Trimeles / Archiv 2005–2009 / 15. číslo (1. 5. 2006) / Jak pan ředitel sám sebe viděl mockrát
Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět…

15. číslo (1. 5. 2006), Archiv 2005–2009

Jak pan ředitel sám sebe viděl mockrát

V pondělí v noci jsem nemohla usnout. Převalovala jsem se ve své posteli do půl druhé do rána. Potom mě najednou napadlo, že mi chybí můj žlutý jednoouškovský polštářek a hned mi bylo vše jasné. Bez něj přeci ani usnout nemůžu. Zapátrala jsem v paměti a vzpomněla si, že jsem si ho odpoledne vzala s sebou do Velké síně, abych si udělala pohodlí. Vydala jsem se tedy tím směrem, abych načla konečně klidnou a pokojnou noc. To jsem však ještě nevěděla, co mě čeká.

Už když jsem se blížila k Velké síni, slyšela jsem z toho směru jakési zvuky, jakoby tuvnitř někdo byl. Zarazilo mě to.
„Co se to děje? Nemají všichni už dávno spát?“ pomyslela jsem si. Rozhodla jsem se, že tomu musím přijít na kloub. Pomalu jsem se přikradla ke dveřím a potichoučku je otevřela. Ale jak se vzápětí ukázalo, asi moc tichá být neumím. Okamžitě se ozvalo:
„Silvííí!“
„Silví:))“

Rozhlédla jsem se kolem a začalo mi být jaksi nevolno. Stačil totiž první pohled a měla jsem pocit, že jsem vypila přemíru Máslového ležáku. Ale za chvíli mi to došlo. Nepila jsem já, vždyť jsem ten večer ani nebyla u Rosmerty, ale pil pan ředitel. A ne jen tak ledabile. Kolem mě totiž poskakovalo totiž hned několik jeho dvojníků. Pravda, sice měli modré a červené hábity a hlásky jim trochu přeskakovali, ale jinak jako by panu řediteli z oka vypadli. Jelikož i já jsem se změnila v Nimrandira Elénéra, bylo jasné, že když všechno vidím mockrát, jsem tudíž opilý pan ředitel.
Co bude následovat? Co myslíte, jak dlouho trvá průměrná opilost u nadprůměrného ředitele té nejnadprůměrnější školy?

P.S.:
Hned mi bylo jasné, že mi to někteří z vás nemusí věřit. A z toho důvodu jsem okamžitě vytáhla svého bonzáckého malůvkodémonka a nechala ho věrně vymalovat situaci ve VS právě nastalou. Přikládám tedy důkazní materiál, abyste uvěřili.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*