Každoročně v období zimních svátků se v Tirionu, městě daleko za mořem, městě zaslíbeném neumírajícím, koná rada nejmocnějších elfských rodů. Tuto radu založil Manvë, nejvyšší z Valar, už před dávnými časy.

Tato velmi vážená rada diskutuje o problémech našeho sličného národa a nakonec se i hlasuje o konečném řešení zmiňované situace.

Jelikož můj vznešený otec byl v době rady vážně nemocen, poslal mě, svého nejmladšího syna, na tuto veleváženou radu místo sebe. Byl jsem poctěn jeho myšlenkou, ale také jsem měl velký strach, že zklamu.

Ani jednoho člena rady jsem neznal osobně, ale hned jsem poznal nejvyššího z nás, Ingwëho, velekrále Vanyar. Dále jsem poznal Olwëho, toho, který dovedl Teleri do Valinoru, ale o dalších jsem neměl páru. Ingwë zahájil radu tím, že se představil a požádal každého přísedícího o to samé. Jména vám říkat nebudu, jelikož by to bylo na dlouho. Každý z nich něco dokázal, jen já jsem tam seděl jako cucák největší, který přijel na prázdniny ze Školy čar a kouzel v Bradavicích, ale očividně mě každý bral za sobě rovného.

Prvním bodem rady se stalo vzrůstající bohatství ruských skřetů, kteří by mohli začít dělat problémy našemu společenství. Jeden mladý a ctižádostivý elf navrhl otevřenou válku, dokud nejsou připraveni. Další opatrně navrhl kuchnutí jejich šéfa Kuži-Žužnyho. Na konec jsem potichu vypískl : „ Co takhle jim zničit zdroj bohatství, aby nás nemohli napadnout. Znič me jim naftové vrty“! Najednou všichni křičeli a zvolávali vítězné pokřiky. Elf, sedící vedle mě, mi potichu řekl : „ V klidu kámo, tvůj návrh byl přijat“. Vykulil jsem oči, do toho se mi rozevřela pusa a vůbec jsem to nechápal.

Po chvilce diskutování jsme přešli na další bod rady. U tohoto bodu jsem byl jak doma. Byl jím totiž problém pomluvy kouzelníků, kteří studují v Bradavicích, v koleji zvané Zmijozel. Jejich neotřelý článek o shlukování všech druhů elfů je totiž pobuřující. Většina rady je chtěla vidět zhasnuté, jak vyhořelé svíčky. Skutečně jsem to byl já, který se postavil a navrhl zajímavé řešení : „ Pošlu jim varovný dopis, aby se omluvili a jestli ne, tak jim obarvíme hábity na modro. To by je určitě naštvalo“. Všichni ztichli, jen mocný Ingwë se zvedl a přidal se k mému návrh. Moje politika zvítězila už po druhé.

Třetí a závěrečný bod rady byla problematika rozmnožování upírů. Začalo se o tom vášnivě diskutovat. Padaly nadávky i nářky za padlé oběti. Upíři jsou pro nás nejvážnější soupeř. Mezi jejich řadami máme přátele ale i nepřátele. Stříbrných kůlů máme málo. Česnek se nám pěstovat taky nechce. Navíc upíři jsou mazaní a jejich úkryty se těžko hledají. Prý jeden zdatný kovář vytunil extra lehké stříbrné šípy pro lučištníky, ale to nám jistotu nedá. Je rozhodnuto! Jestli budou další nevinné oběti na naší straně, budeme muset rozsvítit znovu postavené lampy Valar, které by svítily 24 hodin denně. Upíři by měli po ptákách a museli by stále spát ve svých shnilých rakvích nebo by shořeli.

Po ukončení rady jsem jel na svém jednorožci domů a vše řekl otci. Pochválil mě a popřál mi šťastnou cestu zpět do školy. Nastoupil jsem na loď a šupem do Bradavic.