Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení
Jednoho dne, když mi bylo asi 15 let, se mi zdál obzvláště bláznivý sen. Vlastně ani nešlo o nějaký mohutný příběh, ale probudila jsem se z něj veselá a odpočatá. Trošku jsem si připadala jako Alenka v říši divů…možná se na něm podepsalo to, že jsem ji pár dní předtím dočetla. A o čem že vlastně byl?
 
Jen co jsem zavřela oči, byl sen tu. Stála jsem na takovém veselém barevném nádraží a vedle mě byla má nejlepší kamarádka. Čekaly jsme na vlak a přitom jsme si povídaly o tom, jak nám je oběma poslední dobou moc smutno.
 
Za chviličku se do stanice přiřítil vlak, ale nebyl takový, jak by se dalo očekávat. Byl to takový ten starý, parní, měl jen dva vagóny pro cestující a ty byly vymalovány zeleně, červeně, žlutě a modře. Působilo to trošku jako cirkus. Z okna se vyklonil jakýsi pán a zval nás dál.
 
Když jsme nastoupily do vlaku, nestačily jsme se divit, co jsme uviděly. Vevnitř to vůbec nevypadalo jako ve vlaku. Bylo to tam jako na nějaké krásně zelené louce, porostlé spoustou nádherných květin. Rozhlížela jsem se kolem sebe a nestačila žasnout. Venku byl totiž podzim, ale tady právě jako by nastupovala vláda léta.
 
To ale nebylo všechno, co mě překvapilo. Zjistila jsem, že slyším nějaké hlasy. Nejdřív jsem se začala rozhlížet a hledat nějaké lidi, ale po chvilce mi došlo, že to mluví květiny a ptáci, co nad nimi poletovali. Mé kamarádce to v té samé chvíli také došlo a chytla mě za ruku. Podívaly jsme se nechápavě na sebe, když tu na nás otočila „hlavu“ jedna kopretina a začala s námi rozmlouvat. Vysvětlila nám, že jsme se dostaly do květinové zahrady, která je otevřena pro každého, kdo umí snít. Každý, kdo má otevřené srdce a trápí se něčím, sem může přijít, lehnout si do trávy a nechat na sebe působit tu krásnou atmosféru. Na druhém konci zahrady je prý domek, v kterém žije skřítka Aliterka, která se stará o celou tuto zahradu. Chodí si každý den povídat s květinami a ptáky, kropí trávu, dává zrní do krmítka….a tancuje na louce. Když k ní někdo přijde, vyslechne jeho trápení a na každé má uklidňující slovíčko, na každé zkormoucené srdce má obkládeček. Ale vidět se s ní může pouze ten, kdo je ochoten se svého trápení vzdát a nelibovat si v něm.
 
Jukly jsme na sebe s mojí kamarádkou, poděkovaly kopretině a vydali se ten domek hledat. Na konci louky jsme ho uviděly. Byl to maličký domek a vypadal, jako by sám byl vytvořen pouze z květin. Zářil v té květinové nádheře těmi nejhezčími barvami a naše srdce se začala smát. Zjistily jsme, že pro smutek tu není místo. Přece tolik nádhery nemohlo být vytvořeno jen tak, pro nic za nic. Tady mi to došlo. Zde musel člověk obdivovat nádheru stvoření a to, že se Bůh s něčím takovým dělal jen proto, aby potěšil srdce člověka.
 
V tu chvíli jsem se probudila a bylo mi krásně. Když jsem usínala, byla jsem smutná a utrápená, ale tento sen mi připomněl, kolik je kolem mě nádhery. A kdykoliv mě popadne moje smutnící nálada, vzpomínám na onu květinovou louku a onen domeček. S Aliterkou jsem se zatím nesetkala, ale vím, že i tu mohu jednou potkat. Kdo ví, co mne v mých snech ještě čeká.
 
Použito v semináři Démonik

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*