V pátek 25. března jsem se dočkala svého prvního famfrpálového tréninku, který začal od šesti hodin večer. A už tu bylo první dilema – jaký post si vybrat a zkusit?
Zjistila jsem, že je velký zájem o brankáře, který se prý trénuje nejlépe. Sama se přiznám, že jsem na něj měla zálusk, přesto jsem se ocitla na pozici prvního střelce. Řekli byste, že jsem pak zběhla na post vyhlédnutého brankáře? Kdepak. Pokud jsem se zrovna neopíjela na ošetřovně výborným bylinkovým čajem a neléčila se, případně nespala v nočních hodinách, trávila jsem čas na tomto postu.Hřiště se začalo postupně plnit a trénink se rozjel naplno. Mile mě překvapilo, když udeřila půlnoc a na tréninku bylo stále mnoho lidí. Pokud si pamatuju dobře, jen jedno místo nebylo obsazené. Po ránu se nás na hřišti nesešlo moc, ale s přibývajícími hodinami se naše řady rozšiřovaly. Na některých byla vskutku patrná jejich únava, o zábavu nebyla nouze.
Za celou dobu, kterou jsem na hřišti strávila, se nás na tréninku objevilo mnoho. Vicky, Magi, Herwen, Chia, Rosi, Yva, Vendy, Naty, Safirka, Adriana, Sophi, Vivi, Paul, Nicholas, Smajlík, Lili, Sam, Cili, Erin, Emma, Amy, Sarah, Erumocio, Bea, Piper, Oresta, Silvi a samozřejmě i naše skvělá kapitánka Ellka Willowá. Někteří na hřišti vydrželi obdivuhodnou dobu, jiní jen chvíli, protože jim čas a povinnosti nedovolily jinak. Všem patří můj obdiv. A co všechno jsem zažila? Hned zpočátku jsem zaskórovala a dala pár gólů – přestala jsem to počítat u šestadvacátého. Byla jsem jednou shozena z koštěte a vypěstovala si fobii z odrážečů. Viděla jsem několikrát zlatonku, která přede mnou tancovala. Naučila jsem se nazpaměť cestu na ošetřovnu a vypomohla jsem malinko Vicky. Také jsem splnila svou hranici, kterou jsem si určila jako momentální cíl (rovnou jsem ji přeskočila).
Začátek famfrpálové sezóny pro ně neznamenal jen možnost trénovat famfrpál, ale i příjemně strávený čas s mou kolejí. Všem děkuju za rady, podporu a milou společnost. Jste skvělá parta!
Sam-Am Chainless