Trimeles / Famfrpál / Famfrpálový maraton
Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem Připomeňte si s námi Albu Jacquelin Velikonoční pondělí na hradě Mrzimorští nováčci a famfrpál Patricia, Klotylda, Susan a Cassiopea : Čtyři mrzimorské bojovnice Filmový večírek Mrzimorský rituál pro nováčky Tři soudky radí 8 Bomba na hradě! Přišla osobnost, kterou nikdo nečekal!! Představujeme nováčky Nástrahy soubojového klubu Na tom není nic vtipného! V. Závěrečný večírek šíleného roku Na tom není nic vtipného! IV. Jaká byla cesta za pohárem? Na tom není nic vtipného! III. Selina Garcia o postu kapitánky: Nebyla jsem si jistá, zda se na tu funkci vůbec hodím Záchranná jezevčí mise Z deníku adoptovaného jezevce …. II. část Zima 2020 : Pohľad z druhého miesta Rekord sezony: Trénink, který trval tři hodiny! Cirque du magique – očami návštevníkov Vianočná výprava do lesa Móda Ohnivého dne Výprava očima nováčků: Na bobří hráz a ještě dál Tři soudky radí 7 Jezevci na tripu… do lesa Krátké příběhy 1

Famfrpál

Famfrpálový maraton

Druhý trénink sezóny byl před námi a Sam-Am s Chiarou se rozhodly pro vytvoření vlastního rekordu. Jaké to je, strávit 24 hodin na hřišti?

16. dubna začalo ráno jako každé jiné. V kolejce to trochu více žilo a všichni se připravovali na trénink s nadšením. Osobně jsem se věnovala svým úkolům – jistě jsem nebyla jediná. Odpoledne vrcholily přípravy na trénink. Obdržela jsem klíček od kumbálu, abych mohla pomoci s půjčováním výbavy a dalších věcí.

V 18 hodin začal trénink naší koleje. Každý se do trénování pustil podle svých možností. Čas do půlnoci příjemně utíkal. I únava nebyla patrná. První sestava hráčů na hřišti se začala obměňovat a řídnout.

Ve dvě hodiny v noci přišel čas na svačinku, která nebyla nikterak velká. Přišla i první celková krize. Nasednout, sesednout, nasednout… Hřiště patřilo odrážečce Ywě, která si na týmu B, který jsem tvořila já a Nich, pořádně smlsla. Šlo jí to výtečně. Díky ní jsem překonala svou fobii z odrážečů a stala se jedním z nich.

Velmi dlouho se mi na mém postu nedařilo. Má chvíle nastala, když se ve tři čtvrtě na čtyři objevila Vicky. Po pár minutách byla dole. Zatím jsem si to u ní nevyžehlila. Čím to jen mohlo být, že jsem ji poté z koštěte shazovala nejčastěji?

Kolem čtvrté hodiny ranní se dostavila krize osobní. Já i Chiara jsme pomalu usínaly – dokonce i na koštěti. Naše Vicky nám hodně pomohla překonat únavu, když za námi takto nad ránem zavítala.

Další spolužáci na ranní trénink přicházeli pozvolna. Bylo příjemné postupně zaplnit a vyrovnat oba naše týmy.

S naší únavou přišla i filozofická chvilka. To byste neřekli, jak dovedou tři citrónky, které plavají na hladině ve známé písničce, potrápit naše hlavinky. Dodnes netuším, kdo je vlastně sežral. Ví to někdo?

Odbyla devátá hodina a já jsem si konečně dala večeři v podobě polévky. Únava opadla, ale přesto jsem více pozorovala a naslouchala druhým, než mluvila. Klíče od kumbálu jsem poslala Chiaře, aby mě vystřídala. Byla jsem jí za to vděčná.

Během odpoledne se na hřišti objevily nové tváře, mezi kterými jsme s Chiarou poznaly staré známé. Zjistily jsme, že naše dvě spolužačky moc dobře známe. Chodily jsme s nimi do jiné školy. Vida! Kouzelnický svět je malý.

Od šestnácté hodiny jsem si přála jediné – zapadnout do postele a spát. Chiara byla naopak plná energie. Poslední dvě hodiny se v mých očích neuvěřitelně táhly, ale už jsem byla blízko, tak to přece nevzdám! Pravdou bylo, že poslední půlhodina mě trochu probrala. Těšila jsem se na konec.

S úderem osmnácté hodiny jsme hromadně opustili hřiště. Byla jsem šťastná, že se nám to s Chiou podařilo. Domotala jsem se do společenky a po 36 hodinách jsem se vděčně skácela do postele.

Závěrem bych řekla, že famfrpálové hřiště nemusí nutně sloužit pouze hráčům. Děje se na něm tolik věcí, dovíte se mnoho informací. Někteří se na nás byli podívat, aniž by nasedli na koště. Myslím si, že náš společný čas zde nás více spojil, nabídl možnost poznat druhé. Tento poznatek, skvělou náladu a krásnou vzpomínku, si odnáším z čtyřiadvacetihodinového tréninku.

Vaše Sam-Am 

5 komentáře

  1. Sophia Glis Glisová 26. 4. 2011 11:50

    Citrónky sežrala babizna.
    …až dopluly k souostroví,/ byl to ostrov korálový./ Žila tam jedna babizna, /byla to mořská kravizna,/ sežrala citrónky i s kůrou,/ zakončila tak baladu mou.
    Ještě něco potřebuješ vědět, Sam-Anm?
    Jinak pochvala!

  2. Anonymous 26. 4. 2011 12:56

    Citrónky nesežrala babizna.
    …a tak se plavily do dáli,/ až na ostrov korálový./ Tam je však stihla nehoda zlá,/ byla to mořská příšera,/ sežrala citrónky i s kůrou,/ zakončila tak baladu mou.
    Tak jak to tedy bylo? :D
    Ywa

  3. Sophia Glis Glisová 26. 4. 2011 23:12

    Patrně těch citrónků bylo víc než tři, některé sežrala babizna a jiné příšera…každopádně i s kůrou, rýba róba rýba róba rýba róba čuču!

  4. Vicky 27. 4. 2011 05:37

    Já mám za to, že z těch citronů vyrostly stromy, nejspíš si to s něčím pletu, ale netuším s čím…

  5. Marylin 28. 4. 2011 11:40

    Sežrala je mořská příšera.! Ale jestli to byl jen krycí název pro babiznu… kdo ví :D

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*