Trimeles / Archiv 2005–2009 / 17. číslo (30.10.2007) / Jak jsem zachraňovala pan profesora Renina
Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět…

17. číslo (30.10.2007), Archiv 2005–2009

Jak jsem zachraňovala pan profesora Renina

Všechno se odehrálo jednoho mrazivého (ale ne zase tak moc, jak se na zimní počasí patří) lednového dopoledne. S panem profesorem Sergem Reninem, naším zodpovědným dozorcem a pro tento den také vzorem, jsme se společně s Herbertou von Kmínek a Lady Mozkomor vydali do podivného a mnohdy nepochopitelného světa mudlů.
Pan Renine nás neustále napomínal, ať zavřeme pusy a nekulíme tolik oči. To se sice lehko řekne, ale když jste prváček nebo dokonce jako Hery ještě nemáte ani obarvený plášť, jednoduše to na vás silně zapůsobí. Navíc, všichni mudlové tak zvláštně koukali. Asi to bude tím oblečením. Nikdo neměl to, co my. Pan profesor pro naši výpravu vybral trička s neonovými nápisy „Jsem mudla“ na přední straně a „Mám tě moc rád, mudlo!“ na zádech. Dokonce to probral i s panem profesorem Gravediggerem. Tak nevím, proč to moc nefungovalo.

Pan profesor Renine nás učil, jak zacházet s paměťovými kouzly. Vzhledem k našemu nízkému věku všechno zařizoval on. Jako každý kouzelník i my potřebujeme naoko patřit do mudlovské společnosti. Právě to byl účel naší cesty. Pan profesor měnil vzpomínky lidí tak, aby si na nás pamatovali. Tak například ve třídě, ve které jsme se zrovna nacházeli a jejímiž členy jsme se stali, si pamatují Magicu per Voluptas a dokonce ji ten den i viděli. Jedná se o pokročilejší kouzlo, které do mysli vloží vzpomínky i na budoucnost.

Už nevím, jak se to přesně seběhlo, kde se zdržela Hery a Lady, pamatuji si jen, že se panu Reninovi najednou zhoupl svět. Zřejmě se dlouho nenapil lidské krve. Každopádně jeho bledá pleť ještě zesvětlala, což jsem do té chvíle pokládala za nemožné, a jeho pohyby zmalátněly.

Nevím, jestli to byla má žluťoučká část duše nebo čistě zelená vypočítavost, zkrátka jsem ihned panu profesorovi nabídla rámě. Ten vděčně přijal. Pomalu jsme vypochodovali ze zatuchlé školy na čerstvý vzduch (do nosu nás ihned uhodil nechutně páchnoucí smog, který se drží nad mudlovskými městy) a pokračovali ulicí. Bohužel byla málo frekventovaná. Nakonec se ale přece jen zpoza rohu vybatolil jakýsi mudla. Mířil naším směrem. Odvedla jsem pana profesora do bezpečí domovního vchodu, kde jsem ho na moment zanechala opřeného o zeď. Přikrčila jsem se ve stínu a čekala.

Uplynula snad už celá věčnost, když mudla míjel můj úkryt. Pořádně jsem se rozpřáhla a okovaným párátkem ho praštila po hlavě. Dobře to zadunělo. V tu chvíli už byl vedle mě pan profesor Renine a napřáhl se po bezvládném těle. V očích mu hrály jiskřičky jako dítěti, když dostane bonbón. S chutí se zakousl do krku oběti. Poslední doušek převaloval na jazyku, přičemž si mumlal: „Člověk, mudla, dvacet let, bydlištěm dvacet kilometrů od tohoto města…dobré, moc dobré“. Pak zvedl hlavu a podíval se na mě. Na tváři se mu rýsoval úsměv, čímž odkrýval dva delší zoubky mírně ušmudlané od krve, také jeden krvavý potůček panu profesorovi stékal po bradě. „Děkuji vám slečno WildDragon za skvělý oběd. Příště vás zvu já.“

V mudlovské škole jsme vyzvedli ty dvě zelené slečny , Hery se svou zelenou povahou nikterak netají, (mimochodem zrovna cruciem mučily, z bezpečnostních důvodů nejmenovanou, osobu k ohromnému pobavení celého ústavu a pan profesor Renine musel opět upravovat paměť) a přenašedlem v podobě gumové kachničky se šťastně vrátili na Hogwarts. :-)

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*