Trimeles / Studentská tvorba / Takový normální kouzelnický den
Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem

Studentská tvorba

Takový normální kouzelnický den

Se svým domácím úkolem (tuším do Kouzelných formulí, se svolením prof. Werewolfa) se nám rozhodl pochlubit Andrew Uroboros. Povídka je to veselá, jen nás v redakci mrzí, že k ní nemáme žádnou ilustraci a Andy se dušuje, že kreslit neumí. Takže je tu výzva pro vás: nakreslete k tomuto vyprávění vtipný obrázek a pošlete nám ho, můžete získat honorář až 5 srpců.


V kouzelnickém světě se pořád něco děje. Taky aby ne, kdyby se nedělo, nebyly by dějiny. Ale kouzelnický svět je specifický v tom, že se v něm dějí jiné dějiny. Kouzelnické.
Tak třeba jedna rodina. Říkejme jim třeba… třeba… třeba Kouzelníkovi.
Mají dvě malé děti a dědečka. Všichni žijí pohromadě v jednom domě uprostřed mudlovského města a až na pár maličkostí jsou spokojeni.
Tatínek Kouzelník pracuje na ministerstvu a maminka Kouzelníková je doma, protože děti jsou ještě malé a dědeček už trpí pokročilým stádiem sklerózy a každou chvíli se někde zapomene.
A jak vypadá jejich normální den?


****

Odpoledne přijde tatínek domů a tam, jako vždy, panuje pohoda. Z dětského pokoje se ozývá vřískání a duté rány, z kuchyně cinkání talířů a nádobí.

„Dobrý den,“ pozdraví.
„Dobrý den,“ usměje se maminka.
„Jak jste se dnes měli? A kde je dědeček?“ rozhlíží se tatínek. „Zase zkouší začarovat našeho Azora v kanape?“
„Ne, dnes ne. Dnes pro změnu seslal kouzlo Silencio na Dana.“
„A povedlo se?“ ptá se s nadějí v hlase tatínek.
„Ne,“ ujistí ho s klidem, „moc dobře víš, že můj otec je moták a nikdy žádné kouzlo neudělal.“
„Škoda, tohle se mu podařit mohlo,“ povzdechne si a zaposlouchá se do další hlasité hádky, která v dětském pokoji trhá uši i dávno zesnulé a nahluchlé babičce na portrétu.
Posadí se ke stolu a tázavě se podívá na maminku.
„Jídlo bude za chvíli, zatím si přečti noviny.“
„Vždyť dělám na ministerstvu, vím všechno, co je v novinách o den dřív,“ hlesne, ale pod jejím pohledem změkne a usměje se. „Accio noviny,“ řekne a rychle se schová za otevřenou stránku.
Maminka se vrací k vaření. Tiše si prozpěvuje a míchá v hrnci omáčku. Hluk v dětském pokoji na chvíli ustane, pak se ozve ohlušující rána a po ní další řev. Nikdo se nad tím nepozastaví.
U vchodu zavyje vlkodlak.
„Dojdeš otevřít?“ zeptá se maminka. „To zas vedou dědečka domů. Už jsem je čekala každou chvílí.“
Tatínek se zvedá a jde ke dveřím.
„Teda, ten váš zvonek,“ bručí statný policista a strká před sebou dědečka, „pokaždý zapomenu, že je to právě u vás a leknu se. Jednou z toho dostanu infarkt.“
„Promiňte,“ omlouvá se automaticky tatínek a přebírá si dědečka.
„Seděl v parku, kusem větve šťouchal do papíru a hulákal Wingardiumleviosa nebo něco podobnýho. Dávejte si na něj pozor, jo?“
„Dědeček je neškodný. Nikomu neubližuje,“ ohradí se tatínek.
„To vím, ale i tak,“ přikývne policista a obrátí se na dědečka. „Tak, pane Moulo, už jste doma. To jste rád, co?“
„Ale no jo,“ zavrčí děda a mračí se. „Stejnak ho jednou zvednu,“ vystrčí bradu a důstojně vkráčí do předsíně.
„Cože zvedne?“ policista se za ním udiveně kouká.
„Toho si nevšímejte,“ zavírá dveře tatínek. „Náš dědeček je podivín. Děkujeme, že jste nám ho přivedl.“
„No jo, rádo se stalo,“ cvrnkne policista do čepice a odchází.
„Colloportus,“ zašeptá tatínek k zavřeným dveřím a vrátí se do kuchyně. „Pro jistotu jsem zamkl,“ oznámí.
„Mně doma stejně neudržíte,“ zašermuje dědeček kusem větve, který si propašoval domů a vrhá se ke dveřím.
„Alohomora!“ ozývá se z předsíně dalších půl hodiny, dokud nedá maminka na stůl večeři.
Když se setmí a přijde čas jít spát, nažene tatínek děti do postele, dá jim každému pusu na čelo a popřeje Dobrou noc. Pak zavírá dveře a slyší: „Lumos.“
Povzdechne si. Večer co večer to samé. Otevře a unaveně se na syna podívá.
„Chceš, abych ti vzal toho Malého lektvarníčka?“
„Ne.“
„Tak zhasni!“
„Nox,“ ozve se otráveně a tatínek ví, že si konečně odpočine.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*