I Mrzimor má svoje rituální zařazení nováčků do koleje. O tom letošním nám připravila reportáž Sylvia Belitia Rawison.
Dle jakéhosi zvyku jsme nebyli „právoplatnými jezevci“, dokud jsme se nevydali do hlubin Komnaty nejvyšší potřeby a Zakázaného lesa na rituál pro nováčky.
Ten začínal v již zmíněné Komnatě nejvyšší potřeby. Když naše primuska a pan kolejní usoudili, že už není na co čekat, prošli jsme tajemným tunelem na školní pozemky. Bylo už celkem přítmí a příšerná zima. Naštěstí (nebo taky bohužel) nepršelo. Někteří z nováčků se báli, většina se radši držela svých patronů. Venku jsme se zastavili a dostali jakési informace na prostudování (= video).
K nahlédnutí zde:
Když se s tím většina lidí seznámila, začal náš pan kolejní čarovat. Nad pohárem, který držel v ruce, jsme najednou mohli vidět osobu, ve které jsme následně rozeznali zakladatelku naší koleje – Helgu z Mrzimoru. Ta nám položila pár otázek. Na vedení byla vidět jistá nervozita, zda budeme mít dostatečné vědomosti, ale nováčci nakonec všechno správně odpověděli.
Pak za námi přišel ještě jeden člověk/ duch, který je s naší kolejí nerozlučně spjatý (a Grápi teď nemyslím). Přišel (připlul) za námi Tlustý mnich a my se museli rozloučit s Helgou. Měli jsme pokračovat dál do lesa, ale nejdřív nás čekaly zase a pro změnu otázky. Tentokrát ale trošku záludnější. Vždyť kdo z nováčků má tušit, čím se léčí Mravenčí mor? U této otázky navíc extrémně trpěl náš pan kolejní jakožto lékouzelník. V paměti mi zůstala ještě poslední otázka, nad kterou se nám rozplývala Grápi, protože byla o ní a o česneku.
No, když jsme tedy nějak odpověděli (tady už to byl větší problém odpovědět správně), dostali jsme pergamen o tom, jak dosáhnout toho, kvůli čemu jsme sem vlastně přišli -přivolat bůžka Sůávu. Ze začátku byla pravda básnička úplně nesmyslná, ale s dopomocí našich starších spolužáků a kolejních mazlíčků jsme nakonec dali dohromady vše, co bylo potřeba. Chvilku se nic nedělo. Teda až na rozhovor mezi Sam a Andym o tom, jestli bude pršet, protože nebe se zatáhlo a opravdu tak vypadalo. Nakonec to byl ale nejspíš účinek kouzla, protože právě z toho mračna se nám na koštěti zjevil Sůáva. Zajímavé také bylo, že jakmile se objevil, všichni, kteří se doteď třásli strachy, byli najednou úplně v pohodě.
Jenže co následovalo… Zase otázky. Teda tentokrát jen jedna, o kterou jsme si psali našemu panu kolejnímu. Každý měl jinou, ale co jsem to tak pozorovala, všechny byly celkem lehké a snadno dohledatelné. Nakonec pak každý nováček odpověděl správně a byl pasován na člena koleje Mrzimor.
Poté jsme se vrátili do hradu do komnaty, kde jsme byli ještě dlouhou chvíli a bavili se kreslením smrti Grápi. Nakonec, když už tam zůstala jen Grápi, má maličkost a Andy, rozhodli jsme se to rozpustit. Každopádně za tu dobu vzniklo několik velmi zajímavých obrázků, ze kterých měla Grápi strašnou radost.