A máme tu březen, kdy bychom podle pranostiky měli vlézt za kamna. Račte tedy, pohodlně se uvelebte a začtěte se do předpovědi na měsíc, kdy se zima potkává s jarem.

 

A hned na začátek musím zmínit slečnu Silvii Honorovou z Mrzimoru. V posledních dnech se mi totiž v mojí křišťálové kouli neustále vrací vidina slečny Honorové, které kolem hlavy krouží ne jedna, ale přímo hejno zlatých mušek. To může znamenat jenom jedno: slečnu Silvii čekají zlaté časy a nečekaný příval štěstí. Zbývá jenom popřát šťastné studentce, aby jí příliš velký zájem Štěstěny nezmohl.

 

Slečna Yoko O’Connon bude mít při novoluní trošku smůlu: připálí si ústa neopatrným pozřením příliš horké polévky. Toto způsobí několikadenní podivné ticho ve Velké síni a slečna O’Connon bude alespoň mít příležitost procvičovat neverbální kouzla.

 

Studenti havraspárské koleje by si měli dát pozor na své učebnice a pergameny. V prostorách chlapeckých ložnic hrozí invaze nebezpečné houby Literomia likvidatis. Tento druh způsobuje mizení tištěných i perem psaných textů a se zvláštní oblibou likviduje domácí práce těsně před termínem odevzdání. Doporučovala bych havraspárským studentům konzultaci s paní profesorkou Gravedigerovou.

 

Nebelvírští studenti by si zase měli dobře hlídat svoje okna. Ve své křišťálové kouli jsem spatřila jejich společenskou místnost celou pokrytou vrstvou bělostných vloček. V letošní nekonečné zimě by se mohlo docela klidně stát, že jim společenskou místnost při troše neopatrnosti zavane sníh. Musím se přiznat, že v mojí kouli nebylo tak docela jasné, zdali ona vydatná sněhobílá vrstva je skutečně sníh nebo nepovedené mydlinkové kouzlo některé ze studentek, která se pokusila vlastnoručně si přeprat svoje prádlo. Nebylo by přece jen lepší přenechat tuto práci domácím skřítkům jako obvykle?

 

Ve své křišťálové kouli jsem viděla i zmijozelské studenty, a musím říci, že jsem nemohla uvěřit vlastním očím. Zmijozelští se pohybovali po prostorách školy s nepřítomným pohledem a (promiňte mi ten výraz) poněkud pomateným výrazem na tváři. Zaměřila jsem proto své vnitřní oko na jejich ložnice a vida! Několik povalujících se prázdných lahviček od Elixíru štěstí! Drazí zmijozelští, dovolte mi dobře míněnou radu: zmíněný elixír vás může uvést do pomíjivého stavu blaženosti, ale školní výsledky z tohoto období pomíjivé nebudou a blažeností vás rozhodně nenaplní.

 

V mrzimorské koleji zřejmě dříme skrytý talent. Měla jsem jasnozřivé vidění, ve kterém byly stěny mrzimorské společenské místnosti i některých ložnic pokryty zvláštními kresbami provedenými neznámou technikou. Nejsem znalec umění, a tak jsem tuto svou vizi zkonzultovala prostřednictvím myslánky s odborníkem. Zdá se, že stojaté vody bradavické umělecké tvorby brzy oživí nová technika a celý nový umělecký směr. Má to jeden háček: pomůcku, bez které se tento druh výtvarného umění nedá provozovat, lze sehnat pouze v mudlovské světě v prodejnách s názvem Barvy laky. Jsou to zvláštní nádobky s barvou, s nimiž lze malovat bez použití štětce, zajímavé, že?

 

A co nám říká naše rosnička předpovídalka? Po dlouhém zimním spánku se konečně probrala a vylezla na svůj žebříček. Sice měla kolem krku omotanou tlustou šálu, ale i to je úspěch. Protože vylezla pouze na první příčku, vypadá to na teploty těsně nad nulou. Ale jaro se nezadržitelně blíží! Když se zaposloucháte u otevřeného okna, můžete slyšet směrem od Zapovězeného lesa (pravděpodobně) ptačí křik. A to je dobré znamení.