Výprava, o které nikdo nevěděl, ale všichni si ji užili

Stalo se to náhodou, naprosto neplánovaně. Ve čtvrtek večer jsem se poflakovala po VS a najednou slyším zmínku o lese. A to víte, já když uslyším zmínku o lese, ihned se do něj hrnu.

Sl. Ginevra povídala, že v lese se děje něco divného a jestli nejsou nějací dobrovolníci, kteří se s ní odváží jít se tam podívat. Tak jsem se přihlásila, že bych šla. Nakonec jsme tam byly: já, sl. Aliska, sl. Eliz, sl. Ginevra, Tydynka a Ev.

Vešly jsme do lesa a zjistily jsme, že se zase neúčastní žádný chlap a ihned se rozběhla debata na téma ,,Mužská lenost“ – doufá, že to bude číst jen ženské osazenstvo hradu –

No nic…vlezli jsme do lesa a už po pár metrech jsme narazili na – ehm… – zvláštní myšku. Byla modrá! Tydynka projevila svou lásku ke všem zvířatům a já, navzdory tomu, že máme v koleji Fouska, jsem radši couvla.

Šly jsme dál a sem tam se ozývaly rány. Nicméně jsme se ozbrojily odvahou a stále postupovaly, barev bylo víc a víc – barevné keře, stromy, zvířata…ale barevné jako fialové, červené, modré. Když tu najednou z křoví vylezl fialový jelen! Tydy zas hned: „Jezů!“ ale ono to moc „jezů“ nebylo, protože se nás ten jelen rozhodl atakovat. Každá jsme nějak uhnula (skočily do křoví, za strom, udělaly živou hradbu, …) Ale to bych nebyla já, abych nezabodovala. Skočila jsem šipku přímo do trní, fajn no… – sarkasticky se zasměje –

Ale přese všechno jsme pokračovaly dál a nestačily jsme se divit! Les byl čím dál tím barevnější. – při vzpomínce nevěřícně zavrtí hlavou – Dokonce se objevil i duhový potok, byl sice krásný, ale problém byl v tom, že jej zvířata nemohou pít.

A právě v té vodě byl ,,problém“ – pousměje se při vzpomínce na příhodu, kterou bude vyprávět – Náhle se u potůčku objevila kočka. Vtip byl v tom, že ta kočka byla normálně šedá! Vypadala, že se chce napít, ale duhová voda jí nějak nejela. Tak se zorganizovala záchranná akce a z útrob našich batohů se vynořila voda a miska. Kočka se napila a my mohly pokračovat dál. Ovšem to by nebyla Tydy, kdyby se jí ta kočka nezalíbila. Rozhodla se, že ji vezme s sebou… – zasměje se –

Došli jsme k dřevěné roubence a začali se oblížet kolem, když tu se zjevil záhadný můž s barevným pláštěm. Říkal, že je dvorní alchymista Duhoplášť. Přijali jsme to, ale Ev si stále myslela, že je to hipík – zasměje se – Zkoumal, jak se projeví barvy na zvířatech a rostlinách a dělal to v dobrém úmyslu, ale bohužel těm zvířátkům to moc neprospívalo. Musely jsme Duhopláště nějak přesvědčit, aby toho nechal.

Nakonec se nám podařilo přemluvit jej, všechny barvy vrátil zpět, tak jak byly a odešel do Prasinek, kde bude mít své místo pro výzkum. On na nás zase usmlouval jeden strom.

Vydali jsme se zpět do Prasinek a cestou jsme procházeli kolem bažiny, jestli náhodou něco nenajdem. A zase jsem bodovala – ale vážně mě to nenapadlo! – Sebrala jsem, co jsem viděla a ihned jsem byla poučena, že takto se to nedělá – vtáhne hlavu mezi ramena – Já vážně nevěděla! – loučí se s váma a jde se zahrabat –