Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení
p>Ťuk, ťuk.
 
Slýchám ten zvuk po celý svůj život. Znám ho jak svůj dech a tep svého srdce.
 
Ještě dokud jsem v polospánku povlával ve tmě svého vejce, rušil mě v mých neklidných snech. A když jsem poprvé vystrčil hlavu, mokré oči oslněné novým světlem, zaútočil na můj obnažený, nechráněný sluch.
 
Ťuk, ťuk.
 
Drobounký jak nitka jsem se proplétal svým novým domovem, pískem a kusy dřeva. A když už jsem si myslel, že můj svět je nekonečný, narazil jsem na tu věc, čirou jak vzduch a tvrdou jak kámen. Za ní je vesmír plný pohybu a zvuků, vesmír, tak nepodobný tomu, co je uvnitř. A z něj se vztahují k mému světu prsty a klepají na něj.
 
Ťuk, ťuk.
 
A pak jsem rostl a začal plnit svůj svět, jedl jsem za dva a spal jsem za tři. Bylo mi teplo a neměl jsem hlad, přesto jsem strádal a nevěděl jsem proč. Plnil jsem svůj svět, ale on se nezvětšoval, stále uzavřen tou průhlednou mrtvou stěnou. A za ní tváře a oči a ústa. Bubnující prsty.
 
Ťuk, ťuk.
 
Zpočátku jsem doufal, že ťukání je pozdrav. Že ten, kdo zaťuká, také vejde dál. Že ten, kdo zaťuká, otevře dveře a nechá mě projít do vesmíru venku. Na každé ťukání jsem zvedal hlavu, pátravě hleděl do tváří před sebou. Nikde jsem však nespatřil ani náznak soucitu či něhy. Jen zvědavost a hrůzu. Znovu jsem se uložil k zapomnění a spánku.
 
Ťuk, ťuk.
 
Často jsem sníval podivný sen. Sen o Vyvoleném, který jednou přijde, promluví sladkým hlasem a propustí mě ven. Sen tak krásný, že nestojí za to bdít. Přestal jsem zvedat na ťukání hlavu, stalo se ukolébavkou hlubin mého spánku.
 
Ťuk, ťuk.
 
Jen jako zdálky jsem ještě občas zaslechl ječení děcka: „Udělej něco, ať se pohne! No tak, ještě jednou!“ Ale já už jsem dávno ztratil víru. Nezvednu hlavu, nikdo nepřijde. Spánek je lepší než jakékoli bdění. Přináší klid, přináší zapomnění. Jen otrávené „To je nuda!“ zní mi kdesi v hlavě, když ťukání ztichlo.
 
Ticho.
 
Ticho tak nádherné, že zní jako zvon. Kde se tu vzalo a kdo je způsobil? Otvírám oči a zvolna zvedám hlavu – a konečně ho vidím. Chlapce ze svých snů. Stojí před mou stěnou a jeho zelené oči se dívají do mých s láskou a soucitem, který jsem až dosud neznal.
 
Ticho.
 
Pak promluví a jeho sladký hlas je hlasem mého srdce a hlasem mého rodu. Ptá se, kdo jsem a kde jsem se tu vzal. Ptá se mě tak, jak se dosud nikdo neptal. Vztyčím své tělo, abych mu byl blíž. V tu chvíli se k němu kdosi vrhá, odstrkává ho stranou a zpoza stěny na mě civí tupá těžká tvář. Vře ve mně hněv a v tu chvíli to cítím – hněv toho chlapce vře s mým, jde proti zdi.
 
Kde je ta zeď, co před chvílí tu stála? Kde jsou ty tupé tváře a ječící ústa? Jen chlapec se sladkým hlasem tu sedí na zemi a zlehka se usměje, když mu dávám sbohem.
 
„Mnoho štěssstí, amigo.“

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*