Bylo časné ráno o letošních prázdninách a já se vydala podívat na soutěže, které jsou vypsané a které by mi mohly přidat nějaký ten penízek na předměty a nejdůležitější oblečení. Najednou jsem uviděla soutěž na téma „Jak znáte svoji knihovnu?“ a tak jsem si řekla, proč ne? Proč to nevyzkoušet a pořádně si neprolézt knihovnu, když už k tomu mám důvod a ještě mi z toho něco kápne. Po těchto úvahách jsem tedy vyrazila do knihovny.
Při vstupu do knihovny mne ohromila její velikost a něco jako…jak to říct…asi mohutnost, i když ani toto slovo není přesně to, co jsem měla na mysli, ale nic lepšího mě nenapadá. Ale jestli jsem čekala, že bude v knihovně klid a mír pro naše vnitřní uspokojení, tak jsem se velmi přepočítala. Asi díky soutěži, kvůli které jsem přišla i já, se po knihovně proháněli hromady studentů v různorodém oblečení a hledali a naháněli Paní Norrisovou. Ta se samozřejmě nedala. Lítala po všech čertech, schovávala se za všechny možné regály a tak třeba napočítat, kolikrát ji uvidíme v průchodu knihovnou, to byla fakt fuška skoro nemožného kalibru.
Pak jsem se rozhodla, že si projdu knížky, ale ani to nebyla nijak lehká záležitost. Nazvala bych to spíše hrůza a děs. Chtěla jsem najít určité knihy, zadané v soutěži, abych mohla pokročit dál s jejím vypracováním. Jenže v soutěži stálo: „Najděte, v jakém regále se kniha schovává.“ A jak jsem to měla udělat, když byly tyto tituly rozpučované a rozházené po všech stolech? Ach jo, to jsem si zase něco dala, řekla jsem si. Chvíli jsem přemýšlela co dál, pak jsem posbírala knihy ze seznamu a vydala se hledat nějakého knihovníka či knihovnici, abych se zeptala, co do kterého regálu patří. Jak jsem se tak vlekla s hromadou knih v náručí, tak jsem najednou uviděla dveře s nápisem „Katalog knih“. Že mě to nenapadlo dřív, plácla jsem se do čela, vrátila se do knihovny, vrátila knížky a opět jsem se vydala k oněm dveřím. Bože, já jsem takový pako, nadávala jsem si. Vešla jsem dovnitř a našla jsem, co jsem hledala. Všechny názvy knih pěkně seřazeny podle prvního písmenka a u toho seznamy, kde je najdu. To se mi ale ulevilo, že nemusím hledat po škole knihovnici či někoho podobného, ani zběsile pobíhat po knihovně a ptát se různých studentů kde tu či onu knížku vytáhli.
Po tomto strastiplném vyřešení části soutěže, jsem se vydala plnit další. Podívala jsem se na pergamen se zadáním a myslela jsem, že mě klepne. Měli jsme zjistit, kolik knihovníků a knihovnic se na škole vyskytuje. Tak přece jenom je budu muset najít, pomyslela jsem si. Ale naštěstí hned při vchodu do knihovny jsem našla jejich kanceláře, tak to zase nebylo tak těžké.
Poté jsem ještě spočítala všechny oddělení v knihovně a vydala jsem se hledat nejlevnější a nejdražší knihu v knihovně. Nejlevnější je zadarmo, to jsem zjistila docela rychle, ale jak zjistit tu nejdražší, když nemohu do oddělení s omezeným přístupem? Jak to mám asi vykoumat? Ale naštěstí mě napadl spásný nápad. Vrátila jsem se ke dveřím s nápisem „Katalog knih“ a tam jsem objevila u každé knížky i její cenu. Ulevilo se mi, že moje tušení bylo správné a nejdražší kniha za 5G se nachází v oddělení s omezeným přístupem. Uf, to byla zase dřina.
Takhle jsem si ještě párkrát prošla knihovnu, vyhnula se všem studentům a obyvatelům hradu, kteří tu splašeně běhali. U jednoho pidi stolečku jsem sepsala svoji soutěž a rychle ji běžela odevzdat a pak kam? Pak do hajan, tehdy ještě do nováčkovské postele…