V pondělí v noci jsem nemohla usnout. Převalovala jsem se ve své posteli do půl druhé do rána. Potom mě najednou napadlo, že mi chybí můj žlutý jednoouškovský polštářek a hned mi bylo vše jasné. Bez něj přeci ani usnout nemůžu. Zapátrala jsem v paměti a vzpomněla si, že jsem si ho odpoledne vzala s sebou do Velké síně, abych si udělala pohodlí. Vydala jsem se tedy tím směrem, abych načla konečně klidnou a pokojnou noc. To jsem však ještě nevěděla, co mě čeká.

Už když jsem se blížila k Velké síni, slyšela jsem z toho směru jakési zvuky, jakoby tuvnitř někdo byl. Zarazilo mě to.
„Co se to děje? Nemají všichni už dávno spát?“ pomyslela jsem si. Rozhodla jsem se, že tomu musím přijít na kloub. Pomalu jsem se přikradla ke dveřím a potichoučku je otevřela. Ale jak se vzápětí ukázalo, asi moc tichá být neumím. Okamžitě se ozvalo:
„Silvííí!“
„Silví:))“

Rozhlédla jsem se kolem a začalo mi být jaksi nevolno. Stačil totiž první pohled a měla jsem pocit, že jsem vypila přemíru Máslového ležáku. Ale za chvíli mi to došlo. Nepila jsem já, vždyť jsem ten večer ani nebyla u Rosmerty, ale pil pan ředitel. A ne jen tak ledabile. Kolem mě totiž poskakovalo totiž hned několik jeho dvojníků. Pravda, sice měli modré a červené hábity a hlásky jim trochu přeskakovali, ale jinak jako by panu řediteli z oka vypadli. Jelikož i já jsem se změnila v Nimrandira Elénéra, bylo jasné, že když všechno vidím mockrát, jsem tudíž opilý pan ředitel.
Co bude následovat? Co myslíte, jak dlouho trvá průměrná opilost u nadprůměrného ředitele té nejnadprůměrnější školy?

P.S.:
Hned mi bylo jasné, že mi to někteří z vás nemusí věřit. A z toho důvodu jsem okamžitě vytáhla svého bonzáckého malůvkodémonka a nechala ho věrně vymalovat situaci ve VS právě nastalou. Přikládám tedy důkazní materiál, abyste uvěřili.