Žlutí nováčci, kteří by chtěli zkusit psát do Trimela, můžou v tomto volném cyklu prozradit něco o sobě a svých prvních dojmech po příchodu do koleje – jako první se nám představí Dairine, čerstvá a nadšená posila Mrzimoru.
Seriál Nováčci se představují jsme tu měli už v předchozích letech, můžete se inspirovat třeba také tady:
http://trimeles.blogspot.com/2011/02/novacci-predstavuje-se-carolin-eva.html http://trimeles.blogspot.com/2011/02/novacci-predstavuje-se-teresia.html
Za takový článek si můžete vydělat cca 8 srpců, v případě veleděl i více. A zatímco standardně vyplácíme honoráře až po skončení kalendářního měsíce, nováčkům budeme nyní peníze posílat hned po vydání článku, doufáme, že je budete investovat především do svého vzdělání
Jmenuji se Dairine von Cartage a pocházím z malé vesničky nedaleko Godrikova Dolu. Moje matka je kouzelnice a má své velké bylinkářství, v tom, co dělá, je opravdu dobrá! Otec byl mudla a naneštěstí zemřel. Mám dvě mladší sestry, které sem do Bradavic třeba také jednou budou chodit!
Když má matka zpozorovala, že i já jsem zdědila kouzelnické nadání, měla ohromnou radost a spolu se mnou se těšila, že sem nastoupím. A teď, když jsem tu, mi stále píše, jak se mi tu líbí, jestli mám dost kamarádů, ať se hlavně dobře učím… No však to znáte, starostliví rodiče.
Velmi se těším na výuku, protože po mé matce jsem zdědila zálibu v bylinkářství a ráda bych se mu také věnovala. Mám také koníček v cizích jazycích, zejména ve francouzštině a španělštině a docela mi jdou. Mezi předměty jsem zahlédla i Kouzelnickou francouzštinu, tak doufám, že tato třída bude letos otevřena!
Největší strach mám asi z toho, že svou matku zklamu. Co když zde nebudu učivo zvládat, co když nejsem tak dobrá jak si myslí? Toho se opravdu moc bojím. Ale zároveň věřím, že zde najdu přátele, kteří mi v nouzi pomohou a že mě nenechají ve štychu :)
PRVNÍ DOJMY
Když mi přišla sova s rozhodnutím o přijetí na tuto školu, dokonce jsem se až bála to otevřít. „Co když mě nepřijmou, co když mě nepřijmou…“ opakovala jsem si. Když jsem konečně našla dostatek odvahy a otevřela zapečetěnou obálku, srdce mi poskočilo radostí. Začala jsem shánět potřebné školní pomůcky, běhala jsem zběsile po Příčné ulici jsem a tam, no prostě jsem byla šťastná – a zmatená. Po mém příchodu do školy jsem se trochu uklidnila. Lidé tu jsou opravdu velmi milí!
ZAHAJOVACÍ SLAVNOST
A byl tu onen slavný večer – Zahajovací slavnost. Všichni nováčci na škole se shromáždili před kolejními stoly, starší studenti u nich již seděli a netrpělivě vyčkávali, koho Moudrý klobouk do jejich koleje přiřadí. A my, nováčci, ještě netrpělivěji očekávali hlas, který pronese naše jméno.
Najednou to bylo tady. „Dairine von Cartage“ pronesl Moudrý klobouk. Nepatrně jsem sebou trhla a váhala. „No tak, nemám na tebe celý den!“ řekl již důrazněji. Zhluboka jsem se nadechla, vystoupila na stupínek, posadila se a na hlavu si nasadila Moudrý klobouk. Chvilku se rozmýšlel, něco si pro sebe mumlal a pak najednou konečně, jasně a zřetelně vykřikl: „Mrzimor!“ a já byla šťastná. Přesně tam jsem chtěla, to byla má vysněná kolej.
NOVÁ KOLEJ
Když konečně bylo po nikdy nekončící Zařazovací slavnosti, odebrala jsem se společně s celou kolejí do Kolejní místnosti. „Pááni,“ řekla jsem si. Bylo to tam opravdu nádherné. Posadila jsem se do křesla a hned se dala s pár novými spolužáky do řeči. Kdo by byl řekl, že mi hned někdo vymyslí přezdívku! Ale může za to mé jméno, u kterého nikdo neví, jak se vyslovuje. „Fon Kartáč“ nebo taky „Kartáčová“, tak mi někteří nyní říkají!
Doufám, že nejen já mám ze školy a ze své nové koleje tak skvělý pocit, ale že i ostatním nováčkům se tu líbí, a že se brzy všichni zařadíme mezi naše starší spolužáky.