Tak jsem se jednou o kouzelnickém volnu nechala přesvědčit, abych navštívila mudlovské kino. Už jsem měla s tímto místem čest několikrát a ačkoliv se pořád nemůžu vynadivit nad tím, jak velkou mají mudlové zálibu v pozorování vlastních životů, musím uznat, že to má něco do sebe.

Tentokrát jsem se nechala zlákat svým oblíbeným žánrem literární adaptace. Ještě z dob, kdy jsem žila mezi mudly si pamatuju, že jsem ráda četla knihy Jane Austenové, které byly ideální romantickou četbou pro slečnu mého věku. Později se v ní nacházela i jiné věci, jako například vykreslené společenské vztahy té doby. Jedna z mých oblíbených knih byla právě Pýcha a předsudek (kdo by se divil, když je neoddiskutovatelně nejkvalitnější…a navíc pan Darcy je prostě perfektní hrdina;).

Nemá cenu rozebírat technické stránky filmu, když my kouzelníci těmto vědám ani nepotřebujeme příliš rozumět. Na mudlovské filmy je totiž třeba se dívat se zalíbením čistě nezaujatým. A taková Pýcha a předsudek je od začátku filmem příjemně svižným a vtipným. Můžeme nahlížet do života kterékoliv z dcer rodiny Bennetových, jak se ženou či naopak neženou v hodně na manžela a současně baví nejen ženské publikum, ale v sále jsem viděla upřímně se zasmát i jejich mužské polovičky.

Celý pohled na svět za mudlovskou kamerou je v tomto filmu pak příjemně svěží a člověku je skoro líto, že nežije v době, kdy se každý každému klaní, jen pouhý dotek ruky je vyznáním a nejvybroušenější galantnost podmínkou pro společenské chování.

A co potěšilo jako milovníka knih mě je, že autoři filmu se skutečně přiblížili předloze, jak nejvíce to bylo možné. Postavy jsou právě tak vykreslené, jak by možná měla v úmyslu Jane Austenová v době, kdy ještě neměla ani tušení o stroji typu kinematografu.

Pýcha a předsudek neudělá díru do světa, ale je zkrátka kvalitní a vtipnou podívanou, kterou by mohl ocenit každý mudla a nejeden kouzelník.

A navíc je pan Darcy skutečně sympatická postava…