Trimeles / Archiv 2005–2009 / 06. číslo (13. 2. 2006) / Pohádka o hodném drakovi
Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět…

06. číslo (13. 2. 2006), Archiv 2005–2009

Pohádka o hodném drakovi

Byl jednou jeden hrad a tomu říkali Bradavice. Bydleli zde samí kouzelníci a tak nebylo divu, že se zde děly neobvyklé věci. Například jako domácího mazlíčka a hradního hlídače zde měli opravdového draka. Pravda, moc toho neuhlídal, byl totiž neobyčejně hodný a dal by se odnést i s hradem, ale všichni ho měli rádi a nosili mu různé pamlsky.
 
Jedné teplé letní noci Véna (tak se drak jmenoval) ležel před svojí boudou a tvrdě spal. Tiše pochrupoval a od jeho nozder stoupal slabý proužek dýmu, ostatně jako obvykle. Ani si nevšiml, že se kolem něho prosmýkl tmavý stín. Byla tma, protože měsíc tu noc nesvítil, a tak postavu v černém bylo sotva vidět. Ale přece jen – závan vzduchu, způsobený příchozím, odvál dým od drakových nozder a to Vénu probralo. Pozvedl hlavu, zamžoural do tmy a vtáhl do sebe noční vzduch. Ucítil něco nepatřičného. Zvedl se na svých krátkých, ale silných nohou, namířil čenich k obloze a z nozder mu vyšlehl jasný plamen. Ve světle ohně bylo vidět malou zahalenou postavu, která sebou vyděšeně trhla a pak se s výkřikem sesunula na kolena:
 
„Prosím, nezabíjejte mě, já…“ a pisklavý hlásek se jí zadrhl v hrdle.
 
„Ale kdepak,“ odvětil Véna laskavě, „já jsem jenom něco zaslechl, tak jsem si chtěl posvítit, abych viděl, co se tady děje, víte? Já to tady totiž hlídám,“ dodal pyšně. „A co ty tady vlastně děláš takhle v noci? Myslel jsem, že domácí skřítkové nevycházejí z hradu ven, hm?“ Véna se zvědavě sklonil k malé postavičce stojící před ním, která se stále ještě třásla strachy.
 
„Máš úplnou pravdu,“ odpověděl domácí skřítek roztřeseným hlasem, „ale já jsem musel. Víš, mám v Prasinkách přítelkyni, slouží u Tří košťat. A ona mi najednou přestala psát! Co jsem měl dělat? Musel jsem zjistit, co s ní je, jestli se jí něco nestalo! Tak jsem se vypravil do Prasinek…“
 
„A co jsi zjistil?“ zeptal se Véna se zájmem.
 
„Naštěstí je všechno v pořádku. Neměla prostě čas mi napsat. Urodilo se prý strašně moc malin a tak celé dny zavařují a dělají marmeládu. Měla ale radost, že jsem ji navštívil.“ prozradil skřítek a jeho velké kulaté oči se zaleskly.
 
„Takže je všechno v pořádku a teď hybaj na kutě!“ prohlásil Véna důležitě a symbolicky mrskl ocasem. Skřítek s přáním dobré noci hbitě zmizel ve tmě. Véna zůstal stát opět sám, zahleděný směrem, kterým skřítek zmizel.
 
„Ach, ta láska…“ zašeptal si pak pro sebe a zvučně se vysmrkal do červeného kapesníku.
 
Použito jako domácí úkol

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*