Mrzimorskou kolej poslední dobou zachvátili nováčci, staří známí navrátilí, spousta žluté barvy a předškolní stres. Co ještě ale stěny koleje skrývají? Popravdě se dá říct, že z útulné mrzimorské koleje se postupně stává tak trochu kůlnička na dříví… Když tedy nebudeme počítat hyperaktivní nováčky (ani nechtějte vědět, co všechno tam vyvádějí :)), tak „testuje“ výdrž našich zdí také ještě několik obyvatelů. A někteří z nich snad nováčky i přerostou. Kdo všechno to tedy je?
Jako zástupce krysí populace se u nás už pár těch neděl hezky zabydlel Fousek. O Fouskovi toho už jistě hodně víme (nahlédněte třeba do rubriky „Fouskovy příhody“), proto jsem se tentokrát neptala na něj, ale budeme pokračovat přímo dál.
Kolejní jezevec už je taktéž samozřejmostí, proto na něj dnes taky nebude poutána pozornost.
Dalším (zatím) malým obyvatelem naší koleje se stalo medvídě, které chová naše Oříška (Oresta Vianueva). Ta mi s ochotou poskytla pár informací o tomhle zvířátku.
A co její city k němu?
„Zatím jsem neměla pořádně to promyslet, jen vím, že za tu dobu, co jsem žila s jeho rodinou, jsme si jeho oblíbila ze všech nejvíc. Hráli jsme si spolu, učil mě jejich řeči, jejich způsobu života… Všechno o nich. Dá se říci, že byl pro mě jako starší bratr, kterého jsem nikdy neměla.
Když byl čas odejít a rozloučit se, nesli jsme to oba těžce (jak mi později sdělila jeho rodina), a po dlouhé debatě jsme dospěli k závěru, že, když splním pár úkolů a dokážu se o medvídě postarat, tak si ho mohu odvézt… Takže je to takový můj velký bráška, ale zároveň můj kamarád. Máme spolu zvláštní vztah.“
Nejmenuje se zatím nijak, provizorní jméno je Brumla, nebo Méďa…
V neposlední řadě se nám při návštěvě žluté koleje vyjeví pohled na trochu přerostlé vejce. Na první pohled vypadá docela neškodně, co? Nejspíš také neškodné bude, nezbývá než doufat. Jedná se o vzácné vejce liliputánského dráčka, které si jeho majitel Teo (Teodorik Valdorius) patřičně hýčká a péči o něj jistě nezanedbá ani po jeho vylíhnutí. Aktivně mu v tom pomáhá Paul (Paul Brewer), který je „spoluotcem“ budoucího dráčka.
Co nám o tomhle vejci řekl Teo?
„Je to jednoduché- byla velká kolejní mrzimorská dražba…a nakonec se objevilo tohle vejce. Dalo by se říci zlatý hřeb večera.
Trumfovali jsme se s Paulem (koneckonců pomohli bychom tím i své koleji).
Nemohli jsme se přebít a bylo peněz málo :-).
Nakonec jsme uzavřeli gentlemanskou dohodu o spoluotcovství tohoto krásného trpasličího dráčka.
A výsledek je vidět u nás v kolejce. Už se nemohu dočkat, až se drobeček vylíhne.“
A s čím se svěřil Paul?
„No jo, spolu s Teem jsme jsme jeho chůvy a snad se nám už dráček brzo vylíhne. Když ono to vejce teď vydává takové výpary a je horké. A co já vím o chovu našeho liliputánského druhu? +zamyslí se a udělá nevinný výraz+ Popravdě nevím nic, ani čím se živí. Ale nechal bych ho pro jistotu dál od Fouska. Stejně mám to naše vajíčko moc rád a těším se, až se vylíhne, bude to moc roztomilý dráček a budeme ho rozmazlovat. :)“
A jako tečku na konec si dovoluji uvést mého malého trollíka. Vlastně se musím přiznat, že na tento nápad mě přivedl havraspárský Corvinus Declaratio. Při jednom rozhovoru pro tento časopis jsem byla nucena přemýšlet o tom, jakého tvora bych chtěla na hradě mimo sov. Ten nápad mě nadchl natolik, že jsem se hned dala do hledání mého vysněného druhu trolla. Ano, jedná se taktéž o liliputánský zakrslý druh chlupatého trolla. Ten přesně odpovídá mým požadavkům, proto jsem si hned jednoho trollíčka pořídila. Nebudu sdělovat adresu obchodníka (co kdyby tady něco nehrálo a trolla by mi kvůli tomu odebrali). Myslím, že už mi dostatečně přirostl k srdci a doufám, že brzy přiroste i ostatním mrzimorským, vždyť je tak neskutečně roztomilý, milý, hodný, úžasný, přítulný, heboučký, měkoučký….
