Letní výjezdní seminář neboli Letňák je tradičním každoročním doplňkem kouzelnické výuky na naší škole. V sídle rodiny Honorů se letos 17.-21. srpna tato oficiální akce školy konala již popáté a účast studentstva i profesorstva byla natolik hojná, že to hostitelku madam Silvii téměř zaskočilo, ale nakonec se díky pár nafukovacím kouzlům do budovy vešli všichni a v naprosté shodě a bez konfliktů zde strávili celých pět dnů.

Všech 46 přihlášených zde sice nebylo úplně na celou dobu, ale i tak musela madam Silvia každý den připravit krmi pro zhruba čtyři desítky hladových krků. Ochotná a početná služba, v níž se vystřídali postupně všichni návštěvníci Letňáku, se sice snažila pomáhat, jak to šlo, ale stejně nejvíc práce odvedla právě madam Silvinka se svou úhlavní asistentkou Feliskou, bývalou mrzimorskou primuskou. Mrzelo mě, když jsem viděla, jak ve chvíli, kdy se ostatní baví nějakým zdařilým programem, ony mají plné ruce práce a značně uštvaný výraz… myslím, že tahle dobrovolná „oběť“ pro druhé si zaslouží to nejvyšší ocenění a vděk. Ty uvozovky nemají onu oběť nějak bagatelizovat, ale mají vyjádřit to, že obě organizátorky se o své svěřence přese všechno staraly s radostí a myslím, že ne s pocitem nějakého trpitelství – když jsem se s madam Silvinkou loučila, také mi to řekla: že tyhle letní semináře jsou jí tak milé, že snad hlavně kvůli nim na Hog vydržela až dodnes…

Kdo v Honorově všechno byl? Jmen je to opravdu dlouhá řada a každý si je může vyhledat mezi proběhlými srazy, takže se omezím jen na konstatování, že bylo přítomno 14 fialových, mezi nimi samozřejmě ředitel školy prof. Nimrandir Elénére a také tři ze čtyř kolejních ředitelů: havraspárský prof. John Werewolf, nebelvírská prof. Betelgeuse Orionis (byť ta musela odjet dříve) a mrzimorská prof. Silvia Honorová – Mrzimor zde měl ale i bývalou dlouholetou ředitelku prof. Letitii te Tiba a rovněž bývalého kolejního ředitele prof. Serge Renina.

Ze studentských kolejních výprav byla nejpočetnější desetičlenná havraspárská pod vedením primusky Larrie Larstonové, naopak ze Zmijozelu přijelo studentů jen pět, avšak primuska Cerridwen Lowra Antares nechyběla. Nebelvír a Mrzimor byly početně tak mezi tím… Ovšem zatímco z červených péček přijela jen prefektka Esperanza Milagrosa, žluté vedení tu bylo dočista komplet, jen se podívejte (zleva Paul, Sophia, madam Silvinka a Ellka):

V abecedním pořadí Ellka Willowa, Felicitas Frobisherová, Chiara Cheisseová, Nicholas McElen, Paul Brewer, Samantha Am Chainless, Sophia Glis Glisová (na snímku je ovšem nekompletní sestava, v pořadí zleva Paul, p.p. Silvia, Chiara, Samantha Am, Feliska, Nich a Sophia). Ovšem vlastně tu byla také Claire Magic a Pískomil Frobisher, kteří se do Mrzimoru před pár dny vrátili – k velké radosti pamětníků starých zlatých časů (najdete je v druhé části reportáže na snímku z lekce lektvarů). A stále mezi žluté se počítá i naše absolventka Iva WildDragon, která je již profesorkou (na snímku se svým dráčkem). Takže mrzimorské zastoupení bylo vlastně ze všech nejhojnější:) Na poslední fotce vidíte setkání mrzimorské historie a současnosti: bývalá primuska Feliska, madam Letitia a madam Silvia.

Vzdělávací i zábavný program se letos nesl v duchu tématu Kouzelníci v cizích krajích, a tak jsme se díky výkonným přenášedlům mohli podívat na Slovensko, do Japonska a i na Zeměplochu. Žlutý Trimeles si na toto téma připravil populárně vzdělávací seriál, na který se můžete těšit již od zítřka – podíváme se do dalších kouzelnických zemí, na zdejší tradice a významné magické osobnosti.

Já sama jsem – paradoxně kvůli pozdějšímu příjezdu z rodinné dovolené na Slovensku – zmeškala slovenský den, během kterého měli účastníci získat osvědčení o kulturní a jazykové způsobilosti k pobytu na Slovensku. Každý musel projít školením v pletení sýrových korbáčiků (pod vedením madam Letitie) a poté jeden korbáčik vlastnoručně uplést. Potom prokázat schopnost číst bez chyby odborné magické texty ve slovenštině… a kdo předvedl také znalost slovenských reálií, získal nakonec potřebná razítka na příslušné formuláriky – tohle magické slovo evidentně všem učarovalo.

Stejně tak jsem zmeškala i přednášku o magii na Zeměploše a výrobu špičatých klobouků, jaká škoda… Ale ve školní obrazárně najdete fotky od Nicha, takže se tam pak nezapomeňte kouknout.

Do Honorova jsem dorazila až ve čtvrtek večer, a to zrovna ve Velké síni probíhalo takzvané bradavické konkláve. Diskutovalo se zde nad všelijakými více či méně životně důležitými otázkami Hogwartské školy, ať už jde o studium, famfrpál či čokoládové žabky, diskutovalo se velice dlouze, až část přítomných začala zívat a ti vytrvalejší se přesunuli do jiné místnosti, ale mám takový dojem, že spíše než nějakým konkrétním závěrem debata skončila usnutím pana ředitele i většiny přítomných:) Přesto je určitě užitečné poznat názory a způsob uvažování druhých. Nejzdatnějším debatérem byl jako obvykle pan Filius Orionis, poslední bdící účastníci odpadli kolem půl čtvrté ráno. Doufám, že podrobnější tiskovou zprávu přinese třeba Denní věštec, protože madam Anseiola si pořád něco škrábala do bonzbločku.

V pátek přesto všichni nakonec nějak vstali…

 …a po snídani připravené kreativním služebním týmem byl zahájen den věnovaný Japonsku. Na jeho přípravě se podílela známá znalkyně Japonska prof. Angela Grey-Slytherin, která tak byla přítomna mezi námi alespoň duchovně. Nejprve jsme si procvičili psaní japonských znaků – uhádnout, který z nich znamená „jezevec“, se mi merlinužel nepodařilo, vybrala jsem si „hrocha“. Zmátly mě proužky, no.

Pomocí přenášedla jsme se pak přemístili do Zapovězeného lesa, kde jsme museli ve skupinkách a v podobě cupitajících japonských turistů hledat cestu k pokladu… Jak na potvoru mi vypověděla službu fotící skříňka, takže cupitající hledejte opět v obrazárně, já stihla zaznamenat jen pár dezorientačních tabulek.

Hm, nějak z toho cestování prostorem ztrácím i pojem o čase, takže si nejsem úplně jistá, co bylo napřed a co potom… ale jak tak koukám na kouzlofotky, tak do Japonska jsme asi cestovali až odpoledne, zatímco dopoledne jsme ještě absolvovali výuku nových kouzel pod vedením tří mágů: černého, bílého a šíleného.

Zejména zajímavé choreografie Šíleného mága opravdu stály za to a myslím, že někde budou k nalezení i pohyblivé obrázky – my v Trimelovi máme k dispozici jen nepohyblivé:

Na posledním snímku vidíte nejmladší účastnici Letňáku, dvanáctiletou havraspárskou Magnólii Lecter, zvanou Prcek. Odvaha jí ale rozhodně nechybí, troufla si dokonce sebrat panu řediteli jednu magickou botu.