Trimeles / Nezařazené / Aida Valemínka: 12. kapitola - Pod zemí a nad zemí
Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky

Nezařazené

Aida Valemínka: 12. kapitola – Pod zemí a nad zemí

Lemma Plíživá

Většinu úkolů dělala Aida s nadšením. Dokonce i za esej pro profesora Nocta se musela pochválit. Bavilo ji také večerní posedávání ve Velké Síni se studenty ze všech kolejí a hlavně rozhovory a hry s jejími mrzimorskými spolužáky.

V kolejní místnosti panovala neustále uvolněná atmosféra, křesílka zvala k odpočinku a z druhého krbu, toho používaného, sálalo příjemné teplo. Před spaním si pak dívky ještě dlouho povídaly v ložnici a usínaly v dobré náladě. Všechno se zdálo být v nejlepším pořádku.

Na co se ale Aida nejvíce těšila, bylo Mudlovské vědění, které neučil nikdo jiný než její dědeček, ředitel školy. Přivítal je vřelým úsměvem, který mu po celou dobu téměř nezmizel z tváře.

Napřed se přiznal, že někteří z nich toho budou o mudlech vědět asi více než on, který je pouze studuje, ale nikdy mezi nimi doopravdy nežil, tak aby nikdo neváhal a klidně jej opravoval a přerušoval.

Slíbil jim, že pokud přinesou nějaká svá témata, která by chtěli rozebírat, nebude se tomu v žádném případě bránit. Také vyzval studenty z mudlovských rodin, aby si připravili nějaký malý referátek o své oblíbené technické vymoženosti a Aida se hned přihlásila o téma počítač.

Dále prozradil, že se jim pokusí nastínit i základy mudlovských přírodních věd, jako je biologie, chemie a fyzika a pro zájemce má připraveny semináře z matematiky, mudlovské hudby a některých užitečných mudlovských jazyků.

Mluvil o tom, že nesmíme podceňovat mudly a jejich vědění a v žádném případě jimi pohrdat. Že přinesli lidstvu mnoho dobrého a bez nich bychom ani my, kouzelníci, nebyli tam, kde jsme teď. Popisoval jim užitečné a prospěšné věci, které mudlové vymysleli, vyprávěl o filosofech a myšlenkových proudech, státech a společenstvích, společně se podívali do starého Řecka a Říma za jejich hrdiny a bohy, matematiky a historiky, vládci a vojevůdci.

Mluvil dlouho a plynule, ale nikoho nenapadlo dělat něco jiného než poslouchat. Jeho hlas jako by rezonoval v každém z nich a když domluvil, všichni ještě chvíli seděli okouzleni na svých místech.

Když se pak zvedali, aby se přesunuli do učebny profesora Zbigniewského, ředitel položil Aidě ruku na rameno a zadržel ji. Ta se k němu otočila s poněkud překvapenou tváří.

„Milá Aido, chtěl jsem se tě jen zeptat, jak se ti daří. Všechno v pořádku?“ Aida jen kývla, přemohla ji přílišná plachost.

„Rodičům jsem musel slíbit, že na tebe budu dávat pozor, to víš,“ usmál se. Aida se také pokusila o chabý úsměv.

„Kdybys měla jakýkoliv problém, můžeš se na mě vždycky obrátit.“ Dívka způsobně poděkovala a raději rychle odspěchala za svými spolužačkami, neschopna skrýt svoje rozpaky. Naštěstí se zdálo, že si jí žádná z jejích kamarádek příliš nevšímá.

Zbytek týdne proběhl poměrně klidně. Aida se dočkala další pochvaly od profesorky Ocúnové za to, že se jí jako první povedlo přeměnit porcelánový hrneček na konvičku. Když v pátek přežili poslední hodinu Teorie kouzel, všichni si pořádně oddychli. Erik jim ve společenské místnosti ještě připomněl, že dnes se poprvé otevírá Jižní výstup na povrch a že všichni jsou zváni na procházku a koupání v nedalekém jezeře.

Aida se těšila a odcházela do své ložnice s lehkým srdcem a v dobré náladě. Ale jakmile vstoupila, vycítila, že něco není v pořádku. Její čtyři spolužačky se od sebe odtrhly, jako vyrušeny z tajného hovoru.

„Á, slečna ředitelová se na nás přišla podívat,“ přivítala ji jedovatě Eva s nepřátelským leskem v očích. Aida zůstala stát jako vrostlá do země.

„Jak se má vážený pan dědeček?“ přidala se Linda.

Aida vytřeštila oči, nevěděla, co říct.

„To je ale smůla, že my nemáme takové příbuzné, kteří by nám vymohli nedělat žádné úkoly,“ pokračovala Eva zlomyslně.

Linda kontrovala: „Budoucnost koleje, ano, musí se přece zavděčit slečně vnučce!“ Hořce se zasmála.

Aidě se zastavilo srdce. Co je to popadlo? S nadějí se rozhlédla po ostatních, ale nikde neviděla porozumění. Všechny tváře zrcadlily nespokojenost, závist a nepřátelství. Tohle neunesla. Beze slova se otočila na podpatku, vyběhla z ložnice, proběhla krbem ve společenské místnosti a pak nazdařbůh chodbami hradu. Po tvářích jí stékaly slzy a chvílemi nemohla popadnout dech. Nezastavila se ani když vbíhala do chodby označené runou Zákazu, protože ji rozmazaným zrakem ani nezaregistrovala. Prostě běžela pořád dál. Její dokonalý sen se pokazil.

Došlo k tomu, čeho jsem se obávala, i když jsem to nečekala už takhle brzy. Mrzimorští prváci už vyčlenili Abbisovu vnučku ze svého středu a nejspíš jí to dali pěkně ošklivě najevo, protože vyběhla z ložnice se slzami v očích. Dalo mi docela práci sledovat ji a neprozradit se. Bylo mi jí vážně líto. I já jsem si něco podobného kdysi prožila.

Nějakou zpropadenou náhodou se jí zase podařilo najít Zakázanou chodbu, ve které byla trhlina ve štítu. (Asi bych to měla přestat považovat za náhodu, téměř v každé chodbě jsou teď už trhliny.) A co bylo ještě horší – tahle chodba vedla nebezpečně blízko k Nim.

Po pár metrech byla jasně cítit Jejich přítomnost a já jsem se rozběhla, abych zabránila nejhoršímu.

Aida se zastavila, aby popadla dech a sesunula se na zem. Chvilku jen tak seděla a nechala vztek, smutek a ponížení proudit všemi póry svého těla. Myslela si, jak v této škole konečně zapadne, najde si opravdové přátele a splní všechny své tajné sny. Myslela si, jak to bude všechno skvělé, když se bude učit kouzlit. Ale co měla teď dělat, když ji její vlastní spolubydlící vyhostily ze svého středu? Jak by se teď mohla vrátit do své vlastní ložnice, když ji tam nečekalo nic jiného než nepřátelství? Skryla hlavu do dlaní.

Pak ale ucítila něco podivného. Začalo to jako jemné nutkání, které přerostlo v naléhavé volání a vábení, jež se k ní neslo prostorem z tmavé chodby. Bylo to neodolatelné. Aida vstala a vydala se tomu vstříc. Její mozek ji přestal poslouchat. Nemohla se soustředit na nic jiného než na lákavé volání. V mysli jako by jí zněl libý zpěv, který ji přitahoval stále víc a víc. Neviděla postavu, která se k ní blížila zepředu a napřahovala ruku, ani neslyšela spěšné kroky za sebou. Jen poslouchala tu zvláštní podzemní Sirénu.

Chodbou se rozlehl pronikavý výkřik a po něm druhý. Aida konečně zaostřila zrak a myšlenky se jí opět rozběhly. Na kameny pokryté zemi před ní ležely dvě postavy, z nichž jedna se divoce zmítala a vydávala nepříjemné neartikulované skřeky.

Aida se musela opřít o zeď, protože ztratila rovnováhu. Teď ji pro změnu neposlouchaly nohy. Jedna z postav před ní se zvedla a seslala na tu druhou, ležící, nějaké zaklínadlo. Tělo na zemi se změnilo v prach. Aidu ale přemáhala stále větší slabost. Nakonec se neudržela na nohou, hlava se jí zatočila a skácela se na kamennou dlažbu.

První, co uviděla, byl dívčí obličej, který na ni starostlivě shlížel.

„Jsi v pořádku? Můžeš vstát?“ ptala se jí dívka a Aida si s překvapením uvědomila, že hledí na mrzimorskou První Vyvolávačku, kterou spatřila při zahajovací slavnosti.

„Tak pojď, opři se o mě. Musíme odsud pryč,“ řekla rozhodně, vzala Aidu pod paží a vlekla ji směrem, odkud přišly. Pořád na ni mluvila.

„Snaž se jít co nejrychleji. Nemysli na nic jiného než na to, kam a jak kladeš nohy. Tak, správně. Půjdeme na vzduch, tam se ti uleví.“

Aidě se stále ještě motala hlava, ale už byla schopná přemýšlet. Co se jí to vlastně stalo? Kdo byla ta druhá osoba v chodbě a byla opravdu mrtvá? Vážně viděla před malou chvílí zemřít člověka? Pak ale zahanbeně vrátila myšlenky ke svým krokům a snažila se poslouchat svou bělovlasou průvodkyni.

Ani nezaregistrovala jejich cestu, byla jen ráda, když na spáncích ucítila chladný vítr a místo mihotavého osvětlení loučí jí do tváří zasvítilo pozdně letní slunce. Zhluboka se nadechla a konečně byla schopná jasně registrovat svět okolo sebe.

Starší dívka ji vedla daleko od míst, kde se bavili ostatní studenti, za což jí byla Aida velice vděčná. Toužila po odpočinku. Došly ke břehu jezera a zamířily k ostrohu, kde byl stín a příjemná měkká tráva.

Usadily se a opřely o kmen stromu. Nemluvily a vychutnávaly si denní světlo, vůni přírody okolo nich a vzdálený zpěv ptáků, jakoby už léta nebyly venku. Aida přerušila ticho jako první.

„Co se stalo?“ zeptala se unaveným hlasem, v němž nicméně byla slyšet zvědavost.

„Málem jsi zemřela,“ odvětila bělovlasá klidně. „Bude to ale chtít delší vysvětlení. Jsi na ně připravená?“

Aida jen mlčky kývla.

„Napřed se ti musím představit. Moje jméno je Fiona Troy. A jsem tvoje sestřenice.

Příště: 13. kapitola – Jezevčí nora

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*