Když jsem se po delší době konečně dostala do seznamu účastníků výpravy, musím se přiznat, že čistě dívčí obsazení mě nejdřív docela zklamalo – přece jen, co kdybychom se v lesní temnotě dostaly do nějakého nebezpečí? To by přece chtělo nějakého neohroženého muže, aby nás ochránil, při vší úctě k madam lesnici… O nemožnosti (samozřejmě zcela nevinného) lesního flirtu ani nemluvě… Ale nakonec se ukázalo, že právě díky tomuto složení jsme mohly zažít v Lese opravdu nevšední věci… Dokonce do Lesní knihy je průvodkyně madam Monny raději ani nezapsala, takže zde máte jedinou možnost dozvědět se nějaké ty drby…
Madam Monny si nás přišla vyzvednout v pravý čas do Velké síně, ovšem už to málem vypadalo, že se začne zlobit, protože při prezenci chyběla Jostýnka, která místo co by byla v pozoru nastoupena ve VS a předpisově se ohlásila (jako třeba já:), vydala se na vlastní pěst k lesu a čekala u brány. A to se ani nezmiňuji o Inoušce, která přišla pozdě a vymlouvala se, že se přemístila rovnou z Anglie a tam že je o hodinu míň, takže si to spletla. Lesnice začala trošku pouštět hrůzu, vytýkala nám, že jsme neukázněné a zdržujeme, že ji to čekání nudí a kdesi cosi, a my už jsme měly obavy, že bude mít dočista pokaženou náladu a třeba nás ani nikam nevezme. Jen jsme ale vkročily do lesa, začala se madam Monny zase usmívat a bylo vidět, jak je spokojená, že je zase ve svém živlu.
Protože v posledních dnech bylo počasí značně proměnlivé, vzala jsem si do lesa své mrzimorské paraple, přece jen v případě nějakého přívalového deště budu ráda, že ho mám, i když Vicky usoudila, že je deštník do lesa nepraktický. No, obyčejný asi ano, ale tohle speciální samovznášecí paraplíčko, které nechává obě ruce volné, na to já nedám dopustit. Váhala jsem s holínkami, ale když mi Vicky naopak řekla, že holínky jsou dobrá volba, tak jsem si je ještě přivolala jedním hbitým „Accio“. Ovšem nakonec vzhledem k dalšímu vývoji situace mám podezření, že Vicky mi ty holínky doporučovala se záměrem, abych byla méně atraktivní než ona ve svých sexy sandálkách!
Když už jsme konečně (ve složení Vicky, Lilian, Jostein, Theresa, Inahe, Elva a já – Sophia) byly připravené doopravdy vyrazit, strážkyně lesa nás úplně překvapila:
Monny von Schatz > Mám dneska dobrou náladu a tak dnes nebudete muset pracovat.
A jelikož dnes hýřím, tak jsem se rozhodla, že vám dám vybrat, kam půjdeme. Co byste chtěli dnes vidět? je někdo, koho byste chtěli dnes v lese navštívit?
Většinou takováhle velkorysá nabídka člověka úplně zaskočí, protože zpravidla je program výpravy předem daný průvodcem a takhle nahonem něco inteligentního vymyslet, to není úplně jednoduché.
Elva se zeptala, jestli tu mají „dědu Vševědu“, Therka chtěla „něco super“, Inouška zatoužila „skamarádit se s vílami“, já jsem se zmohla jen na prostoduché přání „pozorovat nějaká zvířátka“, k čemuž Vicky projevila speciální zájem o „nějakého svalnatého samce“, ovšem korunu tomu nasadila naše Rorrska:
Lilian Isabella Rorrs > Já bych ráda navštívila sklad ponožek prosím!
Monny von Schatz > :D To vypadá jako byste chtěli vidět sraz Faunů, který je zrovna v přípravách
Všechny nás to zaujalo, jen Lilian se ještě ujišťovala, jestli mají fauni ponožky. No, madam průvodkyně neřekla ani ano ani ne a vyrazila svižným krokem po cestě, a my musely za ní.
Zatímco Rorrska poskakujíc za ostatními nahlas přemýšlela, jak by čmajzla nějakému faunovi ponožku – najednou se Therka sehnula a přímo Lilian před nosem jednu sebrala ze země! To byste ani nevěřili, co všechno je možné vyvádět kvůli jedné děravé pruhované ponožce…
Málem by se byly snad i popraly, ale vtom jsem zaslechly hudbu, sraz faunů musel tedy být už úplně blízko a Lilian pozapomněla na ponožku a začala se zajímat, jestli si budeme moci s fauny zatančit… Naše průvodkyně se jen potutelně zasmála:
Monny von Schatz > Vážně to chcete riskovat?
Lilian Isabella Rorrs > Madam, jsou nějak nebezpeční?
Monny von Schatz > Fauni se řadí mezi středně nebezpečné bytosti. Jen se nenechte zlákat jejich sladkými řečičkami a hrou.
Když jsme prošly hustým křoviskem na mýtinu, rozprostřel se před našimi zraky výjev, hrající všemi barvami. Po mýtině byly rozmístěny dřevěné stoly, mezi kterými pobíhaly víly všech velikostí i barev a pokládaly na ně pokrmy lákající nejen svým vzhledem, ale hlavně svou vůní. Po levé ruce postávala skupina faunů, ladících své nástroje.
Lilian Isabella Rorrs > Jůůů! – vyběhne na mýtinu a začne se se smíchem točit a přitom pokukuje po faunech a jejich nohách – Inahe Yuri Wolfová > Jé! Víly! – vyjekne a rozběhne se k nim –
Vicky Charmant > – fascinovaně se rozhlíží a je nadšená ze scenérie kolem –
Kolem Lilian se protočil Faun s loutnou a cosi jí zašeptal do ouška – ta se jen zažlutí a fascinovaně mu naslouchá, zatímco Vicky sleduje Faunovu loutnu a doufá, že později zahraje… Je to opravdu švarný muž! Vicky se pod náporem emocí začne pomalu smyslně vlnit…
Snad jen Elva zachovává chladnou hlavu:
Elva Brockwoodová > Hlavně žádný nabalování, Lil :D
Ve chvíli největšího napětí však musíme náš příběh zatím opustit. Sbalila loutnistu Lilian anebo Vicky? Jsou fauni opravdu nebezpeční? A získala nakonec Lilian vysněnou ponožku?
Čtěte pokračování, které bude následovat!
Sophia Glis Glisová
Jaj, honem jak to pokračovalo:-))
Moc pěkně popsáno, tohle byla jednoznačně jedna z nejlepších výprav, které jsem zažila. :-)) Těším se na pokračování, i když se ho z osobních důvodů trochu bojím… :-D
Perfektní, Sophinko :o)
Jsem rád, že jste se do lesa sešly v tak skvělé sestavě :o)
A.