Náš svět stvořila před několika lety jedna žena. Jméno Harry Pottera se rozneslo do všech koutů světa a zaznívá tam v čím dál větší ozvěně. Dnes naše oči ještě stále potkávají na ulicích toto jméno ve spojení se slovy „Princ nečisté krve“. Když totiž Rowlingová tvořila postavu Harryho, stvořila především postavu Severa Snapea, který v některých myslích už dávno uzurpoval ságu J.K. Rowlingové pro sebe.

 

Kdo je to, co si myslí a na které straně vlastně stojí? To jsou otázky, které ženou knihy dopředu, protože všichni umí už dávno zodpovědět na tyto otázky ohledně Harryho, Brumbála a dalších. Severus není černobílý jako většina postav z knihy. Má své temné stránky, které vzbuzují odpor i zájem. Je tím, co z knih svým způsobem přerůstá do jiné, záhadnější roviny. Postavy jako on nejsou z pohádek. Známe je z dramat, ze života a z literatury, která ví, že realita není pohádka.

 

Severus je nejspíš nejdiskutovanější postavou série, a to zvláště pak po událostech šestého dílu. Fakta jsou dána, zdánlivě řeší všechno, a konečný rozsudek nad Severem je vznesen. Brumbál mrtev, Severus je vrah, zrádce a služebník Pána Zla. Existují však skutečnosti, jak z dějového, tak z literárně technického hlediska, které ukazují, že skutečnost je trochu jiná. Snape je postava, s níž Rowlingová ráda pohazuje ze zdánlivě temné strany na světlou. Dělá to od prvního dílu a postupně tvoří jeho přečiny vážnější a vážnější. Přesto nakonec vždy ukázala, že všechno se Severem bylo trochu jinak a že stojí na té správné straně. Na druhé straně vykreslila postavu téměř neomylného kouzelníka marně se snažíc zlidštit ho jeho občasnými chybami, které jsou nesrovnatelně méně vážné, než ty, které by v realitě člověk jako on udělal. A právě Brumbál Severovi vždy důvěřoval, byť se Rowlingová všemi způsoby (především skrz postavu Harryho) snažila jeho důvěřivostí otřást tak, abychom o ní jako čtenáři pochybovali. Severova postava se zkrátka neustále houpe na houpačce podezření, částečné viny, která je nakonec nevinnou.

 

Konečně se tak dostáváme k šestému dílu, který je hned na počátku uveden obrazem Severa, jak přísahá „těm špatným“, že provede práci pro „ty ještě horší“. Čtenář v tu chvíli často zapomíná na to, že on jako špeh nemohl odmítnout, stejně jako nemohl odmítnout veskrze dobrý člověk, který se obětuje pro dítě. Vlastně v rámci svých povinností udělal jedinou věc, kterou mohl, a která byla v jeho situaci správná. Je otázkou, zda skutečně řekl Brumbálovi o slibu, který dal, protože to by finální scéně „Prince nečisté krve“ propůjčilo zcela jiný smysl.

 

Severus Snape i přes své špatné stránky totiž mohl na konci šestého dílu na jednu stranu provést dobrý skutek jako vraždu ze všech nejhorší. Jestli Snape zavraždil největšího kouzelníka, který mu léta veřil, nebo byl donucen zabít člověka (který možná dokonce umíral – jeskyně a jed) a dokončit tak svůj úkol, teprve ukáže budoucnost. Malým dotazníkem je dokonce potvrzeno, že jedna třetina čtenářů Harryho Pottera si myslí, že Severus Snape je vlastně nevinen a Brumbál ho na věži prosil ne, aby ušetřil jeho život, ale přesně naopak. Žádal ho, aby zabil, neboť by jinak zemřel sám a dokončil jakýsi úkol, o kterém ještě nic nevíme, což by se k Rowlingové skvěle hodilo. Jako by se k ní stejně tak hodilo to, že zdánlivá Brumbálova prosba o pomoc, byla prosba o něco zcela opačného. Čemuž nasvědčuje především to, že řekl jen mnohoznačné prosím, které se dá vykládat přesně tak, jak si čtenář přeje. Vždyť na to je Rowlingová specialistka.

 

Severu Snape je postava, kterou ač sama nemá ráda, která drží tuto ságu, drží děj i poutavost příběhu a nevěřím, že s ním ještě Rowlingová nechce pořádně zamést ideály fanoušků Harryho Pottera, kteří stále věří v jeho plnou vinu.