Ano, tak by asi mohl znít titulek článku. A týká se to i mě…
(píše nám Esperanza Luisana Morgan, tábořící před hradem; abychom zamezili veřejnému pohoršení, doplnili jsme její dosti skrovný oděv alespoň o roztrhanou školní uniformu)
Všichni známe ten pocit, kdy se Hog otevře novým tvářím poprvé, ale záhy u některých počáteční nadšení opadne. To je i můj případ. Na Hog jsem přišla v roce 2010 v srpnu. Ze začátku jsem byla nadšená vším novým a snažila jsem se být aktivní ve výuce a dalších věcech. V lednu, to jsem postoupila do druhého ročníku, jsem měla trošku potíže s mudloškolou a ani Hog mě moc nebavil a na výuku jsem mírně řečeno kašlala +stydí se+. Dopadlo to tak, že jsem zůstala sedět ve druhém ročníku. Někde v polovině srpna 2011 jsem se rozhodla udělat radikální krok a nechala se smazat. První půlrok to ještě šlo, zabývala jsem se mudloškolou, tak jsem na Hog moc nemyslela, jenže v tom druhém půlroce už jsem si začala zoufat. Strašně jsem se chtěla vrátit, ale co se nestalo, byla jsem s rodiči pryč a červnovou registraci jsem prošvihla. Ach, jak já nadávala, že jsem se tenkrát vůbec nechala smazat, proč jsem se radši nezmrazila?(Tohle si říkám dodnes). Spolu s ostatními lososy jsem v půli srpna netrpělivě vyčkávala na registraci, abych se mohla obnovit. A dočkala jsem se, bylo to přesně v den jejího otevření, tedy 27. 8.
No, teď už jen čekám, kdy mě pan ředitel pustí do hradu. Žlutí, už se na vás moc moc těším!!! Huf, Huf, HufJ