Iva WildDragon exkluzivně pro Prozatímní Žlutý Trimeles!
Rozhovor s účastnicí podivuhodné události přináší Sophia Glis Glisová.
Jak už všichni víme, namísto paní profesorky
Consuely Zirkon máme nyní pana profesora Consuela Zirkon. Po neopatrné manipulaci s nebezpečným lektvarem, jenž působí změnu pohlaví, zůstala madam Consí uvězněna v mužském těle.
„Všechno by dopadlo skvěle, ale bohužel při nehodě jedné nejmenované studentky se lektvar rozstříkl na všechny strany. Zasáhl jak mě, tak i studentku, kterou jsem posledním zbytkem lektvaru stihla vrátit do původního stavu, ovšem já už takové štěstí neměla,“ prohlašuje paní (nebo spíše pan) Consuela.
Bohužel, já sama jsem svědkem této jistě pozoruhodné události nebyla – no je to k vzteku, člověk jednou nezajde do Velké síně, a přijde o takový zážitek. O proměně madam v muže jsem se, stejně jako řada spolužáků, dověděla až druhý den, když se na nástěnce soutěží objevil pergamen s velkým nápisem POMOC!
Během vzrušené diskuse o magické nehodě prof. Zirkon a o nové soutěži pro koleje, která se ihned rozpoutala v mrzimorské společenské místnosti, padla také jedna věta, která tehdy nějak zapadla bez povšimnutí…
(29.01. Iva WildDragon > Heh, ta nejmenovaná studentka jsem, prosím pěkně, já O:) Ale byla to skutečně nehoda! :D
Až po řadě dnů mi došlo, co to vlastně Iva tenkrát řekla! A tak jsem za ní okamžitě běžela.
Ahoj Ivo, zmínila ses, žes to byla Ty, ta nejmenovaná studentka zúčastněná při nehodě, která poznamenala profesorku Zirkon. Nějak se na to zapomnělo, ale já bych Tě ráda požádala, mohla bys pro Trimela podrobněji vylíčit, jak to tehdy bylo, co se přesně stalo, co jsi cítila? Ty jsi tedy byla také proměněná v muže? Jaké to bylo? Nemáš náhodou nějakou fotku z té události?
To tak jednoho krásného zimního dne přiběhla madam profesorka Consuela Zirkon do Velké síně a hledala svůj plášť. Visel na věšáku u krbu, na což jsem ji upozornila, jelikož jsem seděla hned vedle v pohodlném křesle.
V tu chvíli jsme si také všichni přítomní povšimli, že madam svírá v rukou pohár s prapodivným obsahem. Ochotně nám pověděla, že se jí podařilo po úmorné dřině namíchat úžasný lektvar, jehož účinky by si velice ráda někde vyzkoušela. Tou dobou po síni pobíhal také domácí skřítek. Jak nyní jistě už tušíte, madam Consí ihned zajiskřilo v očích při pohledu na něj.
Chytla ho a s pomocí několika studentek přidržovala u země, přičemž jedna studentka držela ruce, druhá nohy a nebohý skřítek se zmítal, nic však naplat. Madam nad něj nahnula pohár, no já raději rychle odlétla na druhou stranu síně, kdo ví, co to udělá, žejo.
Několik kapek dopadlo na skřítka a ten najednou sebou začal nekontrolovatelně házet, oči mu lezly z důlků, pot se valil proudem. Zrudl, zbledl a…. ze skřítka se stala skřítčice! Madam Consí se spokojeně pousmála, my ostatní nevěřícně zírali.
„S tím byste mohla vydělat majlant, madam!“ bylo první, co ze mě vypadlo. „Kolik lidí podstupuje složité operace, no tento lektvar je hotový zlatý důl.“
Madam profesorka se spokojeně usmívala.
„Jistě bude docela vhodný pro mou výuku,“ rozšířil se její úsměv. „Takto i pánové budou moci lépe pochopit Magii krásy, na kterou zatím chodila převaha děvčat.“
Pak ale její úsměv zmizel a nahradilo ho znechucení. „Přestaneš se osahávat?“ křikla na skřítčici, která zatím prováděla průzkum své blůzky. Na chvíli přestala, namísto toho začala poskakovat radostí. „Už se nemůžu dočkat, až nachytám své přátele!“ povykovala skřítčice, co ještě před chvílí byla skřítkem.
To už bylo moc i na ostatní. Jedna ze studentek s odznáčkem vykopla zlobivou skřítku do Hanibalova jezera. Připomínám nyní, že se tak stalo za kruté vlády zimy. To jsme tak přeci nemohli nechat! Vylétla jsem proto oknem a za chvíli se vrátila s kostkou ledu v pařátech.
Počkej, Ivo, jak vylétla a v pařátech? Ty jsi snad ptačí zvěromág?
Ne, zvěromág nejsem, tím bych se v budoucnu chtěla stát. Ale narodila jsem se jakožto půldrak. Jsem člověk s plazími zornicemi, ostrými zuby, křídly, ocáskem a spáry místo nohou. :)
Aha! Tak je to tedy! A víš, že jsem si toho ani nevšimla? (pozorně si spolužačku prohlížím, v těch bílých teniskách to vážně není poznat, že má pařáty místo nohou, a křídla se skrývají pod záplavou dlouhých hustých vlasů – Iva prostě nechce na sebe zbytečně upoutávat pozornost okolí)
A jak to bylo dál?
Upustila jsem ji na zem, kde ihned madam Consuela pohotově vytáhla hůlku a seslala na skřítčí slečnu ohřívací kouzlo.
Co se však nestalo? Nějakým nedopatřením namísto ohřevu skřítka chytla plamenem! Vzala jsem proto první nádobku s tekutinou a chrstla ji na skřítčí pochodeň. Oheň se zasyčením zmizel. Ve stejnou chvíli se ozval zvuk dopadnuvšího poháru na kamennou podlahu. To jak mi vypadl z ruky, když jsem si uvědomila, co za vodu jsem to k hašení použila.
Skřítčice padla na podlahu ihned. Madam Consuela s překvapením na sobě zpozorovala několik kapek a ohromeně v křečích padla k zemi.
Jediná kapička dotkla se mého prstu, než jsem pohár upustila. S otevřenou pusou dokořán a vytřeštěnýma očima jsem ji nyní zpozorovala.
Vlna horkosti mě zaplavila. Začalo mi hučet v hlavě a zrak se zahleděl někam do neproniknutelné tmy. Padla jsem na kolena. Otřásla mnou zimnice a povalila na podlahu. Nějakou dobu jsem zmítána třesem bezvládně ležela. Třes pomalu ustal, horkost pominula a… nevěřícně jsem se na sebe koukla, heh, to oblečení je nějaké těsné! A jé, já jsem kluk! Co teď, co jen budu dělat?
Skřítek sebou zmítá na podlaze, neustále se mění na skřítka, skřítku, skřítka, skřítku… madam, ehem mistr Consuela už přichází k sobě. Dívám se na pohár. Je zcela prázdný.
„Hmm, pane profesore, máte někde recept?“
„A…ano mám, v plášti,“ vzpamatoval se sličný mladík a pomalu se belhal na nohy. Trošku zděšen, vytáhl zrcátko. „Wow!“ zálibně se na sebe zahleděl.
„Hmm, možná, že na tom skřítkovi ještě něco zbylo!“ napadlo mě náhle.
„Ano, zkuste to,“ usmál se na mě profesor, až mi zahořely tváře. Odvrátil svůj pohled na okamžik od zrcátka, přesto se neubránil osahávat si mohutné svaly. Přešla jsem k třesoucímu se skřítkovi, stále měnícímu podoby a skutečně jsem spatřila malou kalužku lektvaru. Dotkla jsem se ho a… opět jsem padla k zemi zmítána proměnou.
Když jsem se vzpamatovala, skřítek už byl také v klidu a jeho podoba se k jeho nelibosti ustálila na verzi skřítek – on. Zato, když jsem se podívala na Consuelu, stále to byl ten úžasně krásný profesor!
„Bohužel,“ to slovo neznělo vůbec přesvědčivě, bylo řečeno docela zvesela, „na skřítkovi bylo lektvaru již jen na jednu proměnu. Tudíž, budu muset sehnat přísady na nový lektvar.“ vysvětlil profesor. „Nu ale,“ dodal zahleděn do zrcátka, „jakožto reklama pro mé předměty je to vynikající, ne?“ mrkl na mě a zářivě se usmál.
„To…to j..j..jistě…ano!“ vykoktala jsem a s ohromným ruměncem na tvářích rychle vystřelila z Velké síně.
Ty, Ivo, že ty ses nám do pana profesora zamilovala? Vím, že jsi se přihlásila na záchrannou výpravu do Zapovězeného lesa, kde máme sehnat přísadu do lektvaru na pomoc prof. Zirkon – ale nedala ty bys nakonec přednost tomu, aby madam zůstala v podobě tohoto sličného mladíka? Nechceš třeba náhodou zabránit ostatním, aby tu „kůru z nejvyššího stromu v lese“ získali a přinesli?
„Heh,“ zčervená Iva. „No, nemůžu říct, že by mě to nenapadlo….ale ne, opravdu chci madam profesorce pomoci!“ řekne docela přesvědčivě, ale jestli o tom přesvědčuje okolí či sebe, to už je ve hvězdách. :D
Sophia: No tedy, takové senzační odhalení a žádné komentáře? Vás už koukám nic neohromí…