Legendární kouzelník Platon je u mudlů známý jako pasák ovcí, pravda je však úplně jiná, stejně jako mudlovská teorie o existenci a následné zkáze tohoto bájného světa. Platonův „nekonečný deník“ nám prozradil minulost….

 

Atlantida byl ostrov kousek od pobřeží dnešního Řecka. Ostrov, na který omylem doplul i onen Platon. Kladete si otázku proč? Hned je tu odpověď:

 

Platon nebyl obyčejný pasák ovcí, pouze se zdržoval v horách před zraky zvědavých mudlů. Ano, zdržoval, ale jen do té doby, dokud se neprojevila charekteristická a záporná vlastnost mudlů – „zvědavost“. To víte, jediný člověk ukrytý v horách je snadným terčem pro masu lidí, kteří jdou všichni za jedním cílem- zjistit, co tam dělá.

 

Platonovu chýši v horách zdobila velmi zvláštní udělátka. Třeba skleněné zkumavky, stovky malých lahviček s podivnými náplněmi či kotlíky. A hlavně jeho tak divné ovce, jež byly ve skutečnosti Kluběnky, a to pěkně vypasené!

 

Platon se to ráno vydal do lesa, ještě před tím však nezapomněl zapsat do deníku činnost, kterou chtěl konat ten den. Stojí tam:

 

„Hned po probuzení jsem spatřil nádherný kužel světla pronikající do mého pokoje. Nenechalo mě to chladným, i když jsem byl po probdělé noci, kdy jsem přemýšlel nad tím, proč jsem mudlům trnem v oku. Nebudu sedět a psát řádky pro nikoho. Dnes uvařím lektvar, který se nikomu nepovedl, takový, aby nechal člověka dýchat pod vodou…lektvar s velmi vzácnou rostlinou, žaberníkem.“

 

Ten den se mu však stal osudným. Vydal se do hor k jednomu horskému jezírku. Bylo takové v horách jediné a byla v něm stejně teplá voda, jako v jezírkách v nížině. Jenže to jezírko nebylo obyčejné, Platon ho začaroval tak, aby si v něm mohl pěstovat onu rostlinu. Vrátil se zpět, jak s celou rostlinou, tak i s jejími semínky. V chýši v klidu uvařil lektvar a jakoby něco tušil, schoval ho do místnosti pod chýší, ze které vedl tunel do jedné podzemní říčky. Tam ho uložil do truhličky z jasanového dřeva pokryté dračí kůží, to proto, aby byl vzácný lektvar v bezpečí. Když začal stoupat po rozvrzaných dřevěných schodech nahoru, uslyšel velký hluk a křik.

 

Domýšlíte se správně – mudlové se k němu vloupali a zničili mu celou chýši. Závist je další záporná vlastnost mudlů. Proč by přece měl mít obyčejný „pasák ovcí“ víc než oni, ještě když jim je to úplně cizí a neví, k čemu to slouží. Na schodech se zastavil, protože se v něm probudila hrozná nenávist, když v tom schody vrzly. Ostražité mudlovské uši to slyšely a touha bičovala mudly kupředu.

 

Platon skočil na vor a odjel společně s truhlou lektvarů podzemní řekou. Jelikož nikdo nevěděl, kam jel, a další vor tam nebyl, mysleli si, že se zabil. Za pár hodin dojel a zkontaktoval sovou své přátele kouzelníky žijící v okolí. Ti přijeli během dne.

 

Pak se začalo plánovat. Zjistili, že kouzelníci jsou v nebezpečí.První nápad byl odjet na ostrov, kde nikdo není. Další kouzelník znal mořské lidi. Nápadů padlo mnoho, a více hlav, více rozumu. Knečný plán zněl:

 

Zmizet z očí mudlů. Vybrali si ostrov, který zaneslo moře až do vod Řecka. Ten přemístili do Atlantského oceánu. Dali mu jméno Atlantida. Díky téměř nerozbitné truhličce se zachovaly lektvary, které jim umožnili dýchat pod vodou. Ostrov potopili a jednou z nejlepších vlastností člověka je přizpůsobivost. Kouzelníci se za několik let přispůsobili i životu pod vodou a tak žaberníky, které vypěstovali ze semínek z truhly mohli klidně zničit, a tak tomu také bylo.

 

Dnes jsou z bájných kouzelníků Řecka mořští lidé, kteří mají vyjímečnou a senzační civilizaci. Chovají Hippokampuse, ovládají zajímavá kouzla a hlavně jsou definitivně skrytí před zraky zvědavých mudlů.

Do dnešní doby je tajemstvím, jak se dokázali přispůsobit životu pod vodou, uchováno v jejich rodě.

 

Zde příběh končí…

 

“ Dokázali jsme to! Mudlové se nikdy nedozví náš příběh a do konce života budou žít v omylu…“ to je poslední věta z Platonova deníku, který nemá konec stránek ve své vazbě…