Trimeles / Archiv 2005–2009 / 09. číslo (8. 3. 2006) / Naše Bradavice 4 - Výlet k Honorovým
Love Office – Zachraň láskou zkroušené Sametová láska DIY – 10. díl Náborová propagační kampaň aneb kdyby byly náborové kampaně upřímné Petronela Uječená: „Druhé místo můžu přijmout se vztyčenou hlavou a nebudu o nic míň Petronela, stejně jako bych nebyla o nic víc Petronela, kdybych Snaživce roku vyhrála.“ Knižní klub u Trimela – Dobrá znamení Deskohráčův stolek: Kaskádie Perníčkový sraz U Přemotivovaného Poličkáře O sežraných perníčcích a kolektivní obřadní písni Adventní pohádkování IV. – Typískovy první Vánoce Televizní Vánoce V. – Vánoční seriály Televizní Vánoce IV. – Vánoční filmy z jiných zemí Vánoce: Stále svátek, nebo obchodní příležitost? Televizní Vánoce III. – Vánoční americké filmy Vánoční tvoření DIY – 9. díl Televizní Vánoce II. – Vánoční české filmy Adventní pohádkování III. – Starouš Tobias a jeho nečekané Vánoce Vánoční playlist aneb průlet vánočním hradem Televizní Vánoce I. – Vánoční animáky Adventní pohádkování II. – Zázraky nejen o Vánocích Vánoční věnce Vše, co jste kdy chtěli vědět o omalovánkách I. Adventní pohádkování I – Kouzelný vánoční zvoneček Adventní pohádkování – vše o soutěži Trimeles na cestách – magická Šumava Cesta za pokladem Kam i králové chodí sami aneb 19. listopad jako MDT Emoji na Hradě VII. Cesta za jiskrou Ohnivce Hog v kocke 20 a 2/2 – Neviditelný speciál Zápisník jednoho dinosaura VI. – dinosauří šatník Za plamenem svíčky Halloween is coming Odznáčky – všechny chytit máš! Aneb minisoutěže Žlutého Trimela Podzimní luštění Hog v kocke 20 Jak vyzrát na podzimní depku Skořicoví šneci DIY – 8. díl Tradiční nováčkovský turnaj – shrnutí Nováčkovská výprava Šokující záhada: Hrad zmizel! Konspirační teoretici (ne)mají jasno! Jejej, něco se pokazilo! Tenkrát na Západě – shrnutí 4. a 5. kola Příčná kombinatorika IV – Zpátky do školy Knižní klub u Trimela – Šikmý kostel TNT2024: Třetí úkol Bertranda Hooki: „Očividne sú na škole mocné kúzla, čo menia plány.“ Ohlédnutí za Tenkrát na Západě – Statistiky, body a střípky ze zákulisí TNT2024: Druhý úkol Školní rok Léto 2024 Tenkrát na Západě – shrnutí 3. kola Mrzispárský večírek II. aneb Kterak jsme ztratili Tesáka TNT2024: První úkol Tradiční nováčkovský turnaj 2024 Emoji na Hradě VI. Tenkrát na Západě – Epilog Pět odstínů léta – zážitky Pět odstínů léta – seriály Tenkrát na Západě – shrnutí druhého kola Tenkrát na Západě – Kde domov můj Tři soudky radí 11 Pět odstínů léta – filmy Tenkrát na Západě – Po bouři Viridis Am Reevesová: „Měla jsem systém, krásně fungoval, dokud se nerozpadl.“ Pět odstínů léta – Letní laskominy Tenkrát na Západě – shrnutí prvního kola Tenkrát na Západě – Do boje! Vlzivolský večílek Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok

09. číslo (8. 3. 2006), Archiv 2005–2009

Naše Bradavice 4 – Výlet k Honorovým

Takže, dnes trochu jinak:-) (omlouvám se, jestli jsem na někoho zapomněla, ale jak mě Yoko vyexkomunikovala z té postele, tak se mi to vymstilo nachlazením a mně to úplně nemyslí;-)
(žoko moje milá, dělám si legraci:-)))
„Vítejte v mém kouzelném paláci,“ zvolala Silvie a hrdě pohodila blonďatou hřívou. Dav vyvolených, kteří dostali příležitost osvobodit se na chvíli od jha školy, postával v mrazu a plískanici před vchodem do domu Honorových. Většina z nich už drkotala zuby a na dveře se dívala zhruba tak, jako se dívá bazilišek na svou kořist, ale u většiny z nich bylo stále výrazné bujaré nadšení, které nepolevovalo ani v mudlovském vlaku, který museli použít pro utajení cesty před ostatními srazuchtivými studenty. Kousek od Silvinky zářící nervozitou i radostí postávaly choulící se bibi a Elerin.
„Myslíš, že konečně uvidíme legendárního pana Honora?“ zeptal se zaujetím modrý tučňák. „Hmm, možná, ale jestli nás nepustí dovnitř, udrkotám si špičáky,“ prohlásila žlutá upírka svým typickým hrobovým hlasem. Jejich rozhovor však narušila Yoko výkřikem: „Super trendy! Hustolestý, jdeme dovnitř!“
V pozadí davu si zatím pod nos brumlala Kniga Sitara s pohledem upřeným na hlouček Ethelky, Lucasse a profesora Abbadona s ostatními:
„Kdybych věděla, že se tu pořádá upíří slet, možná bych si účast rozmyslela.“ Pak se její tvář najednou rozjasnila a k vedle stojící Sirael, odříkávající si první lekci „Pěstování Ega“, prohodila se zadostiučinění:
„Alespoň mám možnost všechny jejich zločiny zaznamenat,“ zasmála se potměšile a vytáhla mudlovský přístroj jménem fotoaparát, připravená kdykoliv s ním zaútočit.
Najednou se davem začal nést šum, který zahlušil i kouzelnické drkotání zubů a upírských špičáků, neboť v dopravním prostředku právě s pompou jemu hodnou přijížděl pan ředitel. Vystoupil z auta a s pokynutím ruky pozdravil studenty, kteří vykřikovali „vládce náš, slunce naše jasné!“. Po něm vystoupili i manželé Gravediggerovi, kteří s láskyplnou starostí hladili nebezpečně vyhlížejícího baziliška, jenž se jim svíjel v rukou. Všichni nezelení studenti udělali krok zpět, násobený o jeden navíc, když s posměšným výrazem vystoupil pan průvodce Veldrin Midgard se slovy ne nepodobnými démonickému „muhehe“.
Když skončil humbuk kolem zelených profesorů, pana průvodce a ctěného pana ředitele, zjevila se Madame Leti se širokým úsměvem na tváři, která se začala se všemi vítat a jásat nad každým žlutým studentem, jakoby je viděla poprvé a ne každý den ve škole, že ano…
Nakonec se celý dav přece jen vměstnal dovnitř a začala naprosto poklidná zábava typická pro studenty hogwarts… tedy kouzla létala, barevné škádlení v plném proudu a nekonečné pobíhání od jedné skupinky ke druhé. Když se začalo připozdívat a slečna Ansi si právě zapisovala bonz, v němž jeden nejmenovaný účastník srazu řekl: „Proč je třeba zabít Veldrina?“, odpadali první vyčerpaní studenti a madame Raven.
Druhý den se celý dav vydal na pochod těsně potom, co dorazily posily z Hogwarts, aby podpořily nocí umořené stávající členy výpravy. Jakmile uviděla Anne Morennu, ožila a nebohou elfí studentku odtáhla přímo mezi dav, kde se jí jako nováčkovi marně snažila vštípit všechna zúčastněná jména.
Hrabě Lucass byl i přes své protesty přece jen vzbuzen jeho velmi vitální snoubenkou, jenž nepřipouštěla žádné úlevy a za nespokojeného mručení jeho žluté dcery ho dostrkala ven na mráz, kde se konečně výprava dala na pochod. Ten byl hned po několika metrech přerušen, neboť se roznesla zpráva, že na koštěti má přiletět všemi milovaná zelená studentka Eileen Leenová, která skutečně o pár minut později elegantně seskočila z dřevěného prostředku.
Po náročném výstupu na mohylu, kde jsme vyhledali utajené stopy bitvy dvou kouzelnických armád, skrytých za bezvýznamnou bitku nějakého Francouze a jiných mudlovských pohlavárů, zamířil dav kouzelníků v utajení do krčmy v nedaleké vísce. Během roznášení jídel, které mají ti mudlové teda dost nevytuněný, protože to prostě nosili jedno po druhým. Z nudy Anne odcizila hůlku profesoru Nekrovi za Lynníščiné horlivé podpory a pokusila se proklít mladého Svitera, jenž se na druhé straně stolu naléval jakousi mudlovskou náhražkou máslového ležáku. Bohužel jí byla hůlka opět zabavena se slovy, že ji stihne prokletí manželů Gravediggerových a dostane jídlo jako až úplně poslední. Vůbec netušili, že budou za chvíli, sami po jídle, lačné zírat na talíř Anne a malé Geney, které se spokojeně ládovaly se závistivými pohledy v zádech.
Po vydatné hostině bylo třeba opět propustit některé posily a tak se dav vydal k mudlovskému nádraží. S téměř lítostivým pláčem odjížděla Lenička objímající všechno okolo a upírská snoubenecká dvojice po demonstrativním rozloučení byla též rozdělena, dav opustila i Morenna za Anneiného ujištění, že až přijede její barbarský přítel Daeron, musí se znovu sejít. A pak následovala absolutně zasněžená cesta zpět do sídla Honorových, protože pan ředitel zapomněl objednat počasí, což mu přirozeně nikdo nevyčítal.
Noc proběhla celkem klidně za snahy vyvracet osazenstvu modré ložnice jejich genialitu díky hrám jako křížem nekřížem a podobně. (nebo také týrání nebohé Anničky nekonečným smíchem…byste nevěřili, jak zákeřná dokáže být Yoko s Lynn a Enolkou…) Při tradičním korzování z patra do patra sice trochu zavazela oranžová dvojice, která se však tvářila, že je neustále vstávání a společné tisknutí ke zdi nesmírně baví. Telepatické spojení profesora Kilahima s hradem bylo téměř perfektní a tak mohli poslat hlášení i nezúčastněným.
Ráno se už začaly výpravy pomalu trousit zpět do bradavické školy ze strachu, že se nestačí dostatečně zrevitalizovat do pondělního vyučování. Na to, že se studenti a profesoři měli za chvíli na to vidět, bylo loučení opět bolestné, ale o to krásnější.
Když jedna ze skupinek dorazila na přestupní stanici v mudlovském Brně, kdosi se zaujatě zeptal:
„Vidíte toho sebevražednýho holuba, co na těch kolejích stojí? A ještě k tomu na jedné noze?“ Otík chladnokrevně pohodil hlavou a podíval se vyčítavě na Petera.
„Že tys ještě z toho piva, cos vypil, nevystřízlivěl a hrál sis z hůlkou? Nemůžeš jen tak zmrazovat holuby na takovejch místech. Je to nemorální a proti mému žlutému přesvědčení. Okamžitě ho oživ nebo už spolu nikdy nepudem pařit.“
Lynn vyprskla smíchy a společně s Anne za pochodu zkoušely Otíkova záhadná gesta…

A Šmajdalfe, už zase jdeš k tomu oknu…

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*