Milí čtenáři! Přináším vám konečně slíbenou fotoreportáž z naší cesty do města Prahy, kam jsme se s naším kolejním jezevcem Rickym vypravili navštívit moje příbuzné (vždyť alespoň o Vánocích by měla být rodina pohromadě, i když jsou to tedy mudlové) a prohlédnout si všelijaké kulturní a historické pamětihodnosti.

(Pokud je vám divné, že úvodní fotka je o 90° otočená, mně je to taky záhadou. To prostě samo, opakovaně, i když jsem ji zkoušela vložit znovu…)

Samozřejmě, že jezeveček byl moc zvědavý na vánoční trhy, protože chtěl vidět pražský vánoční stromeček, a taky tušil, že by tam mohlo být ke koupi něco dobrého k snědku. Strom byl opravdu pěkný, snad ještě větší, než byl v Bradavicich ve Velké síni, i když samozřejmě ten náš kouzelnický byl krásnější. Stál na Staroměstském náměstí, kde je k vidění také světoznámý orloj, ale jezevečkovi se nechtělo čekat, až bude odbíjet celá a v okénkách budou chodit sochy apoštolů (ti mudlové jsou někdy opravdu šikovní!) a raději mě táhnul ke stánku s pečenými kaštany…

…a tak jsme se vydali raději na návštěvu výstavy Play, která je přímo určena k tomu, aby si tam návštěvníci hráli, blbnuli a dělali hluk. Úplně velcí mudlové si tam stavěli z kostiček a děti běhaly mezi tím a vyluzovaly všelijaké zvuky na fantasmagorické hudební nástroje. Daly se tam dělat všelijaké experimenty s barevnými světly, zrcadly a různými koukadly a hlučidly, jezeveček byl úplně celý divý, až jsem měla strach, aby se někam nezatoulal a někdo na něj třeba nešlápl…

Pak jsme ale objevili úplně neuvěřitelnou věc! Vypadalo to skoro jako normální mudlovská počítací krabice, ale normální to určitě nebylo: na obrazovce svítil nápis FUTURE MANIPULATION MACHINE a stroj sliboval možnost manipulace budoucnosti, pokud na klávesnici vyťukáte své přání.

Zvědavost byla silnější než opatrnost, a když mě i jezevec Ricky přemlouval, ať to zkusím, napsala jsem své přání: „Aby Mrzimor vyhrál školní pohár“.

„Takováto přání nejsou většinou plněna, máme udělat výjimku a zahájit manipulaci budoucnosti? Ano/ne“ objevilose po pár vteřinách na obrazovce. Zadala jsem Ano.

Stroj vygeneroval jakési čtyřmístné číslo, se kterým jsem se měla za nějakou dobu přijít zeptat, jak manipulace budoucnosti dopadla.

Nezapomeňte, že jsme byli obklopeni samými mudly, takže mé překvapení bylo opravdu velké, když jsem se asi za půl hodiny vrátila a u stroje na manipulaci budoucnosti stála nějaká tři děvčata a na obrazovce jsem zahlédla jejich přání: „Aby Zmijozel dál vyhrával školní pohár“…. Chápete, na mudlovské výstavě! Ale z naší školy jsem je neznala…

„V mezičase bylo bohužel prosazeno 7 přání jiných účastníků, kteří tímto splnění vašeho přání znemožnili. Vaše přání bylo proto vymazáno. Chcete to zkusit znovu? Ano/ne“

Ještě jsem rychle vyťukala Ano, ale stejně se mi to nějak nezdá. Nejspíš nějaký mudlovský podfuk!

V muzeu si konala ještě řada jiných výstav, my jsme si ale prohlédli vynálezy českého génia Járy Cimrmana. Nejvíc se nám asi líbil smeták na vymetání rohů a „koštěp“ – podle popisku to mělo být sportovní náčiní pro disciplínu hod oštěpem, ve které Cimrman vynikal, avšak oštěp byl na opačném konci upraven jako koště, aby se jím rovnou daly zametat zametat třísky způsobené Cimrmanovými přesnými zásahy.

Já mám ale takovou hypotézu, že by to spíše mohlo být létající koště upravené pro kouzelnický sport stichstock. (Psala jsem o něm letos totiž NKÚ z Létání na koštěti.)

Tuto hru můžeme vidět na slavném obrazu „Günther Zuřivý je vítězem“ z roku 1105.
Na 20 stop vysokém stožáru byl uvázán nafouknutý dračí měchýř. Strážce na koštěti, přivázaný ke stožáru provazem dlouhým 10 stop (aby se nemohl od stožáru více vzdálit), měl měchýř chránit před nálety ostatních hráčů, jejichž košťata měla speciální zaostřené hroty. Nalétávali postupně a snažili se měchýř probodnout. Strážce jako jediný mohl používat hůlku. Hra končila buď pokud se někomu podařilo propíchnout měchýř, anebo když strážce všechny protivníky začaroval a vyřadil. Ve 14. století se však Stichstock postupně přestal hrát.

Nelze vyloučit, že Cimrman byl ve skutečnosti kouzelník a že se snažil tento zapomenutý sport vzkřísit…

Náš výlet se postupně chýlil ke konci a my se vydali na prohlídku expozice v Muzeu hudby, věnované jiným velikánům – hudební skupině Beatles. Vyfotili jsme se se žlutou ponorkou i s voskovými figurínami Paula, Johna, George a Ringa, poslechli si pár písniček, které ani po více než čtyřiceti letech nezestárly –

Příště můžete některé z našich kolejních zvířátek vzít někam na výlet zase vy! A nezapomeňte na fotící krabičku!