Emily Moonová
Když jsem přišla na Hog, všechny zdejší koleje pro mě byly velkou neznámou a nikdy jsem se nepouštěla do složitých úvah o tom, do které bych chtěla jít. Věděla jsem, že Moudrý klobouk rozhodne za mě a pevně jsem věřila, že rozhodne správně. A mé přání se splnilo, protože o tom, že do Mrzimoru prostě patřím, jsem nezapochybovala nikdy.
Od začátku jsem si tu připadala jako mezi starými známými a všechno mi připadalo úžasné. Velkou zásluhu na tom bezesporu má moje skvělá patronka, která mi pomáhala s prvními nejistými krůčky a možná ani neví, jak moc. Začala jsem tu prostě žít druhý život, ve kterém můžu aspoň na chvíli zapomenout na trable toho skutečného a kde vždycky najdu někoho, komu se budu moct svěřit a kdo mi poradí. Život, kde jsem v zasedačce a dokonce spoluorganizuji večírky, což mi trochu pomáhá i u mudlů. Život ve žlutém světě, kde na každém rohu potkáte usměvavou tvář a pomocnou ruku.
Můžete říct, že nemůžu vědět, jaké to je v jiných kolejích, ale já vím, že naše žlutá rodina je to nejlepší, co mě tu mohlo potkat.
A já jsem hrdá na to, že jsem v Mrzimoru!
Elizabeth Gibsonová
Do Mrzimoru jsem přišla jako malá, nevýrazná dívka, co to tu chtěla jenom zkusit. Nevěděla jsem, do čeho jdu a ani jak to tu funguje, protože i když si přečtete tisíckrát Školní řád, na hodně věcí potřebujete jen a jen zkušenosti.

Popravdě mi chvíli trvalo se prosadit, protože jsem dost těžký introvert. Ale tady mě všichni vlastně uprostřed roku přijali, i když před tím o mě vůbec neslyšeli. Čím déle jsem byla v koleji, tím víc lidí jsem mohla pokládat za přátele. Všichni jsou totiž v Mrzimoru vstřícní, milí, hodní a ochotní, čehož si strašně vážím. Na druhou stranu to chtějí i po vás, a za to jsem ještě radši. Moci někomu pomáhat je pro mě úžasný pocit, protože i já kdysi potřebovala pomoc ostatních, tak teď, později, ji zase mohu nabídnout někomu jinému.
Mrzimor je pro mě opravdu jako rodina, jak kdysi řekla McGonagallová v Kameni mudrců. Dala mi toho tolik a já jí to určitě budu ještě dlouhou dobu splácet. Protože najít si skvělé přátele, mít možnost se někde rozvíjet po všech možných stránkách, učit se zodpovědnosti a porozumění, to je k nezaplacení. A i když si někdo může říci: „Ale vždyť to dělá celý Hog!“, tak já to tak nevnímám, protože nejvíc mi dal právě Mrzimor. A i proto chci do až do konce svého působení tady hrdě nosit žlutou barvu na školní uniformě, má kolej mi totiž dala to nejcennější, co mi dát mohla.
A já jsem hrdá na to, že jsem v Mrzimoru!