„Kdesi kdysi,“ začal Andy zeširoka, „už nevím, jestli to bylo v Nepálu nebo v Jeseníkách, byla hora. A ta neustále bručela a brumlala. Stěžovala si na všechno a na všechny tak dlouho, až k ní pomalu nikdo nechodil. Jen občas vítr prolétl kolem, ale když slyšel její litanie, zase rychle zmizel. Jednou takhle zaslechl, jak si hora stěžuje na bolesti břicha…“
„Od kdy horu bolí břicho,“ zavrtěla Jasmínka hlavou.
„Kušuj a neskákej mi do řeči,“ odsekl Andy.
„Tak tu nekecej blbosti!“
„Dobře. Kašlu na pohádku. Jdi si spát bez ní.“
„Ježíííš, ty jsi netykavka. No tak dobře, tak ji bolelo břicho,“ dodala smířlivě.
„Jo, bolelo,“ kývl Andy. „A čím dál víc. Kvílela a úpěla, jenže ji nikdo neslyšel. Až za čas prolétl kolem vítr a zaslechl její nářek.
´Co se děje? ´zeptal se a čekal, že hora na něj opět spustí, ale ona jen zasténala.
´Už celé století mne bolí břicho a nevím si s tím rady. ´
´Hm, dojdu pro jezevce, ten by snad věděl. ´řekl vítr a odlétl.“
„Hele, ono to asi fakt bude v těch Jeseníkách,“ zamyslel se Andy. „V Nepálu asi jezevce nemají.“
„Pokračuj!“
„A tak přišel jezevec. Bedlivě obcházel horu, prolézal každou skulinkou a každou jeskyňkou. Pak se postavil před horu a oznámil jí, že tady pomůže jen permoník.
´To víš, že jo. Permoník. Bude do mě různě šťouchat a kopat a nezůstane ze mne kámen na kameni. ´
Jezevec jen pokrčil rameny. Jenže horu břicho bolelo tak vytrvale, že nakonec souhlasila.
Permoník přišel a znovu celou horu prohlédl, pak pokýval hlavou a na jednom místě začal pilně kopat. Hora nejdřív bručela, ale pak ho nechala být. Permoník makal jak permoník a za čas uvolnil hromádku kamení, zpod které začal vytékat tenký pramínek vody. Hora cítila, jak se jí ulevuje. Čím byl pramínek svižnější a větší, tím lépe jí bylo.
´Potřeboval na svět a nemohl se tam dostat, ´usmál se permoník. ´Tak jsem mu trochu pomohl. ´
Hora mu vděčně poděkovala, on si sbalil fidlátka a odešel.
Pramínek vesele zpíval a poskakoval po kamenech směrem do údolí. Hora si na jeho veselou písničku brzo zvykla a přestala být nabručená. Do jejího okolí se vrátil život i vítr…“
„Prima,“ řekla Jasmínka.
„Tak přemýšlím,“ zvedl Andy obočí, „jestli to nakonec nebylo v Novohradských horách. Pak tam přišel jeden vykuk, zjistil, že je tam fajn voda a začal ji lidem prodávat. To by ale byl blbý konec pohádky, co? Tak necháme ten původní.“ Zamrkal a odešel spát.
Andrew Uroboros
To je naprosto super! :D
Emily S.
You can alwyas tell an expert! Thanks for contributing.