Bludičky jsou drobné bytůstky, které se vyskytují v rozsáhlých močálech zejména tady u nás na Šumavě. Jsou to noční tvorové a pro lepší orientaci ve tmě používají lampičky. Díky těmto lampičkám si také vysloužily mezi mudly špatnou pověst (i když zcela neprávem). Bludička přece nemůže za to, že se nějaký nevzdělaný mudla snaží přiblížit k jejímu světlu a spadne přitom do močálu, že? Lampičky Bludiček fungují na jednoduchém principu: tvoří je malá nádržka, která se přes den naplní plynem unikajícím z močálu (o kterém je známo, že je velice hořlavý) a večer se potom zapálí jako petrolejka.
Kdybyste Bludičku spatřili za dne, nejspíš byste ji v mokřinách mezi travinami a keři přehlédli. Bludička je drobná, něco přes metr vysoká, má hubené tělo i ruce a na nohou mezi prsty plovací blány. Barva její pleti i vlasů je podobná vodním travinám, které zde všude rostou, takže pokud bude nehybně stát, ani si jí nevšimnete. Bludičky se oblékají do krátkých zelených tunik a své dlouhé vlasy svazují do vrkočů, do kterých si vplétají květy vodních rostlin a větvičky.
V jídle nejsou příliš vybíravé, maso nejedí téměř vůbec, jejich nejoblíbenější pochoutkou jsou listy vodních rostlin. Ostatně vzhledem k jejich drobné postavě a způsobu života toho moc k jídlu ani nepotřebují.
Jejich společenský život je bohatý, žijí v malých společenstvích uprostřed třasovisek, kde si na větších ostrůvcích budují své příbytky. Většinou využijí vzrostlou vrbu nebo olši a z jejího větvoví si zbudují přístřešek, ve kterém přes den přespávají. V noci vycházejí ven a ladně se pohybují po mokřadech, poskakujíce z jednoho mechového kopečku na druhý. Pořádají někdy až docela divoké honičky, při kterých se velice dobře baví. Společně tančí na ostrůvcích uprostřed zrádných rašelinišť a běda člověku, který by je přitom zahlédl. S největší pravděpodobností ho to bude stát život, protože neodolá touze přiblížit se blíž těm křehkým zjevením s mámivými světélky a skončí svůj život v močálu.
Čas od času se stane, že se některá z mladých a nezkušených Bludiček zamiluje do člověka. To je potom celé společenství vzhůru nohama. Většinou se starším moudrým podaří zamilovanou nešťastnici usměrnit a ona se vrátí zpět mezi své rodné. V těch dnech je za nocí slyšet od močálů teskné kvílení, při kterém lidem naskakuje husí kůže. Pokud se ovšem zamilovaná Bludička nedá přesvědčit, odchází od své rodiny za hlasem svého srdce. V lepším případě se opravdu vdá a prožije šťastný život s mužem, kterého si zvolila. Pokud ji ovšem její milovaný opustí, žalem zlomená Bludička se vrací zpět k rodnému močálu, kde se promění v květinu mudly zvanou Desiderium migrans.