Trimeles / Studentská tvorba / O Sněhurce, Karkulce a jelenovi se zlatými parohy tak trochu jinak - 2. část
Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát Tom Felton: Beyond the Wand Jarní dekorace DIY – 3. díl Deskohráčův stolek: Takenoko a rozšíření Panďátka Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení Zimní dekorace DIY – 2. díl Famfrpálová sezóna zima 2023 Novoroční vybarvování Novoroční přání 2023 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 2/2 Jezevci přejí Veselé Vánoce Jak se v Mrzimoru nosí Vánoce? 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 1/2 Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči

Studentská tvorba

O Sněhurce, Karkulce a jelenovi se zlatými parohy tak trochu jinak – 2. část

Nicholas McElen

Díl druhý

Během toho se v chaloupce u lesa, který byl kousek od vesnice, připravovala na cestu mladá, vysoká a roztomilá holčička. No, mladá, bylo jí šestnáct. Vlasy měla sytě hnědé a zastřižené u ramen, lehce vlnité. Na slunci jí byl vidět tmavě a sytě červený melír táhnoucí se po celých vlasech. Obličej měla malinko protáhlý, s ostrou bradou. Na krku pověšený prstýnek na řetízku a vínově červenou halenku s minisukní. Samozřejmě vše značkové, snad se nebude promenádovat po lesu v teplákách?! Jednoduše na ní vše bylo sladěné do červené nebo jejich odstínů. Když byla malá, nosila i červený šáteček, ale už je velká (alespoň si to o sobě myslí), tak nosí červeno-bílo-černou flexu. Říkali jí Červená Karkulka. Karkulka nebylo její pravé jméno, ale přezdívka převzatá z názvu šátku, který nosila zamlada. Jako batoleti jí říkali Patricia, ale to už nikdo nevěděl…
„Karkulko?“ ozvala se maminka, když ji uviděla pojídat zbytek oběda u sporáku. „Víš, že se nemůžeš přejídat, ještě budeš tlustá!“ Maminka se jmenovala Baba. Nikdo netuší, jak k tomu jménu přišla. Byla menší a baculatější postavy s krátkými světle hnědými vlasy, kulatou tváří a s úsměvem jak pětikoruna, většinou. Její oblečení silně nepasovalo do této doby, měla to snad ještě po své babičce.
„Mami! Trocha smažených hranolek mi snad nemůže ublížit, ne?“ odsekla.
„Nehádej se se mnou! A vůbec,“ vrazila Karkulce do ruky košík, o kterém ani nevěděla, kde ho tak rychle vyhrabala, „odnes to babičce. Máš tam sedmičku vína, pár toustů se sýrem, salám…“ zarazila se a ještě dodala: „A opovaž se to víno po cestě vychlastat! Běž po modrých značkách, s nikým se nezdržuj… a ještě… popřeješ jí všecko nejlepší k jejím – už nevím kolikátým, tak radši neříkej žádné číslo – narozeninám. Že nemůžu přijít, že mám moc práce a tak…“
Než stihla Karkulka cokoliv říct, mamka zdrhla do obýváku a za dveřmi jen slyšela zvuk televize. Čekala na pořad o vaření. Tak Karkulka vyšla. Jen co se dostala do lesa, kde ji nikdo nemohl vidět, vytáhla z výstřihu krabičku cigaret, zapalovač už byl nachystaný v krabičce a zapálila si. Kdo to má taky doma vydržet. Po cestě se snažila najít nějaké halucinogenní houbičky, ale nic nenašla. Asi bylo vše vysbíráno nebo nic nerostlo. Bylo krásně, svítilo sluníčko, které se občas prodralo stromy.
Šla jen chviličku, mohla být v půlce cesty, když najednou cosi uviděla. Hned si pomyslela, že tam někdo jde, tak okamžitě típla cigárko o botu; opatrně, aby nezapálila les. Vajgl odhodila někam pryč, on se stejně za rok rozloží nebo ho sní veverky. Jak se ta neznámá postava přibližovala, Karkulka si ještě čuchla k ruce, jestli není moc cítit. No, nějak to zamaskuje. Nahodila úsměv, pokračovala v cestě, když najednou uviděla, že to není člověk. Že je to zvíře. O to víc hleděla, když zjistila, že to má parohy a ještě k tomu zlaté. Stála od toho sotva deset metrů a až nyní si uvědomila, že má otevřenou pusu dokořán a za nic na světě si nemohla vzpomenout, jak se zavírá.
„No ty vole, já jsem asi zhulená!“ zakřičela směrem ke zvířeti.
„Jsem jelen, to bych si vyprosil, slečinko,“ odpověděl. Hlas měl hlubší, ale zkuste popsat něco, co ani teoreticky mluvit nemůže.
„Ó můj bože! Ono to mluví!“ hystericky zaječela snad na celý les. Kdyby mohla, zdrhala by, ale byla naprosto neschopná se pohnout.
„Jsem jelen se zlatými parohy, zkráceně Phil, a ty bud–“
„Proč máš zlaté parohy?“ Karkulka vydala ze sebe první větu, která se do této konverzace tak trochu hodila. Očividně jí bylo jedno, že zastavila jelena uprostřed věty.
„Abych tě lépe viděl,“ odpověděl nenuceně. Z jeho úst to znělo jednoduše, prostě a téměř samozřejmě. Popošel o kousek dál na pruh máslového slunečního světla.
V tu chvíli Karkulka pochopila, co tím myslel. Ta zlať, kterou byl od přírody obdarován, se na stejně zlatavém světle ještě více rozzářila a vrhala kolem sebe světlo jak z tisíce hořících svíček. Každý paprsek světla se odrážel od parohů a jak světlo z diamantu, ještě krásněji, padal na všechny strany. Kdyby u sebe Karkulka měla zrcadlo, vypadala by v něm, jakoby se právě dívala na padající atomovou bombu, která má za úkol rozsvítit oblohu, aby si lidi mohli číst noviny i v noci.
„Seš v pohodě?“ zeptal se po chvíli ticha.
„Hmm… jo, asi jo,“ vydala ze sebe sotva slyšitelným šepotem.
„A proč ty máš na sobě tu divně zbarvenou flexu? A co to neseš a… kam jdeš?“ začal vyzvídat.
„Nějaký zvědavý, ne? Už jsi jak ty tetičky u hlavní silnice na lavičkách. Ty jsi taky nějaká taková drbna? Jdu k babičce, ale tobě do toho fakt nic není,“ začala litovat a hned na to dodala: „A vůbec – s jeleny se nesmím bavit. Se zvířaty obecně, však víš, snad nejsem padlá na hlavu, ne?“ a znovu začala přemýšlet o tom, jestli se z něčeho nezhulila.
„No jak myslíš…“ odsekl jelen a začal odcházet.
„Sbohem.“ Znovu vytáhla krabičku a ještě si musela zapálit, zatímco pokračovala k babičce.

Pokračování příště

2 komentáře

  1. Sophia Glis Glisová 19. 7. 2009 11:56

    Hm, hustá Carcoolka:)Je to ještě vůbec četba vhodná pro malé studentíky?

  2. Nicholas 20. 7. 2009 14:51

    no, zákeřná otázka :D

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*