Trimeles / Nezařazené / Aida Valemínka: 15. kapitola - Dveře
Šokující záhada: Hrad zmizel! Konspirační teoretici (ne)mají jasno! Jejej, něco se pokazilo! Tenkrát na Západě – shrnutí 4. a 5. kola Příčná kombinatorika IV – Zpátky do školy Knižní klub u Trimela – Šikmý kostel TNT2024: Třetí úkol Bertranda Hooki: „Očividne sú na škole mocné kúzla, čo menia plány.“ Ohlédnutí za Tenkrát na Západě – Statistiky, body a střípky ze zákulisí TNT2024: Druhý úkol Školní rok Léto 2024 Tenkrát na Západě – shrnutí 3. kola Mrzispárský večírek II. aneb Kterak jsme ztratili Tesáka TNT2024: První úkol Tradiční nováčkovský turnaj 2024 Emoji na Hradě VI. Tenkrát na Západě – Epilog Pět odstínů léta – zážitky Pět odstínů léta – seriály Tenkrát na Západě – shrnutí druhého kola Tenkrát na Západě – Kde domov můj Tři soudky radí 11 Pět odstínů léta – filmy Tenkrát na Západě – Po bouři Viridis Am Reevesová: „Měla jsem systém, krásně fungoval, dokud se nerozpadl.“ Pět odstínů léta – Letní laskominy Tenkrát na Západě – shrnutí prvního kola Tenkrát na Západě – Do boje! Vlzivolský večílek Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“

Nezařazené

Aida Valemínka: 15. kapitola – Dveře

Lemma Plíživá

Ten den panovala ve Velké Síni dobrá nálada. Studenti vesele štěbetali, jídlo bylo obzvlášť dobré a i dokonce profesoři se zdáli spokojení.

Profesor Noctus něco vykládal profesorce Ocúnové a rozhazoval při tom rukama, až shodil ze stolu její skleničku vína. Profesoři Vlček a Tulipán se předháněli v historkách a dokonce i stihomamem trpící Zbigniewski si dovolil luxus ujídání z misek na stole a ne jen z vlastnoručně připravených zásob.
Aida a její spolužáci rozebírali hodinu Praktické alchymie, neboli Prachu, jak jí přezdívali starší studenti. Předmětem diskuse byl nedávný výbuch destilační kolony při pokusu získat ze šťávy lýkovečníku magickou esenci a jeho následky na různých studentech. Všichni už si zvykli na roztržené a špinavé hábity, jenže dnes se pláště postižených prvňáků zdály být nabité statickou elektřinou a dávaly slabé rány pokaždé, když se jich někdo dotkl.
Právě ve chvíli, kdy se talíře a mísy vznesly nad stoly a zmizely, rozezněl se Velkou Síní hlasitý zvuk, podobný zvonění několika obrovských zvonů.
Ředitel byl okamžitě na nohou a s ním i celý profesorský stůl.
„Všichni zůstaňte na svých místech!“ zahřměl Valemínek. „Primusové a prefekti, zajistěte tuto místnost a nedovolte nikomu odejít. Dovnitř vpusťte jen toho, kdo se prokáže heslem hromovládce. Buďte ve střehu!“
Vyběhl ven z místnosti a za ním zbytek profesorů. Aida si všimla, že Fiona stojí u dveří s rozzlobeným výrazem ve tváři.
Ve Velké Síni nastal obrovský zmatek. Primusové a prefekti zavírali a zamykali všechny dveře a snažili se uklidnit ostatní. Někdo z nich přičaroval ke stěnám křesla, aby si všichni mohli pohodlně sednout. Udržovali kázeň, jak jen mohli.
Aida přešla ke své sestřenici a bála se na cokoliv zeptat. Fiona se ale otočila sama a odtáhla ji do kouta, kde měly alespoň trochu soukromí.
„Dostali se dovnitř!“ sykla. „Prolomili bariéru v několika chodbách a teď se sem hrnou v zástupech!“ V její tváři byl výraz nejvyššího zoufalství a absolutní bezmoci.
„Ale jak to víš?“
„Abbis mi to řekl,“ mávla rukou Fiona.
„Ale kdy? Vždyť hned odešel!“ domáhala se Aida vysvětlení.
Její sestřenice se zdá se už trochu uklidnila. „Je tu ještě jedna věc, kterou jsem ti neřekla. Všichni členové našeho rodu mají zvláštní schopnosti. Abbis je velice silný telepat. Už chápeš?“
Aida vytřeštila oči. „To jako že umí číst myšlenky?“
„Možná, nevím, jak se to projevuje. Každopádně umí myšlenky vysílat i přijímat. A je v tom pekelně dobrý.“
Aida si to všechno snažila urovnat. „Říkala jsi každý z našeho rodu? To znamená, že ty taky?“
Fiona se rozhlédla, jestli je někdo neposlouchá, a ztišila hlas téměř na hranici slyšitelnosti. „Moje schopnost je spíš prokletím. Nikdy ses nedivila, proč nosím stále rukavice a dlouhé rukávy?“ Aida jen němě přikývla.
„Je to proto, že jakmile se dotknu nějaké živé bytosti, vysaju z ní všechnu její energii, všechnu životní sílu a vstřebám ji do sebe. Mohu tak i zabíjet. Proto chodím neustále zahalená a dávám si pozor, aby se mě nikdo náhodou nedotkl. Svým spolužákům tvrdím, že mám přecitlivělou kůži. Ale ve skutečnosti je to strach o jejich životy.“
Fiona sklopila zrak a Aidě se zdálo, že v jejích očích zahlédla slzy.
„Jsem jediný člověk, kdo Je může zabít a přitom tady musím sedět a čekat!“ vyplivla vztekle. Aida teprve teď pochopila, co se vlastně stalo tehdy v Zakázané chodbě. Fiona jí zachránila život a zabila tu… tu bytost.
„Poslyš, vím, že z téhle místnosti vede tajná chodba. Pojď se přesunout do rohu a zkusíme ji najít,“ pobídla Aidu, ale vypadala, že tomu sama příliš nevěří. Sedly si a opřely se zády o zeď. Rukama nenápadně prohmatávaly kameny za sebou, ale Aidě to připadalo zoufale neefektivní.
„Tady někde za tou zdí je tajná chodba, která vede ke kamennému stromu. Sakra, dělí nás od ní jen centimetry!“ Rezignovaně sebou praštila do nejbližšího křesla a sledovala, jak havraspárští prefekti vymýšlejí zábavu pro zbytek studentů a zmijozelská primuska žongluje s plnými skleničkami.
Aida seděla na tvrdé zemi a dívala se na stěnu před ní. Měla zvláštní pocit. Věděla, že za tou zdí je opravdu chodba a něco uvnitř jí naléhavě říkalo, že je přece tak snadné do ní projít. Soustředila se na ten pocit a snažila se v něm najít nějaké vodítko. Jak, jak? Zavřela oči a nechala myšlenky jen tak vířit. Připadalo jí, že se vznáší a najednou si uvědomuje něco, co v ní vždycky bylo, ale nikdy tomu nevěnovala dostatečnou pozornost. Bylo to jako další smysl nebo dodatečná končetina.
Ještě stále se zavřenýma očima se natáhla ke stěně. A otevřela ji.
Fiona se probrala ze své letargie a s úžasem sledovala, jak se mezi kamennými kvádry vlní jemná linka. Jako by se tam najednou objevily dveře.
„U všech bohů, Aido! Ty jsi Otvíračka!“ vykřikla úžasem, ale hned si přikryla ústa rukou a doufala, že ji nikdo neslyšel. Naštěstí pozornost všech byla upřena k profesorskému stolu, kde zrovna skupinka studentů imitovala všechny vyučující.
„Rychle!“ špitla, vzala Aidu za ruku a v nestřežené chvíli proběhly portálem, který byl stejně iluzorní, jako vchod do mrzimorské kolejní místnosti.
Nacházely se v tmavé úzké chodbě, kterou ani jedna z nich neznala. Otvor za nimi lehce světélkoval, ale za chvíli zmizel úplně. Fiona vyčarovala světlo na špičce své hůlky a vzala Aidu za ruku.
„Děvče, Abbis vůbec neví, co v tobě má! Ty jsi Otvíračka! Tuhle schopnost měla i Idun Hufflepuff!“
„Cože?“ Aida byla zmatená. Ta, která přeložila knihu o historii Hogwarts? Dcera Helgy Hufflepuff, zakladatelky Mrzimoru? Ale co to mělo společného s ní?
Fiona ji táhla chodbou a přitom vysvětlovala.
„Vždyť jsem ti přece říkala, že zvláštní schopnosti mají kouzelníci z celého našeho rodu! Všichni potomci Helgy Hufflepuff!“
Aida se zastavila a nevěřícně zírala na bělovlasou sestřenici. Ta se k ní obrátila a netrpělivě ji pobídla ke spěchu.
„Proč si myslíš, že máš tak zvláštní příjmení? Už jeden z Abbisových předků si jej změnil, protože usoudil, že tak divné jméno, ‚Valemínek‘, nikdo nebude považovat za falešné. Pravým jménem jsi Aida Hufflepuff!“
Aida vypadala, jako že tomu stále ještě nevěří. Fiona tedy zkusila ještě jeden argument: „Co za magickou substanci je ve tvé hůlce?“
Aida zavrtěla hlavou: „Nevím. Prodavač tvrdil, že nějaká absolutně neznámá…“
Fiona přikývla. „Tak já ti povím, co tam je. Stejně jako já a stejně jako tvůj dědeček a všichni jeho předkové máš uvnitř své hůlky vlas Helgy Hufflepuff!“
A pak vytáhla svůj hlavní trumf: „A co ti řekla Sféra Rozhodnutí, jen se nad tím zamysli! Vsadím všechno, co chceš, že to byly patetické kecy o tvém osudu a dlouho očekávaném příchodu.“
Aida přisvědčila.
„Sféra si vždycky dala hrozně záležet na svém image. Tak teatrální astrální bytost jsem v životě neviděla. Ale měla pravdu!“ zašermovala jí Fiona rukou před obličejem.
Aida se nad tím nestihla ani pořádně zamyslet, když tajná chodba skončila podivnými vypouklými dveřmi. Otvíraly se ven a, jak brzy zjistily, jejich vnější stranu tvořil vrásčitý kmen kamenného stromu.
„Tudy,“ táhla ji Fiona další chodbou. Za chvíli dorazily k hranicím školního prostoru a k prvním Zakázaným chodbám. Musely se zastavit, aby popadly dech a rozmyslely si další cestu.
Náhle uslyšely vzdálený výkřik. Okamžitě se rozběhly směrem, ze kterého přicházel. Po několika zákrutech uviděly na zemi ležet bezvládnou postavu. Když přiběhly blíž, s hrůzou zjistily, že je to profesor Noctus. Byl mrtvý.
„Byl pro Ně moc starý a jeho tělo Jim nebylo k užitku. Tak ho nechali zemřít…“ zatínala pěsti Fiona. Byla ve tváři bledá, ale v očích měla rozhodnost.
Aida náhle vykřikla. Za Fionou se zpoza rohu vynořila mátožná, smrtelně bledá postava, oblečená jen v hadrech a blížila se k nim.
„Uteč!“ zařvala na Aidu její sestřenice a postavila se čelem k přicházejícímu monstru. Aida na nic nečekala a rozběhla se chodbou zpět.
Na nejbližší křižovatce ale ztratila orientaci. Zvolila směr jen nazdařbůh a doufala, že najde někoho, kdo by ji mohl pomoci. V jedné z bočních chodeb někoho zahlédla. Vrátila se a zavolala na něj.
„Hej! Prosím vás, potřebujeme pomoc!“
Postava se obrátila a v Aidě by se krve nedořezal. Byla to jedna z Jejich obětí a vypadala snad ještě hůř než ta první. Napřáhla ruce směrem k ní a dala se do klátivé chůze.

Příště: 16. kapitola Zdroj Zla

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*