Trimeles / Co se kde šustne / Já, mravenčí mor a ošetřovna aneb jak jsem lezla kam jsem neměla
Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem

Co se kde šustne, Nováčci, O naší koleji

Já, mravenčí mor a ošetřovna aneb jak jsem lezla kam jsem neměla

Nejprve bych se chtěla představit. Jmenuji se Jostein Lauierová. Jsem studentkou prvního ročníku, Mrzimorská kolej. Jsem strašně zvědavý a nervózní človíček, jak zjistíte záhy. A taky se lehce naštvu. Na druhou stranu si však myslím, že jsem docela milá Ale to musí posoudit jiní, že?

Tak, kde začít? No, asi od začátku, že?
Takže, když jsem se dostala na tuto školu, okamžitě jsem začala vše prohledávat. Hledala jsem něco zajímavého a samozřejmě jsem se chtěla se vším seznámit. A několik zajímavých věcí jsem našla. Mezi ně patřila i Apatyka. Ptáte se proč? No nejvíc protože byla zamčená. Tak ostatně vše, co bylo zamčené, mě přitahovalo. Ale dnes se zaměříme na Apatyku.
Protože má zvědavost je silnější než já, pravidelně jsem zkoušela dveře Apatyky otevřít. Nechtělo se to povést. Jsem taky netrpělivá, ale v tomhle ohledu se mi zdálo, že musím vydržet, že se to jednou povede. A taky povedlo.

Bylo to nedávno. Nemůžu vám říct, kdy přesně. Zamotaly se mi dny, když jsem ležela na ošetřovně. Prostě jsem ztratila pojem o čase.
Každopádně, když se mi podařilo otevřít dveře apatyky, měla jsem velikou radost. Moc se mi tam líbilo. A byla jsem strašně zvědavá, co se mnou jaký lektvar udělá. Samozřejmě jsem věděla, že některé lektvary jsou na úrazy při famfrpálu, a proto jsem chtěla zkusit nějaký, který k těmto nepatří. A tak jsem si hltla z lahvičky s černou tekutinou. A ejhle, najednou jsem byla na ošetřovně a na sobě jsem měla spoustu boláčků.

Byla jsem vyděšená, to mi věřte. Okamžitě jsem chtěla běžet do Velké síně a tam se někoho zeptat, co se se mnou děje. Ale nechtěli mě do velké síně pustit.
Jak sem byla naštvaná a smutná. Nevěděla jsem co dělat, a tak jsem si sedla na postel a zoufala si.

Co se dělo pak nevím, ale pamatuji se, že první, s kým jsem mluvila, byla studentka Zmijozelské koleje. Nepamatuji se, jak se jmenovala, ale vím, že mi řekla, že mám Mravenčí mor, a že jestli se chci vyléčit, musím hledat v Ďáblově jámě bylinku Rumex. Tak jsem hledala. Ale moc jsem nevěřila, že ji najdu. Do té doby jsem totiž v jámě našla jen fazole.
Teď mám zase okno. Vím, že jsem chodila do jámy. Ale jak dlouho to bylo, nebo co se dělo na ošetřovně, to nevím.

(Ilustrační foto: jiná pacientka postižená mravenčím morem – fotografii Jostein nemá redakce k dispozici)

Pamatuji si, že přišla madam Letitia a ta mi vysvětlila, jak je nebezpečné pít něco v Apatyce. Že je nebezpečné vůbec tam chodit. A já jí věřila.
Víte, určitě totiž vím, že do ošetřovny nechodí moc lidí, takže si tam v podstatě nemáte s kým povídat. Přišlo mě navštívit pár lidí. I z mé koleje, ale na jména si nepamatuji. Tím se tedy všem omlouvám, ale nemoc mi asi popletla hlavu.
A taky je strašně skličující, když nemůžete najít to, co potřebujete.

No, ale abych nebyla k Ďáblově jámě nespravedlivá, přece jen v jeden den jsem tam našla mandragoru. A ještě jednu bylinku. Ale Rumex ne. Byla jsem šíleně nešťastná. A taky jsem byla naštvaná.

Abych to zrychlila… Zachránila mě madam Letitia. Našla v jámě Rumex a darovala mi ho, takže mě vyléčila. Já jsem jí darovala bylinky které jsem našla. Měla jsem hroznou radost, že mě uzdravila, ale musím přiznat, že mě mrzelo, že jsem nenašla Rumex já. Proč? Na to je jednoduchá odpověď. Do šlamastyky jsem se dostala sama, a tak jsem se s ní chtěla sama vyhrabat. Ano, nikdo nemůže za to, že dělám, co nemám, a že lezu, kam nemám. Jen já si za to mohu, a má zvědavost.
Věřte však, že už to nikdy neudělám. Byla to sice zkušenost, ale nestála za to.

Nikomu nedoporučuji zkoušet lektvary bez toho, abyste věděli, na co jsou. Je to nebezpečné. A i když máte naději na vyléčení, to, že musíte být na ošetřovně, za to nestojí. Opravdu.
Já sice nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale vím, že to určitě mohlo být i déle. Bylinka se totiž nemusela tak rychle najít. A taky, jak mi madam Letitia řekla, kdyby se nenašla, jiné vyléčení není. Takže naděje, že vás někdo vyléčí, není tak velká. Závisí totiž na štěstí hledačů v Ďáblově jámě. A myslím, že každý z vlastní zkušenosti ví, že jáma není dvakrát štědrá. :)
Ale dlužím jí za své zdraví. Takže chvála Ďáblově jámě a madam Letitii.

Rumex obtusifolius
(Šťovík tupolistý) – vytrvalá bylina vysoká přes 1 m rostoucí ze silného, kůlovitého kořenu. Lodyha je rozvětvená, rýhovaná, často načervenalá. Přízemní listy tvoří růžici, jsou celokrajné a srdčitě vejčité, čepele listů jsou 15 – 30 cm dlouhé a 8 – 15 cm široké. Květenství vytváří husté rozvětvené lichopřesleny. Jednotlivé nazelenalé květy jsou asi 3 mm velké. Kvete od června do srpna. Plody jsou trojboké dvounažky červenohnědé barvy. Oddenky se používají jako projímadlo.
V kouzlomedicíně se používá k léčení mravenčího moru.
(Protože je to tak poučný článek, zařazuji ho i do rubriky Zdravotní okénko – snad redaktorka Christina, která tuto rubriku založila, nebude proti:) – pozn. šéfredaktorky)

2 komentáře

  1. Letitia 25. 5. 2009 07:50

    Ďakujem za poučný článok, slečna Jostein. Napísali ste ho veľmi dobre :)

  2. Lucy 25. 5. 2009 13:26

    Krásny článok :]

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*