Trimeles / Kouzelníci v cizích krajích / Návštěva Egypta - 1.část
Mrzimor napříč jazyky Jaké je býti nejbohatší v Mrzimoru? Žluté duše ve fialovém hábitu – Oresta McCollin Vianueva Hog v kocke – 11. část – Hradní novinky 13 otázek nejen pro shopaholiky Deskohráčův stolek: Architekti Západního království Novoroční vybarvování – vyhlášení Zimní dekorace DIY – 2. díl Famfrpálová sezóna zima 2023 Novoroční vybarvování Novoroční přání 2023 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 2/2 Jezevci přejí Veselé Vánoce Jak se v Mrzimoru nosí Vánoce? 13 vánočních otázek pro Grinche i Kdovíky 1/2 Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol

Kouzelníci v cizích krajích, Studentská tvorba

Návštěva Egypta – 1.část

Andrew Uroboros v tajemných krajích dávných faraonů.

Zavřu oči a znovu vidím ostré egyptské slunce. Mám ho doslova vypálené na sítnici. Aby ne, mám pocit, že ho mám vypálené všude na těle. A moc dobře vím, proč jsem si jednu chvíli velmi opatrně sedal.
Ale začneme od začátku.
Byla středa 29. srpna a já strkal do kufru pár posledních věcí, které jsem si napsal na seznam. Odjíždět jsem měl před osmou hodinou večer, protože pokyny cestovní kanceláře zněly jasně. „K odbavení na letišti se dostavte laskavě ve 22:05.“ Těch pět minut po desáté se mi fakt líbilo.
„Máš všechno?“
Protočil jsem oči. Proč se musí kamarádova přítelkyně pořád do všeho plést? „Jo, mám všechno,“ zavrčel jsem otráveně.
„I holení?“
„Ty, vole…holení!“
Jen si odfrkla. „Bez oholených nohou bych nevylezla na pláž.“
Nohy jsem si holit nechtěl, pravda, ale jak jsem mohl zapomenout na takovou věc? Elektrický strojek jsem okamžitě zavrhl. Moc dobře jsem si pamatoval, jak dopadlo holení minule. Nějakým záhadným způsobem vám moře z toho strniště na bradě udělá korály či co a strojek to nebere. Musíte hezky pěnu a „kopáček“. A protože jsem měl už všechno sbaleno a kufr poctivě zavřený, zamčený a zapečetěný, strčil jsem onu nezbytnost do příruční tašky, která k doporučeným pěti kilům měla hodně daleko. Aby ne… byl tam pas, Komplexní odbavení, které sloužilo místo voucheru, potvrzení o ubytování i pojištění (skvělá věc, místo pěti papírů jen jeden. Pokrok v byrokracii.) a peníze. Jo a kapesníky. Když máte sennou rýmu, stanou se vaší součástí.
V půl osmé jsme s Romanem sedli do auta a vyrazili. Celou cestu jsme si ještě ujasňovali, kdy odvede Audrey (mého psího miláčka) ke kamarádce, která se uvolila ji občas pohlídat a kdy si ji zase vezme zpátky. Na letiště jsem dorazil dvacet minut před určenou dobou. Terminál 1. Vešel jsem do haly a zařadil se do davu, který se mačkal před světelnou tabulí a sledoval odlety jako by to byl nejlepší seriál, jaký kdy viděli. Můj let, který podle pokynů cestovky měl odlétat pět minut po půlnoci, měl čas odletu ve 23:15. Chvíli jsem hledal nějakou chybu v Matrixu, ale žádnou jsem nenašel. Usedl jsem na lavici a čekal. Neviděl jsem důvod proč tam postávat, když stejně většina těch lidí letěla do Hurghady jako já (slyšel jsem, jak si o tom povídají). Stačilo počkat, až se pohnou a přidat se k nim.
Někdy kolem půl jedenácté se skutečně dav pohnul. Poslušně jsem odložil kufr na pás, počkal si na palubní vstupenku (hurá 23A – u okénka) a odebral se k pasové kontrole. První problém nastal, když jsem odevzdal příruční zavazadlo k prohlídce a prošel skenovacím rámem. Zahulákal. Chvilku jsem zmateně koukal, ale sečna, která tam stála, mne nevzrušeně vyzvala, abych si sundal pásek a prošel ještě jednou. Pak mi z tašky sebrala pěnu na holení se slovy, že do letadla je moc veliká. Super! Holit se budu asi šamponem.
Nabručeně jsem odkráčel do Gate 18. Během chvíle se zaplnila lidmi, z nichž polovina si, stejně jako já, navlékala pásky ke kalhotám. Musel jsem se tomu úkazu začít smát.
„No a co?“ ozvalo se za mnou. „Jiným pípaly pásky a mně sandály. Taky z toho naděláš.“
Otočil jsem se. Jakýsi starší pán se culil na manželku a zapínal si obrovské přezky na botách. Spiklenecky jsme na sebe mrkli.
Do odletu zbývala ještě asi půlhodina, tak jsem šel podívat po Free zóně. Jojo, free…všechno free. Free Shop, když jsem si koupil 0,5 l perlivou Matonku, byl jsem free o 50 kaček. Zato tam všude nádherně voněl parfém od Huga Bosse. Čichání bylo free, tak jsem čichal.
Letadlo nakonec neletělo v avízovaných 23:15, jak stálo na světelné tabuli, ani 00:05 jak jsem měl v pokynech. Vybralo si zlatou střední cestu a začalo rolovat ve 23:45.
Miluju létání. Ten pocit, když sedíte a jedete normální autobusovou rychlostí, pak začnou řvát motory a tlak vás vrazí do sedačky. Moment, když se letadlo odlepí od země se snad nedá popsat jinak, než jako jízda na kolotoči. Prostě super!
Už méně super byl fakt, že si na sedačku přede mne sedl pán s velkými přezkami na botách a od něj do širého okolí zavanul odér nejméně dva dny starého potu. Domníval jsem se, že si na něj během těch čtyř hodin letu zvyknu. Marně. Nezvykl. V Hurghadě jsem vypadl z letadla a inhaloval sice horký, ale pouští provoněný vzduch s radostí čerstvě narozeného dítěte.
Popisovat cestu nebudu, byla by to ztráta času. Stejně jsem ji celou proklimbal.
Letiště v Hurghadě v noci nebo spíš nad ránem zelo prázdnotou. Až na bíle oděné celníky, vojáky a další pracovníky. Všichni měli u pasu pistole. Ten kontrast bílých uniforem, tmavých obličejů, černých bot, černých pásků a černých zbraní je na jednu stranu úchvatný. Na tu druhou vám ale připomene, že tady už to není tak free jako doma.
Po odbavení jsme si šli pro kufry. Rozestavili jsme se kolem pásu a čekali trpělivě jako bezdomovci na teplou polévku. Nějakých deset minut kroužily na pásu tři kufry, které nikdo z nás evidentně nechtěl. Teprve potom začaly vyjíždět ty naše. Ulovil jsem si svůj majetek a vešel do haly.
Tam netrpělivě postával mladý, příjemný muž v oranžovém triku s cedulí v ruce a vykřikoval: „Exim a Kartágo Tours! Exim a Kartágo Tours!“
Odškrtl si mě v seznamu a poslal k autobusu č. 4, který stál před letištěm. Tam si mne převzal další mladý muž, oznámil mi, že rozváží lidi do hotelů Makadi Bay, Aqua Blu Resort, Pik Albatros a Jungle Aqua Park (hurá…tam jedu, neztratil jsem se!). Kupodivu uměl celkem dobře česky. Kdyby tak strašně nedrmolil, možná bych mu i rozuměl.


Můj první den v Egyptě tedy začal ve čtyři hodiny ráno. Aktuální teplota byla 29°C a já se těšil na dovolenou.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*