Své zážitky vypráví studentka 1. ročníku Safira Jane Bardotová, místy si dovolila trochu ji doplnit Sophia Glis Glisová.
Všechny obrázky nakreslila Magrápa Česneková!

Na předvečer svátku všech svatých přichystala Lucy Koralka pro ostatní akci s názvem Halloweenské dobrodružství. S chutí jsem se jí zúčastnila a teď bych Vám ráda popsala celou akci z mého pohledu.
Prvním oříškem pro mě bylo dostat se do Komnaty nejvyšší potřeby. Když se mi to (díky radám, za které dodatečně moc děkuji) povedlo, přišla jsem právě včas, abych se chytla přenášedla ve tvaru koberce, které nás mělo donést na začátek našeho dobrodružství. Díky koberci jsme se přenesli na začátek lesa, ale nikoli Zakázaného, nýbrž Fenwického lesa – což hodně z nás uvedlo přinejmenším do rozpaků.
Já osobně jsem byla na výpravě v jakémkoli lese poprvé a díky zážitkům z ní na dlouhou dobu asi naposledy. Naši skupinku tedy Lucy vedla do lesa, ona jediná znala cíl a účel této výpravy, takže jsme ji slepě následovali a začal se nás zmocňovat strach. Byla jsem moc ráda, že jsem se mohla držet Vicky za ruku…

(Pozn. redakce: Neměli bychom vynechat nádhernou pozvánku od Lucy Koralky


Za nedlouho jsme zahlédli v dálce malé světlo. Po krátké úvaze se Nich za tímto světlem vydal. Ovšem už po krátké době zapadl do bažiny a v té chvíli se ti pohotovější z nás, včetně madam Leti, pokoušeli Nicha vyprostit pomocí různých kouzel. Nakonec se to povedlo a Nich, ač trochu otřesený, s námi pokračoval ve výpravě.

(Nicholas se nechal zlákat bludičkami a pro nás všechny to bylo ponaučení, že za neznámými světýlky není dobré se pouštět! Ještě že alespoň někteří z nás ovládají vznášecí kouzla, Wigardium leviosa sice funguje pouze na předměty, ale pomocí očarované větve se nám podařilo Nicha z bažiny vytáhnout! Viz obrázek od Magrápy!)
a také příběh, který nám Lucy na začátku naší cesty vyprávěla!

Lucy Koralka > – tichým hlasom – : Kedysi dávno, ešte v dobách, keď žila slávna Helga, udial sa príbeh, ktorý vám chcem na začiatok vyrozprávať. Bolo to v období Halloweenu, keď sa naša slávna zakladateľka Helga rozhodla odniesť z hradu svoj najväčší poklad a ukryť ho ďaleko pred ostatnými zakladateľmi školy.
Avšak udiala sa udalosť, ktorá plány Helgy zmenila. Bol večer Halloweenu, keď Helga nasadla do honosného koča so svojím pokladom a vybrala sa smerom k neznámemu miestu. Počas cesty bol ale jej koč napadnutý príšerami noci halloweenskej… – pauza – Počas boja jej odcudzili tieto príšery poklad a zarmútená Helga sa vrátila späť do hradu. Od vtedy jej srdce smútilo za týmto pokladom.
Ako iste tušíte, dnešným naším cieľom v túto noc, bude vybrať sa po stopách Helgy a získať od príšer Halloweenu späť jej poklad.)

Teď už naháněl Fenwický les strach všem a mnozí následovali mě a Vicky a chytli se také za ruce.
Na další překážku jsme narazili zanedlouho. Duch, který nám zastoupil cestu, chtěl, abychom odpověděli na 3 hádanky. I tuto zkoušku jsme po nějakém čase zvládli a pokračovali v cestě.

Došli jsme až ke skalnímu průsmyku, skrze který jsme museli projít. Cestu nám náhle zastoupil další duch, tentokráte s mačetou, který nás začal pronásledovat.

Za oběť mu málem padla Magrápa, ovšem tohoto ducha se nám podařilo zneškodnit pomocí poutacího kouzla, než Mag nějak znatelně ublížil, a mohli jsme pokračovat dále ve výpravě.
Stále více se nás zmocňoval strach. Doufali jsme, že už bude výprava u své závěrečné etapy a my se všichni vrátíme domů. Někomu byla zima, jiný měl hlad nebo potřeboval toaletu (Mag musela vzít zavděk houštinkou…)

(Za hranicí průsmyku jsme byli konečně v bezpečí, nebo jsme si to aspoň mysleli. Nyní jsme museli najít, jak řekla Lucy, čistinku. Podle mapy jsme se vydali podezřelou cestičkou, ale nakonec jsme mýtinu opravdu našli… )
Objevil se před námi obrovský strom.

Ovšem ani to pro nás neznamenalo konec, další překážka v podobě Vlčího muže na sebe nenechala dlouho čekat. Znovu jsme dali hlavy dohromady, ale tento úkol pro nás byl delší dobu těžkým oříškem. Zvlášť, když na nás začali útočit netopýři/upíři. Díky zkušenějším studentům a dvěma zúčastněným profesorkám se nám mladším a bezbrannějším nic nestalo.

(Proti netopýrům jsme vyzkoušeli nejrůznější kouzla, Vendy si nemohla vzpomenout na nic jiného než Žer slimáky, Alanise zasáhla několik netopýrů kletbou Tarantallegra a přinutila je stepovat – viz obrázek, Magrápa v panice použila Pulírexo, kdosi zkusil lechtací kletbu a jiný kouzlo Reducto – a na zem padali slimáci, bělostní netopýři a jiní, kteří umřeli na zlechtání anebo se dočista zmenšili…)

Mag se dokonce vzdala své svačinky (několika paliček česneku), aby nám poskytla alespoň malou ochranu proti upírům.
Když jsme se vypořádali s útočícími krvelačnými netopýry, stále zde zůstával problém s Vlčím mužem, který nás nechtěl pustit ke stromu.
Strom, což jsme pochopili všichni, byl cílem naší cesty. Rozhodli jsme se, že bude nutné Vlčího muže na chvíli zneškodnit. Za tímto účelem se objevily i kontroverzní nápady, jako kousnout ho do ucha a podrobit si ho tak. Úspěšný byl nakonec nápad omráčit ho a získat tak čas, abychom mohli prozkoumat strom.
Nutno podotknout, že vedlejším účinkem setkání s Vlčím mužem bylo to, že se nám jedna ze studentek (Vendesousa Asio Otusová) zamilovala.

Když se nám podařilo dostat se ke stromu, zjistili jsme, že nám zde Helga z Mrzimoru nechala svůj vzkaz a živou odměnu za tuto výpravu v podobě mláděte jezevce. Právě on byl jejím ztraceným pokladem!
Obrázek: Jezevec Ricky
Když Vicky rozhodla, že jezevec může jít s námi zpět na hrad a Vlčí muž musí zůstat, k velké nespokojenosti Vendy, mohli jsme se vrátit přenášedlem zpět na hrad. Ještě předtím jsme se vyfotili v lese a výprava tak byla završena.
Ještě jednou bych moc chtěla poděkovat za úžasné zážitky, které jsem díky výpravě získala, a to všem, kteří se účastnili. Zvláště pak Lucy za to, že tuto výpravu zorganizovala a úspěšně nás dovedla tam i zpět. Moc děkuju.