Napište své vlastní pokračování.
Milí čtenáři,
Na moji výzvu, směrovanou ke všem nadějným a možná i dosud utajeným spisovatelům, zareagovala zatím jediná odvážná autorka. Je to naše nová mrzimorská i redakční posila Vicky Charmant. Proto tentokrát nebude žádné hlasování:) Věřím, že vás její úvodní kapitola zaujme a že dostanete chuť se do společného spisování také zapojit!

1. kapitola: To jsou Niedelsonovi
Vicky Charmant
Dvojčata Warick a Ondina Niedelsonovi nastoupili do Bradavického expresu. Oba se na svůj “nový život“ nesmírně těšili. Našli si volné kupé a pohodlně se usadili. Oba mlčeli, což bylo velmi nezvyklé. Stále si měli co říct. Teď se ale oba oddávali svým myšlenkám. Jejich rodina se těšila všeobecně velké úctě. Už třeba jen proto, že všichni z této rodiny studovali v Mrzimoru – stalo se to u nich tradicí. I Warick a Ondina doufali, že se dostanou právě tam. Ani jeden z nich si neuměl představit, že by ho Moudrý klobouk zařadil někam jinam.
Než mohli přemýšlet dál, upoutala jejich pozornost nesmělá dívka v trochu už obnošeném hábitu.
„Ahoj, nikde už není místo, můžu ještě k vám?“
„Ale jistě,“ odvětila Ondina a prohlížela si neznámou. „Ty budeš asi taky nová, že jo? Já jsem Ondina a tohle je můj bratr Warick,“ ukázala na bratra, který zahučel něco v tom smyslu jako ahoj.
Dívka se posadila, způsobně podala ruku Ondině a řekla: „Já jsem Vanessa a jsem taky nová.“ Poté vytáhla z kapsy svého hábitu sáček s Bertíkovými fazolkami tisíckrát jinak.
„Vemte si taky.“ Z Vanessy se vyklubalo velmi přátelské a upovídané děvče. Na rozdíl od Ondiny a Waricka disponovala s obrovským příbuzenstvem. Tím se i vysvětloval její hábit. Dvojčata na to nic neříkala.
Když došla řeč na to, kam by je měl klobouk poslat, Vanessa zaváhala.
„No u nás je to dost složité. Maminka studovala Nebelvír, táta Zmijozel. Můj nejstarší bratr byl zařazen do Havraspáru, mladší do Zmijozelu a moje sestra Mercedes je odteď nebelvírská prefektka,“ pyšně se usmála.
„Aha,“ usmála se Ondina a v duchu trochu doufala, že by se s Vanessou mohly dostat do stejné koleje – do Mrzimoru.
Cesta ubíhala hrozným tempem, vlak chvilkami zpomaloval, chvílemi zase zrychloval.
Když se blížili ke konci, přišla za nimi jakási starší dívka: „Ahoj, já jsem Emma, vy budete noví, že?“ Vanessa i dvojčata němě přikývla.
„Ničeho se nebojte, až vlak zastaví,“ podívala se na hodinky, „a zastaví za chvíli, tak se seřaďte před vlakem. Na prváky tam čeká školník, takový menší pán s dlouhým kabátem,“ vysvětlila jim. „Hodně štěstí,“ usmála se a běžela dál. Hábit za ní vlál.
Emma měla pravdu, vlak začal brzdit, až zastavil úplně. Warick se chtěl hned dostat ven, ale Vanessa ho moudře zastavila. Vlak se opravdu po minutě vyprázdnil a oni měli volný prostor. Vanessa vystoupila první. Warick chytnul sestru ochranitelsky za ruku a společně vyšli vstříc svému osudu…