Takže mě docela zajímá, co mě čeká dnes!

Ale teď už k prvním dvěma dnům.

První den mě probudila brutální rána do hlavy. Fakt jako tvrdá a bolavá rána! Kopla mě jedna sličná dáma. Ležela jsem totiž mezi jejím a sousedním stanem, kde se hned po ránu, okolo sedmé, potřebovala nutně dostat. Věřte mi nebo ne, o takový budíček jsem rozhodně nestála.

Začala jsem tedy nadávat do všech možných čertů a vysoukala jsem se ze spacáku.

To, že sličná dáma se mi ani neomluvila, snad nemusím říkat!

Když jsem se konečně dostala na nástup, tak nám vedoucí tábora oznámili, že jim odevzdáme své hůlky. Budeme prý v přírodě a budeme se snažit chovat jako kluci od Bobří řeky.

Pěkně jsem se naštvala, protože jsem potichu vytahovala svou hůlku, abych sličné dámě oplatila kopanec! Ale nedalo se nic dělat a hůlku nám všem zabavili.

Poté následovala rozcvička, s bolavou hlavou byla pěkně na nic.

A po rozcvičce snídaně! A to byl teprve problém. Na snídani totiž byla nějaká nelibě vypadající pomazánka s kousky šunky. Brrrr.

Kdo neví, já maso nejím. Ani šunku! Takže jsem se pěkně naštvala, že musím jíst suchý chleba! Zapomněli snad, že budou mít na táboře vegetariána?

Uklidnila jsem se až poté, co jsem zjistila, že do oběda budeme hrát hry. To bylo moc fajn. Hrozně jsem si to užila.

Oběd však byla další pohroma!!! Polévka s kousky kuřete a na oběd rýže s masem a omáčkou. Takže jsem na oběd papala suchou rýži. Tedy, snažila jsem se papat. Přes závoj slz se blbě jí!

Když mě však viděl p. Milka, byl tak smutný, že mi nabídl svá pevná a velká záda. Tam jsem si z radosti hupla! (To, že snědl oběd za mě – právě proto byl tak hodný – jsem se dozvěděla až později toho dne, ale vůbec mi to nevadilo).

Po obědě byl klid a to jsem tedy konečně našla svůj stan. Zjistila jsem však, že jsem ve stanu sama. Jelikož mdm Monny, na kterou jsem zbyla, se rozhodla, že si postaví svůj mini stan mezi stromy v lese u pastviny.

No, aspoň jsem měla víc místa :)

A teď konečně to nejdůležitější. Po odpoledním klidu byl další nástup, kde jsme se dozvěděli, že budeme plnit Bobříky. Měla jsem moooc velkou radost!

A dokonce hned ten první den jsme plnili prvního Bobříka. A to Bobříka odvahy. A jak jinak než procházkou v noci po lese!

Většina tábora se na to dost těšila.

Jakmile nastala hodina Bobříků, všichni se seřadili na místě nástupů a po jednom nás posílali na stezku. Měli jsme jít podle zapálených svíček.

Byla to naprostá pohodička. Já jsem šla čtvrtá a ze začátku vůbec jsem se nebála. Až asi v polovině stezky jsem myslela, že mě trefí Pepka.

Uprostřed cesty někdo ležel a vydával ze sebe příšerné zvuky. Kolem nebyla žádná svíčka, takže jsem viděla velké kulové!

No, co byste dělali vy?

Já jsem začala řvát! A to hodně nahlas a hodně vysoko! Následně jsem se dala do běhu a postavu oběhla asi o tři metry. Rozhodla jsem se totiž, že stezku dokončím!

Naštěstí se mého řevu nikdo nelekl a stezka pokračovala dál. Do teď však nevím, kdo to na cestě ležel.

Další den jsem se už konečně najedla. Nějaký velice hodný člověk sehnal sýry a moc zeleniny a ovoce. A na oběd mi taky udělali spešl jídlo! Hodní :)

Poté se lovil další Bobřík. Bobřík mlčení. Ten, kdo mě zná, tak jistě ví, že jsem neměla šanci ho hned na poprvé ulovit! Jsem prostě ukecaná, až to bolí!

Takže to dnes budu muset zkusit znovu! Aspoň jsem nebyla jediná, kdo toho Bobra neulovil. To už bych se opravdu propadla hambou :)

Takže, dnes mě čeká Bobr mlčení a jeden nový. To zas bude den :)