Trimeles / Nezařazené / Aida Valemínka: 18. kapitola - Hostina
Vše, co jste kdy chtěli vědět o omalovánkách I. Adventní pohádkování I – Kouzelný vánoční zvoneček Adventní pohádkování – vše o soutěži Trimeles na cestách – magická Šumava Cesta za pokladem Kam i králové chodí sami aneb 19. listopad jako MDT Emoji na Hradě VII. Cesta za jiskrou Ohnivce Hog v kocke 20 a 2/2 – Neviditelný speciál Zápisník jednoho dinosaura VI. – dinosauří šatník Za plamenem svíčky Halloween is coming Odznáčky – všechny chytit máš! Aneb minisoutěže Žlutého Trimela Podzimní luštění Hog v kocke 20 Jak vyzrát na podzimní depku Skořicoví šneci DIY – 8. díl Tradiční nováčkovský turnaj – shrnutí Nováčkovská výprava Šokující záhada: Hrad zmizel! Konspirační teoretici (ne)mají jasno! Jejej, něco se pokazilo! Tenkrát na Západě – shrnutí 4. a 5. kola Příčná kombinatorika IV – Zpátky do školy Knižní klub u Trimela – Šikmý kostel TNT2024: Třetí úkol Bertranda Hooki: „Očividne sú na škole mocné kúzla, čo menia plány.“ Ohlédnutí za Tenkrát na Západě – Statistiky, body a střípky ze zákulisí TNT2024: Druhý úkol Školní rok Léto 2024 Tenkrát na Západě – shrnutí 3. kola Mrzispárský večírek II. aneb Kterak jsme ztratili Tesáka TNT2024: První úkol Tradiční nováčkovský turnaj 2024 Emoji na Hradě VI. Tenkrát na Západě – Epilog Pět odstínů léta – zážitky Pět odstínů léta – seriály Tenkrát na Západě – shrnutí druhého kola Tenkrát na Západě – Kde domov můj Tři soudky radí 11 Pět odstínů léta – filmy Tenkrát na Západě – Po bouři Viridis Am Reevesová: „Měla jsem systém, krásně fungoval, dokud se nerozpadl.“ Pět odstínů léta – Letní laskominy Tenkrát na Západě – shrnutí prvního kola Tenkrát na Západě – Do boje! Vlzivolský večílek Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu

Nezařazené

Aida Valemínka: 18. kapitola – Hostina

Lemma Plíživá


Velká Síň žhnula očekáváním. U mrzimorského stolu byla stále ještě dvě volná místa a také profesoři nebyli kompletní. Postupně přicházeli další a další, místnost se zaplňovala a hovory byly čím dál hlasitější. Jako jedny z posledních vešly ruku v ruce Aida a Fiona. Celá místnost náhle ztichla a upírala pozornost na ty dvě. Šeptané rozhovory doléhaly někdy i k jejich uším. Aida se v duchu zasmála. Nic se nešíří tak rychle jako klepy…

Posadily se na svá místa a vodopád otázek začal. Jejich spolužáci se vyptávali na každý detail včerejšího dne, ale obě dívky měly neustále na vědomí, že nesmí prozradit nic ze svých schopností.
„Nachomýtly jsme se k tomu vcelku náhodou,“ vysvětlovala Fiona. „Nebyly jsme ve Velké Síni, když se rozezněl ten poplach. Vydaly jsme se hledat někoho z profesorů, aby nám řekl, co máme dělat, a narazily jsme na mrtvolu profesora Nocta.“
Následoval velice podrobný výslech – kdo jej zabil, jak, proč, a tak dále. Aida byla nucena vysvětlit jim celou podstatu podivných bytostí Zla, které ovládaly lidská těla.
„Zezadu na nás přišla ta potvora, co zabila Nocta. Musely jsme utéct. No a po pár zatáčkách jsme narazily na ředitele, Asmundovou, Zbigniewského, Vlčka a Galéna. Valemínek se na nás parádně rozzlobil. No, ale nakonec nás nechal jít s nimi, protože samy jsme se toulat po škole nemohly.“
Pak následoval popis celého boje, který si s Aidou samozřejmě patřičně přibarvily, přidaly víc ohně a krve a samozřejmě zamlčely svou vlastní roli v celé události. Jejich posluchači byli tak unešeni, že je ani nenapadlo se na to zeptat. Když se pak dostaly k popisu zničení krystalu, Fiona se uchýlila k pravděpodobné lži – krystal zničili tak, že na něj všichni najednou seslali ničivé kouzlo, přesytili jej tak magickou energií a on se zhroutil a vyhasl.
Obě musely přiznat, že omdlely, protože neměly jak vyplnit mezeru mezi včerejším bojem a dnešním probuzením na ošetřovně.
Jejich spolužáci poslouchali s očima navrch hlavy a Aidě připadalo trochu nehezké, takhle je podvádět. jenže pak si vzpomněla na slova svého dědečka. Nikomu, dokonce ani rodičům ne, nesměla říct o své schopnosti.
Byl to zajímavý pocit, mít své vlastní tajemství, které sdílely jen s Fionou. Spiklenecky se na sebe podívaly.
Za chvíli přiletělo toužebně očekávané jídlo a příval otázek se udusil v plných talířích. Aidě připadala hostina ještě bohatší než na začátku roku. Cpala se, jako kdyby týden nejedla, a nevěnovala pozornost svému okolí.
Největší rozruch vzbudily dezerty, což byla čokoládová zvířátka, která poskakovala, pobíhala, či lezla po stole a když se do nich člověk zakousl, většinou vybuchla ve spršku cukrových kuliček. Ze stropu se snášeli marcipánoví ptáci, které si každý musel sám chytit, aby je mohl sníst. Dorty začaly ječet, jen co se k nim přiblížil někdo s nožem, koblihy se synchronizovaně kutálely po stole a perníkové figurky předváděly skvělý quickstep.
Bavili se jak žáci, tak profesoři a tíživá nálada minulých dní se rozplynula v záplavě radosti a nadšení. Mrzimorští dokonce zapomněli na další otázky, které chtěli položit svým spolužačkám a věnovali se čile chytání svých dezertů.
Když bylo konečně všechno jídlo do posledního drobku snědeno a ve vzduchu zbyli jen ti nejrychlejší marcipánoví vrabci, ředitel Valemínek, který se vztyčil v čele stolu, jako obvykle zacinkal lžičkou o skleničku a požádal o klid. Studentům se sice nechtělo, ale nakonec všechen hovor v Síni utichl.
„Jak už jistě všichni víte,“ začal a na tváři mu hrál šibalský úsměv, „neboť tajné informace se šíří rychleji než světlo,…“ Místností se ozval pobavený smích. „… naše škola byla terčem útoku podivných bytostí beze jména. Byly to neinteligentní stvůry, které požíraly mysli lidí, aby mohly používat jejich těla a zabíjet tak další.“ Všemi stoly proběhl vzrušený šepot.
„Já jsem ti to říkal!“ sykl jeden z mrzimorských studentů svému kamarádovi. Ten mu ale naznačoval, ať neruší.
„Jsou to bytosti z jiného prostoru a času, záznamy o nich neobsahuje ani naše prastará knihovna a jen málo kouzelníků o nich slyšelo, natož aby Je někdy potkali a mohli o tom vyprávět.
V poslední době byl ochranný štít školy povážlivě narušen, a tak se těmto stvůrám povedlo jej prolomit. Díky zničení zdroje Jejich energie jsme je ale byli schopni zastavit. V současné době už žádný z Nich nežije. Bohužel, nežijí už ani dva naši milí kolegové, kteří zahynuli při obraně této školy. Byli to skvělí profesoři, kteří za celou dobu svého působení přinesli škole mnoho dobrého. Poprosím vás teď, abyste povstali a věnovali jim minutu ticha.“
Celá Velká Síň okamžitě poslechla. Bylo to nepřirozené, neslyšet najednou ani jeden hlas v celém ohromném dómu, který byl vždycky plný studentského cvrkotu. Nikdo, ani ten nejdrzejší zmijozelský, si nedovolil špitnout.
S tíživým pocitem v žaludku si Aida vzpomněla na mrtvolu profesora Nocta v chodbě, s vytřeštěnýma očima a propadlými rysy, na mladého Galéna, jak roznáší okolo sebe smrt zkrvaveným mečem, až si i ona našla jeho. Do očí jí vstoupily slzy a v hrdle se jí vytvořil velikánský knedlík.
„Děkuji vám,“ zval se ředitelův hlas a všichni kromě něj se opět usadili. „Zároveň mám povinnost vám sdělit, že předmět Teorie kouzel se tímto ruší, protože v současné době zde není nikdo, kdo by jej chtěl učit, a Bylinkářství převezme na dobu neurčitou profesor Vlček, který se ochotně nabídl a já jsem mu za to velice vděčný.“
Velkou Síní se ozval jásot a potlesk. Aida nebyla schopná říct, zda to bylo kvůli zrušení neoblíbeného předmětu nebo kvůli oblíbenému učiteli. Nejspíš obojí.
„Také budeme potřebovat pomoc všech studentů se zacelováním ochranného štítu kolem školy. Hodlám z toho udělat dobrovolnou brigádu a pilným pomocníkům udělovat body pro jejich koleje. Každá ruka se nám bude hodit, i těch nejmladších.“ Tento nápad byl také přijat s všeobecným nadšením. Práce v Zakázaných chodbách – to bylo něco pro zvědavé studenty.
„A nakonec,“ pronesl slavnostně, „jsem si nechal tu nejpříjemnější povinnost. Rád bych vyzdvihl odvahu a odhodlání vašich dvou spolužaček, které nám byly velkou oporou a zasloužily se obrovskou měrou o naše vítězství. Jsou to skvělé kouzelnice a jejich kolej na ně může být právem hrdá. Uděluji tedy, v zastoupení kolejní ředitelky paní Ocúnové, slečně Valemínce a slečně Troy mrzimorské nejvyšší oceněníŘád Jezevce!“
Velká Síň doslova vybuchla nadšením. Mrzimorský stůl byl okamžitě na nohou a zasypal své spolužačky bouřlivým potleskem, nadšenými výkřiky a spontánním jásotem. Erik, Eliáš a Simone je protlačili davem až k profesorskému stolu, kde jim ředitel Valemínek připnul na hábity nádherně tepaný zlatý osmihran s jezevcem uprostřed, ze kterého visela žluto-černá stuha.
Přicházeli jim gratulovat profesoři, dívky – obě rudé ve tvářích štěstím – si s nimi potřásaly rukama a děkovaly za projevené uznání. Nejsrdečnější ze všech byla profesorka Ocúnová, která každou z nich samou radostí objala, Aidu dokonce políbila na čelo a pořád dokola je chválila, až si obě připadaly nepatřičně. Nakonec ještě spiklenecky prohlásila: „Však my ten pohár letos vyhrajeme, uvidíte!“ a s úsměvem odešla.
Když se obě dívky konečně mohly vrátit zpět ke svým stolům, musely vytrpět ještě gratulace svých spolužáků. Všichni mrzimorští a dokonce i někteří z jiných kolejí jim přišli poblahopřát.
Mezi nimi byla i Klara, která Aidu srdečně objala a poblahopřála jí. „Já vědjéla, še s tebe njeco vyroste! Já to vědjéla uš techdy ve vláku!“ křičela Aidě do ucha vcelku nesrozumitelné věty.
Vřava pominula až za dlouhou dobu, kdy byly Aida a její sestřenice objímány, mačkány a poplácávány, bolely je ruce od neustálého potřásání s polovinou školy a byly rády, že si mohly konečně vydechnout.
Aida si prohlížela odznak na své hrudi, který se matně leskl, a připadala si dokonale šťastná. Bylo jí příjemně, všechny gratulace ji hřály u srdce a najednou se strašně těšila na celý zbývající školní rok. A proč také ne? Byla tu doma. Měla tu rodinu, přátele, všechno, na čem v tuto chvíli nejvíc záleželo.
Čekal ji rok plný vzrušujících kouzel, kleteb, a zakletí, pokusů, her, soutěží, procházek venku, rozhovorů s přáteli, objevování podzemí – všechno bez neustálého nebezpečí smrti. Dveře jsou zavřeny.
Do své ložnice se vracela jako voják z války domů. Svůj Řád jezevce si postavila na noční stolek a zachumlala se do příjemně chladivých přikrývek. Jediné, co chtěla teď, bylo spát a spát a spát.
Zítra jí přece začíná nový život!

Příště: Epilog

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*