Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny
p>Ťuk, ťuk.
 
Slýchám ten zvuk po celý svůj život. Znám ho jak svůj dech a tep svého srdce.
 
Ještě dokud jsem v polospánku povlával ve tmě svého vejce, rušil mě v mých neklidných snech. A když jsem poprvé vystrčil hlavu, mokré oči oslněné novým světlem, zaútočil na můj obnažený, nechráněný sluch.
 
Ťuk, ťuk.
 
Drobounký jak nitka jsem se proplétal svým novým domovem, pískem a kusy dřeva. A když už jsem si myslel, že můj svět je nekonečný, narazil jsem na tu věc, čirou jak vzduch a tvrdou jak kámen. Za ní je vesmír plný pohybu a zvuků, vesmír, tak nepodobný tomu, co je uvnitř. A z něj se vztahují k mému světu prsty a klepají na něj.
 
Ťuk, ťuk.
 
A pak jsem rostl a začal plnit svůj svět, jedl jsem za dva a spal jsem za tři. Bylo mi teplo a neměl jsem hlad, přesto jsem strádal a nevěděl jsem proč. Plnil jsem svůj svět, ale on se nezvětšoval, stále uzavřen tou průhlednou mrtvou stěnou. A za ní tváře a oči a ústa. Bubnující prsty.
 
Ťuk, ťuk.
 
Zpočátku jsem doufal, že ťukání je pozdrav. Že ten, kdo zaťuká, také vejde dál. Že ten, kdo zaťuká, otevře dveře a nechá mě projít do vesmíru venku. Na každé ťukání jsem zvedal hlavu, pátravě hleděl do tváří před sebou. Nikde jsem však nespatřil ani náznak soucitu či něhy. Jen zvědavost a hrůzu. Znovu jsem se uložil k zapomnění a spánku.
 
Ťuk, ťuk.
 
Často jsem sníval podivný sen. Sen o Vyvoleném, který jednou přijde, promluví sladkým hlasem a propustí mě ven. Sen tak krásný, že nestojí za to bdít. Přestal jsem zvedat na ťukání hlavu, stalo se ukolébavkou hlubin mého spánku.
 
Ťuk, ťuk.
 
Jen jako zdálky jsem ještě občas zaslechl ječení děcka: „Udělej něco, ať se pohne! No tak, ještě jednou!“ Ale já už jsem dávno ztratil víru. Nezvednu hlavu, nikdo nepřijde. Spánek je lepší než jakékoli bdění. Přináší klid, přináší zapomnění. Jen otrávené „To je nuda!“ zní mi kdesi v hlavě, když ťukání ztichlo.
 
Ticho.
 
Ticho tak nádherné, že zní jako zvon. Kde se tu vzalo a kdo je způsobil? Otvírám oči a zvolna zvedám hlavu – a konečně ho vidím. Chlapce ze svých snů. Stojí před mou stěnou a jeho zelené oči se dívají do mých s láskou a soucitem, který jsem až dosud neznal.
 
Ticho.
 
Pak promluví a jeho sladký hlas je hlasem mého srdce a hlasem mého rodu. Ptá se, kdo jsem a kde jsem se tu vzal. Ptá se mě tak, jak se dosud nikdo neptal. Vztyčím své tělo, abych mu byl blíž. V tu chvíli se k němu kdosi vrhá, odstrkává ho stranou a zpoza stěny na mě civí tupá těžká tvář. Vře ve mně hněv a v tu chvíli to cítím – hněv toho chlapce vře s mým, jde proti zdi.
 
Kde je ta zeď, co před chvílí tu stála? Kde jsou ty tupé tváře a ječící ústa? Jen chlapec se sladkým hlasem tu sedí na zemi a zlehka se usměje, když mu dávám sbohem.
 
„Mnoho štěssstí, amigo.“

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*