Inahe Yuri Wolfová
Když mi přišla sova s tím, že jsem se dostala na hrad, byla jsem na sebe hrdá. Bylo mi úplně jedno, do jaké koleje mě zařadí, protože jsem neměla žádné oblíbence. Ale v den oslavy jsem zatoužila nosit zelené barvy a modlila se za to.
Bohužel to nevyšlo. Malý, trochu zklamaný prvák vešel do kolejky, kde všichni blbli, kejklili a kdovíco ještě.
Nestačila jsem se divit a raději zalezla někde do kouta, abych se ostatních stranila. Počítala jsem s tím, že stejně asi za chvíli odejdu, jenže to už na mě dávno vybafli Theinka se Samíkem a další členové koleje, že už nebylo možno jít zpět – alespoň v ten den.
Úplně první okamžik, kdy jsem se do této koleje zamilovala, když teď už bývalá prefektka vymýšlela ztřeštěné nápady a chovala se ke mě, jako by mě znala roky.
Všichni byli milí, otevření a dodnes mám moc ráda žlucení ve velké síni či dělání z ní „naši druhou kolejku“.
Sice se mi občas zasteskne po svobodě za hradem, ale i tak bych to momentálně neměnila. V Mrzimoru jsou šílenci, ale dobře zapálení šílenci, také poctiví, vtipní a to z nich dělá nejlepší lidi na téhle škole a jsem ráda, že se k nim můžu řadit taky. Navíc žlutá je krásná, jezevec roztomilý a huňatý a my jsme prostě Huff huff hufflepuff!
A já jsem hrdá na to, že jsem v Mrzimoru!
Inoušku, napsalas to skvěle :o)
Andy