo zdokonalení se v angličtině a seznámení se s jinými národy a kulturami. Dokonce jsem se seznámil s jedním jihoafrickým kouzelníkem. Půjčil mi i svůj hábit. Africké hábity jsou úplně jiné než ty naše-tlusté, barevné a chlupaté jako nějaké deky a místo čapky nosí takovou těžkou proutěnou poklici na hrnec.
Po skončení kempu jsme se rozjeli každý do jiné části Anglie. Byli jsme ubytovaní v rodinách a chodili do školy. Takže jak vypadá anglický život?
První, co mě ohromilo (a co jsem vždy vídal ve filmech), bylo, že se po vstupu do domu skutečně nevyzouvají. Neptal jsem se na to, ale nejspíš prostě koberec za chvíli vyhodí a koupí nový.
Každý den snídají to stejné (alespoň za ty čtyři dny, co jsem bydlel u Ernesta)-kukuřičné lupínky, toasty, slaninu, vejce a kafe.
Mají doma všechno-krb, tři počítače, playstation…
Jsou to bordeláři. Ve škole se chovají jako dobytek. Ernest (to je ten, u kterého jsem bydlel) si bez problémů v hodině říhl na celou třídu a bez okolků to svedl na mě. Během hodin spí, házejí po sobě učebnice nebo nedělají nic.
Vypadají starší, než ve skutečnosti jsou. Ernestovi a jeho spolužákům bylo 15 let a všichni vypadali starší než já, sedmnáctiletý.
Anglické holky nejsou vůbec pěkné. Naopak, jsou ošklivé. Jednou jsem šel s Charliem (taky kamarád z Anglie) po městě a potkali jsme jednu jeho kamarádku. Řekl mi o ní „She is beatiful.“ A u nás byste si takové holky snad ani nevšimli.
Mají restauraci Burger King, naprosto dokonalou. Je to to stejné jako McDonald´s a KFC, ale jídlo je tam božské. U Maca si musíte dát alespoň tři cheeseburgery, abyste se zasytili. Ale když si dáte jeden sendvič v Burger Kingu, jste plní.
Neumí hrát bowling, ačkoli ho hrají často. Já jsem ho tam hrál poprvé a všechny jsem porazil:-)
Mají rádi brambůrky s octovou příchutí. Ochutnal jsem je a je to humus. Kdo by jedl něco, co chutná jako ocet?
V Angli jsou úžasné hospody. Jídlo nic moc, angličané jsou známí svou nedobrou kuchyní. Ale ty bary-sto druhů pití a stáčí tak deset druhů piv.
Párty anglických teenagerů jsou nevázané a divoké. Kluci jsou opilí po třech pivech, holky chodili po domě s čokoládovým krémem, mázli ho na nějakýho kluka a pak to z něj slízali. Párty je vždy u někoho doma a končí kolem třetí hodiny ranní rozehnáním policisty.
Bydlel jsem ve městečku Windermere, skoro u skotských hranic. Nádherná příroda a spousta jezer. Vyzkoušel jsem si kanoení po jezeře-připadal jsem si jako úprváci plavící se přes Bradavické jezero. Také jsem viděl starodávnou školu, kde se Harry Potter natáčel. A večer před spaním jsem se díval na Harryho Pottera a vězně z Azkabanu:-)
Anglii jsem si zamiloval.