Trimeles / Nováčci / Představuje se Úcenime Mahtarin
Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem Připomeňte si s námi Albu Jacquelin Velikonoční pondělí na hradě Mrzimorští nováčci a famfrpál Patricia, Klotylda, Susan a Cassiopea : Čtyři mrzimorské bojovnice Filmový večírek Mrzimorský rituál pro nováčky Tři soudky radí 8 Bomba na hradě! Přišla osobnost, kterou nikdo nečekal!! Představujeme nováčky Nástrahy soubojového klubu Na tom není nic vtipného! V. Závěrečný večírek šíleného roku Na tom není nic vtipného! IV. Jaká byla cesta za pohárem? Na tom není nic vtipného! III. Selina Garcia o postu kapitánky: Nebyla jsem si jistá, zda se na tu funkci vůbec hodím Záchranná jezevčí mise Z deníku adoptovaného jezevce …. II. část Zima 2020 : Pohľad z druhého miesta Rekord sezony: Trénink, který trval tři hodiny! Cirque du magique – očami návštevníkov Vianočná výprava do lesa Móda Ohnivého dne Výprava očima nováčků: Na bobří hráz a ještě dál Tři soudky radí 7 Jezevci na tripu… do lesa Krátké příběhy 1 Na tom není nic vtipného! II.

Nováčci

Představuje se Úcenime Mahtarin

Pocházím z Islandu, konkrétně z malé vesničky na řece Hvítá. Moji rodiče byli mudlové – lehce ujetí na jména, ale i tak na ně vzpomínám s láskou. Když jsem měla dva roky, tak zemřeli při autohavárii a já i moji čtyři mudlovští sourozenci (Eruvérë – 8, Lótion – 7, Mahtiel – 5, Ahantuon – 4) jsme byli odvedeni každý do jiného dětského domova.

Co se stalo s ostatními, netuším, ale mě si asi po půl roce vybral mladý bezdětný manželský pár, jak jsem později zjistila – kouzelníci. I u mě se časem začalo projevovat kouzelnické nadání a mamka s taťkou byli oba hrozně rádi.

Když mi bylo devět, přestěhovali jsme se od milované Hvíty do Anglie, abych mohla chodit do Bradavic. Anglie bylo docela drsné probuzení ze snění, škaredá,deštivá a pro mě neznámá země se vůbec nepodobala mému milovanému Islandu. Časem jsem si však zvykla, rodiče mi dost pomáhali zařadit se do obyčejného života, nyní žijeme asi dvacet kilometrů od Londýna, takovém malém městečku, které se mi pomalu stává domovem.

Když mi přišel dopis z Bradavic s kladnou odpovědí, byli jsme všichni tři hrozně moc šťastní. Taťka mi vyprávěl, jaká hezká léta prožil v Nebelvíru, máma si zase pochvalovala Havraspár. Také se u nás hodně mluvilo o Zmijozelu, kde studovala mámina nejlepší kamarádka Hetty. V Mrzimoru nikdo z naší rodiny nikdy nestudoval, já tam ale hrozně chtěla a moji rodiče to na Mrzimor viděli vždycky – jsem prý správný Jezevec. Tak jsem se do Mrzimoru, krásné žluté kolejky přeci jen dostala a nemůžu si jej vynachválit. Nikdo na mě není škaredý, i když jsem dost uzavřená a nerada se seznamuji, třeba mého – nepochybuji, že skvělého – patrona (je to Thomas Spellman, pozn. Sophia Glis Glisová) jsem ještě nekontaktovala s jedinou žádostí o pomoc nebo třeba jen tak – abych věděla, kdo že se o mě má tak trochu starat.

Drsný, ale krásný život v islandském prostředí mě naučil všechno, co jde, si vyřešit sama, že je to tak nejjistější, takže se s nástrahami peru co se dá a hlavně sama – už jsem holt taková.

Máma mi slíbila, že mi koupí sovu, ale nakonec jsme od toho upustili – v Bradavicích jsou přeci jen i školní sovy, které můžu poslat. Koupila jsem si zatím jen pár věcí – kouzelné párátko s chlupem z hřívy lva a pak nějaké to oblečení, které je ale v opravdu příšerném stavu. Až budu mít víc peněz, tak si koupím sovu a koště, které je nad naše možnosti, i když máma s tátou by se jistě uskromnili, ale přineslo by to jen a jen potíže.

Protože nemám moc peněz, dokonce ani ten jeden galeon na zápis do výuky už nemám, tak se plánuji přihlásit pouze na jeden předmět, a to asi na Bonzologii nebo Kouzelnickou francouzštinu, ještě si to budu muset rozmyslet a získat někde ty zatracené peníze, protože naše nechci otravovat. Zúčastnila jsem se několika soutěží, jedna už byla i vyhodnocena a získala jsem 3 srpce, ale pořád je to dost málo mno.

Do kolejního časopisu nebo Denního Věštce bych psala děsně ráda,ale protože jsem jak už jsem řekla uzavřená a jen nerada někomu o sobě řeknu tolik, kolik teď píši, tak s tím asi budu mít trošku problém.

Pomoci zatím s ničím kromě financí (zvládnu!) nepotřebuji a kdyby jo, tak se obrátím na svého drahého (pevně tomu věřím) patrona.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*