Otík je majitelem krásných, teplých, doma pletených a hlavně žlutých ponožek. A právě těmito ponožkami oslňoval na Pragoconu. Byl v nich, žlutém triku a kraťasech naprosto nejvytuněnějším perfektem, jakého kdy škola měla. Možná si o mě řeknete, že jsem ujetá, ale ty ponožky se mi prostě zalíbily na první pohled. Ti, kdo mě dobře znají, vědí, že zásadně spím v teplých pletených ponožkách. Není proto divu, že se mi zalíbily ponožky našeho prefekta a to natolik, abych o nich napsala do našeho časopisu. Mám doma růžové, bílé, černé, fialošedé, ale žluté mi prostě chybí. A tak, když Ota vylovil ze svého batohu zářivě žluté teplé ponožky, byla jsem z nich naprosto unešená. Takové pěkné a teplé, těch by byla škoda brát je někam jinam než do postele. Celý Pragocon jsem se snažila Otíka přesvědčit, aby mi je daroval, ale marně, byl naprosto neoblomný a nechtěl se jich vzdát. A to jsem ho tak pěkně prosila, otravovala, škemrala… Prostě je nedal z ruky, teda vlastně z nohy…=))

A tak jsem domů odjížděla bez žlutých ponožek, ale vynutila jsem si slib, že jakmile získá ještě jedny takové, pošle mi je poštou. Tak doufám, že na to nezapomene… Pro jistotu mu to občas připomenu.