Myslíte si, že kvůli Vám klobouk zešílí? Dostane infarkt? Bude se chtít oběsit? Dá výpověď? U jednoho sebevraha blázna ne, takže buďte v klidu. On už něco vydržel.



Srpen, rozhovory s Moudrým kloboukem
„Další!“ ozval se prapodivný neidentifikovatelný hlas z místnosti, označenou velkou cedulí, kterou každý druhý nováček přehlédl.
Elizabeth, v té době ještě malý losos v rozpadlé uniformě, opatrně nahlédla dovnitř.
„No, tak nemám na tebe celý den,“ klobouk trochu neslušně popohnal tu dívku s černými vlasy (i když je to přírodní hnědovláska) a zelenýma očima. Kdyby mohl, tak by si zapálil cigaretu, vyměnil potah a odjel na dovolenou na Hawai. Místo toho na příkaz jednoho ředitele, který byl blázen do kachniček, musel každý školní rok rozřazovat všechny nováčky.
Elizabeth tedy vstoupila a trochu nervózně se porozhlédla. „Ehm… tady to není popraviště?“ nejistě se zeptala a přitom koukala na kus pergamenu s přesným popisem cesty na popraviště.
„Samozřejmě že není!“ ozval se klobouk. „Tak už dělej, nasaď si mě, ať to máme oba za sebou.“ Elizabeth chvíli zírala na klobouk a pak se optala: „Vy, velevážený pane klobouku, jste popravčí?“
Klobouk, který měl té holky už plné zuby, prohlásil: „Samozřejmě! Jenom si mě nasaď na hlavu a máš to za sebou!“ Elizabeth s výkřikem: „Jupí!“ tedy nazvedla klobouk, usedla na stoličku a pak si ho nandala na hlavu. V tom okamžiku si navíc začala pískat nějakou směšnou melodii, kterou zaslechla v jednom mudlovském filmu.
„Hej, nepískej si!“ okřikl ji klobouk a snažil se přijít na to, kam ji zařadit.
„Promiňte, promiňte,“ začala se Elizabeth omlouvat. „Ale to nejde. Víte vy jaké to je mít závislost?“
„Ne, to nevím a budu rád, když to ani nezjistím,“ ujistil ji klobouk a stále přemýšlel. Potíž ale byla v tom, že Elizabeth se nehodila do žádné z kolejí. Nakonec to klobouk vzdal a prohlásil: „Můžeš jít.“
„Cože?!“ vyjekla Elizabeth. „To je jako všechno? Žádná Avada, žádná sectumsempra, žádnej cruciatus?“
„Samozřejmě že ne. Co sis holka myslela? Že zabíjíme budoucí studenty?!“ I když se to nezdálo, tak klobouku už po těch staletích ruply nervy.
„No jasně! Vždyť tady na tom lístečku mám napsáno, že tady je popraviště!“ a honem ukazovala klobouku lísteček popsaný drobným písmem.
„Hele, jestli se chceš zabít, tak jdi provokovat Arlessovou, já na tebe fakt nemám celej den!“ Na to seskočil z její hlavy (ano, klobouk opravdu umí skákat) a Elizabeth nezbylo nic jiného, než jít dál.


Ještě ten den večer, ředitelská pracovna
Pan řídící, veleslavný Nim seděl ve své pracovně s brkem v pravé ruce a kachničkou ve druhé, naproti klobouku, kterého se ptal, kam jaký student byl zařazeni. Zrovna otočil složku na písmeno E a po chvilce se dostal i té sebevražedné lososici.
„Elizabeth Gibsonová?“ zeptal se jako vždy, aby mohl i této studentce připsat kolej.
„Tamta? Strč ji do Mrzimoru k Willový,“ řekl a trochu se z něj zakouřilo, když si vzpomněl na danou prefektku.
„Když říkáš….“


A takto se vážení stalo, že Elizabeth Gibsonová se ocitla v Mrzimoru a Moudrý klobouk ji posléze zneužil, aby si konečně vyjednal vytouženou dovolenou na Hawaii, kam pro něj musel dojet sám pan řídící, který se tam trochu zdržel, protože musel dát své kachničce výchovnou lekci, aby neflirtovala s kokosy.