Trimeles / Nezařazené / Jezevčí Tlapka 3.místo – Gilnien Fólear: Příběh malého Fouska
Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení

Nezařazené

Jezevčí Tlapka 3.místo – Gilnien Fólear: Příběh malého Fouska

Bylo mrazivé ráno, když Fousek rozlepil svoje očička a rozhlédl se po sklepě, ve kterém pobýval. Deka, na které ležel, byla ještě teplá, jak na ní před chvílí leželo jeho sedm bratrů a maminka krysa. Nyní ovšem byl celý sklep pustý a po jeho rodině nebylo nikde ani památky.
Fousek se začínal cítit osamělý. Že by ho opustili? Začal do hlubokého ticha tiše pískat. Jeho pištění se rozléhalo po celém sklepení, ale nikdo mu neodpovídal. Byl sám a nikdo už se neměl vrátit, aby mu dělal společnost.
Zanedlouho začal mít Fousek hlad. Byl ovšem ještě malá krysa a nevěděl, co vlastně má jíst a jak si potravu obstarat. Postavil se na svoje pacičky a rozhodl se, že se trochu porozhlédne po něčem k snědku.
Co se to mihlo za jeho zády? Fousek se lekl a rychle se otočil, ale spatřil jen letmo jakýsi stín. Najednou se Fouska zmocnil panický strach. Že by ho někdo chtěl sníst? Znovu svého vetřelce letmo zahlédl, ale než se otočil, už tam nebyl. Byl dlouhý a kulatý. Fousek se ohnal, aby konečně zachytil svůj vlastní ocásek. Když zjistil, že ten tajný vetřelec vlastně patří k němu, viditelně se mu ulevilo. Dostal novou odvahu a vydal se konečně pro něco k snědku.
Fousek došel až do rohu místnosti a uviděl zvláštní věc. Na dřevěném prkénku s kovovým drátkem leželo něco velkého, žlutého a voňavého. Fouskovi se chvěly fousky nedočkavostí a blažeností. Tak krásnou vůni ještě necítil. Vždyť byl ale na světě teprve jen pár hodin. Že by to žluté a voňavé bylo k snědku?
Fousek se přiblížil a opatrně našlapoval. Čím více se blížil ke svému cíli, tím více se mu sbíhaly sliny. Najednou ale…
„Slečno Frobisherová,“ ozval se jasný ženský hlas. „Přineste mi z toho sklepa ještě nějaké hrníčky. Budeme věštit z čajových lístků.“
„Ano, paní Sutherland. Už je nesu.“
Fousek se rozhlédl, odkud ten zvuk přichází. Do sklepení vpadly velké tlapky, které si to rázovaly až k němu. Fouskovi se moc líbily. Byly obalené něčím hezkým, že nebyla vidět kůžička. Fousek si chtěl přičichnout, jestli i tak hezky voní, jako hezky vypadají. Ale tlapky se najednou otočily a vzdalovaly se. Fousek neváhal, rozpohyboval svoje vlastní tlapičky a tryskem vyběhl po nějakých zvláštních stupínkách do jiné místnosti.
V této místnosti nebylo takové ticho. Naopak. Všude zněl podivný šum. A kolik tu bylo tlapek! Jéje. Fousek se začal rozhlížet, aby spatřil ty hezké. Zastavily se nedaleko něho. Fousek k nim přišel. A byly voňavoučké!
Najednou ale Fouska vyrušil další zvuk. Bylo to jako nepřetržité pískání. Vzbudilo to rozruch a všechny tlapky v místnosti začaly odcházet kamsi pryč. Dokonce i ty Fouskovy oblíbené se rozhodly odejít.
Fousek se bál, že by mohl zase zůstat sám. Vyběhl tedy za tlapkami a držel se jich v těsném závěsu. A najednou kouká – ocitl se v místnosti, kde všechno krásně vonělo!
„Co je asi dneska k obědu?“ ozvalo se někde nahoře nad tlapkami.
Tlapky se zastavily, uvelebily se u něčeho velkého a dřevěného.
Fousek byl bez sebe slastí. Najednou kouká, že seshora tlapek padá cosi, co podivuhodně voní.
„Nedrob na zem, Felicitas.“
Spadlo to těsně vedle Fouska. Ten se trochu lekl, ale lákavá vůně ho přiměla, aby se k tomu přiblížil. Bylo to tak slastné, že se odvážil a kousek si uždibl, aby okusil, jakou to má chuť. A ouha, bylo to lahodné!
Fousek se rozhlédl a zjistil, že nejen jeho tlapky produkují tyto dobroty. Spousta tlapek kolem sebe měla přímo hodovní plochu.
Tohle bylo to, co Fousek hledal. Netrvalo dlouho a zvykl si pobývat v rohu síně a vždy, když se do místnosti nahrnula kopa tlapek, chodil papat, co se kolem nich napadalo.
Fousek rostl a sílil a byl šťastný, že má co jíst. Postupem času se odvažoval chodit pořád víc a víc a neschovávat se pod velkými dřevěnými věcmi s nějakou látkou, ale i na více prosvětlená místa.
A stalo se, že najednou uviděl něco velkého a žlutého s obzvlášť velkými tlapami.
„Hele, co tady děláš, kryso?“
To mluví na mě?, podivil se Fousek.
„Tady nemůžeš zůstat. Pojď, vezmu tě do společenský místnosti a něco s tebou vymyslím.“ A to žluté a velké ho sevřelo do velkých tlap a někam ho odneslo.
Fousek se najednou ocitl v jakémsi drátkovém pokoji. Trochu mu vadilo, že nemá moc kam chodit, ale zjistil, že mu různé žluté tlapky nosí lahodná jídla a starají se, aby se měl dobře.
A tak se Fousek ocitl v mrzimorské společenské místnosti a je rád, že má konečně kolem sebe tolik tlapek, které ho mají rády, hladí ho a nosí mu jídlo.

Jeden komentář

  1. Letitia 5. 3. 2009 10:29

    Vážne krásne príbehy… jeden krajší ako druhý :)

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*