Román na pokračování stále pokračuje. Můžete rozhodnout o páté kapitolce. K dispozici máte všechny minulé kapitoly a shrnutí děje. Jdeme na to!

Tentokrát vám vůbec nezávidím. Obě soutěžní kapitolky jsou napínavé, čtivé a nenásilně navazují na děj.

Hlasovat můžete opět prostřednictvím anketky do neděle 4. prosince 2011.

CHODBA SKRYTÉ TEMNOTY

Prolog
První kapitola – Scott Paterson
Druhá kapitola – Překvapení
Třetí kapitola – Kniha mrtvých
Čtvrtá kapitola – Nečekaná pomoc

a) 5. kapitola – Podivní spojenci

Lina se však zastavila hned poté, co vyšli z místnosti. „Nějak se mi to nezdá,“ pípla roztřeseným hlasem. „Grace, stalo se někdy, že by se dveře samy otevřely, když jsi byla uvnitř?“
„Ne, tohle je poprvé,“ odpověděla dívka.
„To je zvláštní,“ zauvažoval Nick. „Proč se tak najednou otevřely?“
„Nejspíš některý z našich pokusů o otevření marný nebyl, i když chvilku trvalo, než se otevírací mechanismus spustil,“ nenechal se odradit Scott. Chtěl záhadě přijít na kloub a rozhodně neměl v úmyslu se do kobky vracet.
„No, nevím,“ rozpačitě opáčila Lina. „Jen aby nás nečekalo nějaký překvápko, který se nám nebude líbit,“ zauvažovala. Toto místo jí nahánělo strach.
„Bojíš se?“ ušklíbl se Scott, i když i on měl podobný pocit, jako Lina.
„Ne,“ vyhrkla dívka, aby se jí kluci nesmáli. „Tak pojďme,“ dodala rezignovaně.

Grace vyrazila mlčky jako první. Byla nejstarší, proto cítila, že by se o skupinu mladších studentů měla postarat, i když sama byla slabá a sklíčená. Za ní šel její kamarád Nick. Scott s Linou po boku je následovali. Šli dlouhou temnou chodbou asi tři minuty, když se před nimi objevily dveře. Byly totožné s těmi, kterými právě unikli ze svého „vězení“.
„Tohle se mi nelíbí,“ špitla Grace a i ostatním se ve tvářích zračilo znepokojení.

Stejně jako v kobce, i zde se objevilo sílící světlo, poté, co hrad opět pročíslo chvění a otřesy. A znovu se ztratilo ve stěně a pak se rozsvítil jeden ze symbolů. Kamarádi se na sebe podívali. Nevěděli, co dělat. Nakonec to byl Scott, kdo se jako první dotkl kamene, pak postupně i ostatních. Zbylá trojice vše sledovala se zatajeným dechem. Lina vytáhla kus pergamenu a značila si pořadí symbolů. Co kdyby kombinaci ještě potřebovali, aby utekli většímu nebezpečí? Mohla by se jim hodit. Nevěděla, kdo jim pomáhá dveře otevřít, ale pokud je chce někdo nalákat na určité místo, těžko jim bude pomáhat i utéci z něj.

Dveře se otevřely a ocitli se v další místnosti. Byla plná zvláštního, mihotavého světla. Vešli dovnitř, neměli jinou možnost. Jedině vrátit se zpět a čekat na postavu v kápi. Jakmile vešli, dveře se zavřely. Nyní zjistili, z čeho světlo pramení. V místnosti bylo půl tuctu podivných postav. Vznášely se ve vzduchu. Kdyby je naši přátelé měli k něčemu přirovnat, nejspíše by to byli duchové. Postavy byly průhledné, ale ne bílé. Spíše namodralé. Také neměly tak lidské rysy. Byly jakoby zdeformované.

„K-kdo nebo c-co jste?“ vyhrkla Lina zděšeně. Scott ji chytil kolem ramen. Všichni čtyři na ně hleděli.
„Sami nevíme,“ ozvala se jedna z postav hlubokým, nepřirozeným hlasem. „Všichni jsme byli mrtví, pak jsme se najednou ocitli zde, v tomto podzemí. Ani nevíme, kde jsme. Někdo nás musel oživit magií. Viděli jsme kromě vás jen skupinku lidí v kápích. Nejspíše oni nás sem povolali. Podle jejich reakcí na nás se však pokoušeli o něco jiného. Zuřili, když viděli, co udělali. Zavřeli nás do místnosti, odkud jste odešli. Přivolávali nás postupně. Přibýváme tu po jednom. Nestarají se o nás. Nemůžeme odtud. Dokážeme proplouvat zdí, ale není nám to platné. Můžeme být jen v podzemí, světlo nám ubližuje. Proto ani nedokážeme zjistit, kde se nacházíme. Jen víme, že za těmito dveřmi,“ ukázal na dveře na protější straně místnosti, „je světlo. Nějaké schodiště. Co s námi bude? Kdo jsme? Pomozte nám, prosím. Vraťte nás do říše mrtvých. To proto jsme vám pomohli otevřít dveře. Prosím.“ Jeho hlas zněl zoufale. Ostatní postavy přikyvovaly.

„To snad ne,“ povzdechla si Grace a složila hlavu do dlaní.
„Ty víš, oč jde?“ obrátil se k ní s nadějí Nick.
„Možná,“ odvětila po chvíli dívka. „Nejspíše se snaží oživit mrtvé i bez knihy. Jenže se jim to nepovedlo. Místo těla oživili duše.“
„Co budeme dělat?“ vyjekla Lina.
„Musíme najít ředitele a říci mu, o co tu jde,“ rozhodl Nick. „Snad on vymyslí, co dělat. Zkusíme ty dveře.“
„Co když je to past?“ zareagovala Grace.
„Máme snad jinou možnost? Zde je alespoň naděje. Tam, kde jsi byla, je jen tvoje věznitelka.“
Grace jen rezignovaně přikývla. Nick měl pravdu.

Tajemné postavy propluly do temné chodby, aby jim světlo neublížilo, až dveře otevřou, a čtveřice kamarádů otevřela snad již poslední dveře. Prošli jimi a stanuli v chodbě sklepení, kterou znali. Kdysi tu pátrali po tajné chodbě. Rozběhli se směrem ze sklepení. Musí se dostat k řediteli dříve, než žena v kápi zjistí, že uprchli. Nick podepíral Grace. O chvíli později stanuli před chrličem, vchodem do ředitelny.

b) 5. kapitola – Kdo sídlí v ředitelně?

Cesta chodbou se zdála být nekonečná. Ušli snad dvě míle, když konečně uviděli konec tunelu. Skupinka v čele se Scottem poslední metry doběhla. Jaké bylo jejich překvapení, když se ocitli na chodbě ve druhém patře. Když z tunelu vyšla Grace, která skupinku uzavírala, tunel začal pomalu blednout až zmizel úplně.                        
„Zvláštní, tady to všechno začalo,“ uvědomila si Lina. „Je deset minut po půlnoci, co uděláme teď? A hlavně co s Grace?“                                                                        
Scott se ušklíbnul. „No nevím, jestli by měl právě teď říďa radost z naší milé návštěvy. Každopádně Grace nemůžeme nechat jen tak běhat po chodbě, obzvláště když nevíme, kdo je vlastně její nepřítel, teď i náš.“                    
„Dnes bych mohla schovat Grace k sobě do ložnice. Melissa a Griselda jsou stále ještě na ošetřovně po tom nepodařeném lektvaru lásky a Camilla spí jako dudek. Za ředitelem se půjde ráno.“                                     
„Nepodařený lektvar lásky, říkáš?“ rozesmál se Nick. „Komupak byl asi určen…? Dobře, sejdeme se tu zítra přesně v půl sedmé.“                                                         
„Dej na Grace pozor,“ dodal Scott a pospíchal za Nickem.                                       
„V jaké koleji jsi vlastně studovala?“ optala se Lina Grace. Její odpověď ji potěšila – ani ne tak tím, že Grace studovala ve stejné koleji jako ona, jako spíše faktem, že nebude do kolejní místnosti tahat vetřelce. Grace totiž studovala v Mrzimoru. Na nic víc se jí už neptala, Grace vypadala ztrhaně a navíc mohla být stále pod vlivem Veritasera.                  
 Pomalu vlekla Grace po schodech dolů za občasné poznámky některého z obrazů. Kromě skřítka ze školní kuchyně téměř u cíle své cesty nikoho nepotkaly. Lina nejprve položila Grace na jednu z pohovek v kolejní místnosti. Teprve poté, co se ujistila, že její jediná aktuální spolubydlící v ložnici tvrdě spí, uložila Grace do postele Melissy. Poté se zahrabala do svého pelíšku. Grace spala špatně. Házela sebou tak, až se Lina bála, že probudí Camillu. Proto ještě vstala, odhrnula závěs u postele Grace a pověsila nad její postel lapač snů, který vyráběla sama na hodině Čarotvorenie. Zdálo se, že Grace se trochu uklidnila.
Ráno se sešli tak, jak bylo domluveno. Dívky trochu meškaly, ale Grace dnes vypadala o mnoho lépe. Po chodbách hradu se už začínala trousit první ranní ptáčata, byl nejvyšší čas vyrazit. Nikdy by nevěřili, jak těžké je se k řediteli dostat (však to doposud nikdy nepotřebovali). Jaké bylo jejich zklamání, když zjistili, že schůzku s ředitelem jim může zajistit jeho zástupce – profesor Farrion.    
„Ne, to nemůžeme riskovat!“ vykřikla Lina. „Možná za tím vším stojí on!“                         
„Já to ale chci už jednou provždy ukončit, potřebuji dát zprávu našim a vůbec už bych tu neměla být“ rozčílila se Grace.               
 Chvíli tam tak bezradně postávali před ředitelnou, když v tom se její dveře otevřely. K jejich překvapení v nich ale nestál ředitel, nýbrž tajemná profesorka Lockhartová…!

Shrnutí děje: