Víte, kdo já jsem?

 

Jsem lesní mužíček a říkají mi Erkling. Pověsti o tom, že se chechtám, mám dlouhý nos a jsem protivný, jsou zcela pravdivé. Historky, které o mě šíří německé ministerstvo kouzel, jsou pouze propaganda, protože malé děti jsou chuťově rozbleptané, neokořeněné, a při grilování spotřebují příliš soli. Moje nejoblíbenější jídlo jsou bifteky z texaských krav a to stejného plemena, které již 60 let úspěšně konzumuje známý americký herec Robert Redford. Tedy já jsem obětí pomluv, německé propagandy. Proto se svěřuji vědeckému fenoménu, který v době mého narození (v době, kdy si účty jednotliví obchodníci tesali do kamene) neexistoval, a to internetu. Pokud chcete popsat mých 24 hodin, bohužel musíme začít zcela objektivně ve smyslu mého životního standardu.

 

Tak tedy, jděme časově:

 

0:00-7:00 – spím jako drak

 

7:00 – zvoní nejhorší vynález v dějinách nelidských bytostí, duchovních bytostí a lidí- budík. Pomalu vstanu a vykonám to, co musí vykonat jakákoliv bytost, byť duchovního, byť pohádkového rázu, ale i obyčejná člověčí bytost. Po dveře je cesta v pohodě, ale dostat se na místo vykonání toho, co každý ví, musím bohužel odstranit celonoční práci kamaráda akromatula. Nedovedete si představit, jakými neuvěřitelnými a i v mimozemském světě nepochopitelnými výrazy mě častuje při průchodu jeho celonoční prací. Po návratu ze sídla království pavouka usedám ke stolu, kde sedí kamarádi. Běhnice nakladla vajíčka na půl stolu a proto už se nám nevešlo to, co mám rád, na jídelní stůl.Snídaně je tedy cele v režii madam běhnice, kdy se po celém stole líhnou z nakladených vajíček její malé kopie, které do oběda musíme dostat ven, jinak se nenasnídáme. Celé dopoledne hladově hledím na fénixe, jak hoří po celém našem bytě a z jeho popela vstávají noví fénixové. Ti jsou protivnější než děti, které podle pověsti bláznivých lidských spisovatelů 3krát denně smažím k jídlu, vřeští, ječí a dokonce minulý týden se kvůli nim hastrmanec utopil v našem sprchovém koutě.

 

12:30 vyjdu z domu s kamarádem Blikačem. Oba jsem hladoví, oba nervozní, v bytě je přemíra strašidel. Projdeme půl města a ejhle: McDonald’s!

 

Blikač: „Kamošu, zavolejme bubáka, je neviditelnej, nemáme love, pošlu ho něco koupit.“

 

14:00 nakoupil- nedovedete si to představit. Cocacolový nápoj, buchty plněné masem a nakonec jakási zmrzlá cukrová voda.CHCETE VĚDĚT, CO DÁL?

 

21:30 veřejné WC nacházející se asi 30 metrů od sídla naší kamarádky Bublinatky. Utraceno nejméně 50 galeonů, 49 srpců. A úplatek formanovi, který převáží dvouměsíční mláďata kačen, která jsou používána místo drahého papíru na očištění vzhledem k tomu, že za 20 minut svoje znečištění očistí zobákem sami.

 

22:55 i římský císař prohlásil, že peníze nesmrdí, a proto začal vybírat poplatky za návštěvu WC, čehož se chytli i naši radní a mě nezbyl ani jeden galeon.

 

23:45 jsem bez peněz, kráčím temnou ulicí a proti mně, ne mužík ohnivý, ale ohnivý krab. Domluvili jsme se spolu, bufet jsme potkali, klobásky snědli,do horčice namočili a tím den ukončili.

 

23:59 usínám najezen a spokojen