Za plamenem svíčky Halloween is coming Odznáčky – všechny chytit máš! Aneb minisoutěže Žlutého Trimela Podzimní luštění Hog v kocke 20 Jak vyzrát na podzimní depku Skořicoví šneci DIY – 8. díl Tradiční nováčkovský turnaj – shrnutí Nováčkovská výprava Šokující záhada: Hrad zmizel! Konspirační teoretici (ne)mají jasno! Jejej, něco se pokazilo! Tenkrát na Západě – shrnutí 4. a 5. kola Příčná kombinatorika IV – Zpátky do školy Knižní klub u Trimela – Šikmý kostel TNT2024: Třetí úkol Bertranda Hooki: „Očividne sú na škole mocné kúzla, čo menia plány.“ Ohlédnutí za Tenkrát na Západě – Statistiky, body a střípky ze zákulisí TNT2024: Druhý úkol Školní rok Léto 2024 Tenkrát na Západě – shrnutí 3. kola Mrzispárský večírek II. aneb Kterak jsme ztratili Tesáka TNT2024: První úkol Tradiční nováčkovský turnaj 2024 Emoji na Hradě VI. Tenkrát na Západě – Epilog Pět odstínů léta – zážitky Pět odstínů léta – seriály Tenkrát na Západě – shrnutí druhého kola Tenkrát na Západě – Kde domov můj Tři soudky radí 11 Pět odstínů léta – filmy Tenkrát na Západě – Po bouři Viridis Am Reevesová: „Měla jsem systém, krásně fungoval, dokud se nerozpadl.“ Pět odstínů léta – Letní laskominy Tenkrát na Západě – shrnutí prvního kola Tenkrát na Západě – Do boje! Vlzivolský večílek Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl
p>Ťuk, ťuk.
 
Slýchám ten zvuk po celý svůj život. Znám ho jak svůj dech a tep svého srdce.
 
Ještě dokud jsem v polospánku povlával ve tmě svého vejce, rušil mě v mých neklidných snech. A když jsem poprvé vystrčil hlavu, mokré oči oslněné novým světlem, zaútočil na můj obnažený, nechráněný sluch.
 
Ťuk, ťuk.
 
Drobounký jak nitka jsem se proplétal svým novým domovem, pískem a kusy dřeva. A když už jsem si myslel, že můj svět je nekonečný, narazil jsem na tu věc, čirou jak vzduch a tvrdou jak kámen. Za ní je vesmír plný pohybu a zvuků, vesmír, tak nepodobný tomu, co je uvnitř. A z něj se vztahují k mému světu prsty a klepají na něj.
 
Ťuk, ťuk.
 
A pak jsem rostl a začal plnit svůj svět, jedl jsem za dva a spal jsem za tři. Bylo mi teplo a neměl jsem hlad, přesto jsem strádal a nevěděl jsem proč. Plnil jsem svůj svět, ale on se nezvětšoval, stále uzavřen tou průhlednou mrtvou stěnou. A za ní tváře a oči a ústa. Bubnující prsty.
 
Ťuk, ťuk.
 
Zpočátku jsem doufal, že ťukání je pozdrav. Že ten, kdo zaťuká, také vejde dál. Že ten, kdo zaťuká, otevře dveře a nechá mě projít do vesmíru venku. Na každé ťukání jsem zvedal hlavu, pátravě hleděl do tváří před sebou. Nikde jsem však nespatřil ani náznak soucitu či něhy. Jen zvědavost a hrůzu. Znovu jsem se uložil k zapomnění a spánku.
 
Ťuk, ťuk.
 
Často jsem sníval podivný sen. Sen o Vyvoleném, který jednou přijde, promluví sladkým hlasem a propustí mě ven. Sen tak krásný, že nestojí za to bdít. Přestal jsem zvedat na ťukání hlavu, stalo se ukolébavkou hlubin mého spánku.
 
Ťuk, ťuk.
 
Jen jako zdálky jsem ještě občas zaslechl ječení děcka: „Udělej něco, ať se pohne! No tak, ještě jednou!“ Ale já už jsem dávno ztratil víru. Nezvednu hlavu, nikdo nepřijde. Spánek je lepší než jakékoli bdění. Přináší klid, přináší zapomnění. Jen otrávené „To je nuda!“ zní mi kdesi v hlavě, když ťukání ztichlo.
 
Ticho.
 
Ticho tak nádherné, že zní jako zvon. Kde se tu vzalo a kdo je způsobil? Otvírám oči a zvolna zvedám hlavu – a konečně ho vidím. Chlapce ze svých snů. Stojí před mou stěnou a jeho zelené oči se dívají do mých s láskou a soucitem, který jsem až dosud neznal.
 
Ticho.
 
Pak promluví a jeho sladký hlas je hlasem mého srdce a hlasem mého rodu. Ptá se, kdo jsem a kde jsem se tu vzal. Ptá se mě tak, jak se dosud nikdo neptal. Vztyčím své tělo, abych mu byl blíž. V tu chvíli se k němu kdosi vrhá, odstrkává ho stranou a zpoza stěny na mě civí tupá těžká tvář. Vře ve mně hněv a v tu chvíli to cítím – hněv toho chlapce vře s mým, jde proti zdi.
 
Kde je ta zeď, co před chvílí tu stála? Kde jsou ty tupé tváře a ječící ústa? Jen chlapec se sladkým hlasem tu sedí na zemi a zlehka se usměje, když mu dávám sbohem.
 
„Mnoho štěssstí, amigo.“

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*